Eva Zamrazilová FOTO: Národní rozpočtová rada / se souhlasem
FOTO: Národní rozpočtová rada / se souhlasem
Předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová varovala na půdě Senátu a Poslanecké sněmovny před přijetím novely zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti ministryně financí Aleny Schillerové, která nakonec prošla o jediný hlas. V rozhovoru pro deník FORUM 24 vysvětluje důvody, proč tuto změnu považuje za hrozbu.
Jste předsedkyní Národní rozpočtové rady, což je nezávislý expertní orgán volený Poslaneckou sněmovnou. Čím se zabývá a co je jejím hlavním úkolem?
Naším hlavním úkolem je vyhodnocovat, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti daná zákonem č. 23/2017 Sb. (zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti – pozn. red.). V rámci této činnosti provádíme analýzy, publikujeme studie a vydáváme řadu stanovisek a zpráv včetně Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.
Stanoviska a zprávy vydávané Národní rozpočtovou radou slouží jako podklady pro vládu ČR, Poslaneckou sněmovnu a územní samosprávy, tak aby mohly co nejpřesněji a nejodpovědněji plánovat a provádět fiskální a rozpočtovou politiku. Kromě toho jsou výstupy Národní rozpočtové rady užitečné i pro širokou veřejnost. Každý občan díky nim může získat lepší povědomí o tom, v jakém stavu jsou veřejné finance a kterým směrem se ubírají.
Čím je současná koronavirová krize odlišná od globální finanční krize před deseti lety? Je toto srovnávání vůbec namístě?
Tehdy šlo o krizi, která měla původ ve finančním sektoru v USA, nyní je důvodem něco zcela jiného. Ekonomika také nebyla tehdy zasažena tak náhle a plošně, ale dopady se lišily sektor od sektoru s tím, že největší rizika byla celosvětově právě v oblasti financí. Dnes je naopak zasažena hlavně výroba, obchod a služby, což se může naopak na finančním sektoru projevit druhotně. Stávající krize tedy přichází z opačné strany. Je také otázkou, zda se vyvine v krizi dluhovou, jako tomu bylo tehdy. Že se tak stane, si ale myslí s postupem času čím dál více ekonomů.
Už dlouho před nástupem současné krize jste upozorňovala na příliš štědrou politiku vlády a její neochotu provádět strukturální reformy. Jak se tento přístup projevuje v současné době?
To, na co jsme jako Národní rozpočtová rada už od našeho vzniku v roce 2018 opakovaně upozorňovali, se teď bohužel ukazuje naplno. V důsledku procyklické fiskální politiky, kdy si stát nevytvářel v dobrých časech rezervy na časy horší, teď Česko musí jít výhradně cestou zvyšování dluhu, když potřebuje zdroje na podporu ekonomiky. Kvůli zpomalování ekonomiky by tak byl letos státní rozpočet s největší pravděpodobností pod větším tlakem než loni i nebýt koronaviru.
Národní rozpočtová rada má zásadně odlišný názor na razantní změkčení rozpočtových pravidel z dílny ministerstva financí ČR. To umožňuje čtyřnásobné zvýšení strukturálního deficitu (způsobeného vlivem vlády, nikoli hospodářského cyklu) na čtyři procenta HDP pro příští rok. Poté by každoročně klesal o půl procenta na původní limitní jednoprocentní úroveň v roce 2027. V Senátu jste novelu označila za nehorázný bianco šek na sedm let. V čem spatřujete největší hrozby této „konsolidace“?
Novela obsahuje hrozbu hned v několika rovinách – ve způsobu přijetí, formě i svém obsahu. Změna zákona byla uskutečněna v režimu legislativní nouze, aniž by byla podrobena obvyklému připomínkovému řízení a projednávána nejen s Národní rozpočtovou radou, ale i s odbornou a širokou veřejností. Přitom není důvod, aby se o nastavení až do roku 2027 rozhodovalo během pouhých pár dní už v roce 2020, obzvlášť když se situace rychle mění každý týden.
Kromě toho jde o to, že zákony by se neměly měnit pokaždé tak, aby se přizpůsobily konkrétní situaci. Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti je tu jen zhruba tři roky a měl by platit univerzálně. Pokud má vláda za to, že je nevyhovující, měla by navrhnout obecnou úpravu pravidel, nikoli jejich rozvolnění na určité období.
Problém je také v tom, že podle názoru Národní rozpočtové rady podloženého právním stanoviskem nebyla tato změna nutná a na stávající krizovou situaci by bylo možné reagovat podle dosavadního znění zákona.
Ministryně financí Alena Schillerová argumentuje, že nepřijetím této novely by musela příští rok v rozpočtu seškrtat 150 miliard korun nebo o tuto částku zvýšit daně. Existuje jiné, racionálnější řešení, než jaké navrhuje vláda?
V první řadě jde o to, že v tuto chvíli vůbec nevíme, jak se bude dál ekonomika vyvíjet, proto je předčasné mluvit o jakékoli částce, kterou by příští rok bylo nutné řešit. Cestou škrtů nebo zvyšování daní by se však podle našeho názoru jít nemuselo ani v roce 2021. Pravděpodobné dozvuky letošního propadu by bylo možné řešit prostřednictvím takzvaných jednorázových opatření, jejichž využití zákon umožňuje. Obecně řečeno jde o to, že cestou dluhu by se dalo jít příští rok i tak, ale nemusel by se otevírat tak velký prostor pro zadlužení na tak dlouhou dobu.
Čím si tento postup vysvětlujete? Nemůže za tím být pragmatická snaha vlády vytvořit si dostatečný polštář pro další předvolební navyšování výdajů, které už nebudou mít s řešením krize nic společného?
Nerada bych zde spekulovala. Paní ministryně v Poslanecké sněmovně ostatně svoje argumenty přednesla stejně jako já a máme na to odlišný názor. Samozřejmě s novelou zákona roste riziko toho, že vyšší schodky budou použity i na výdaje, jež nesouvisejí s řešením krize.
Od toho tu ale právě byl zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který měl ve své původní podobě takovým situacím předcházet vždy, ať už je ve vládě kdokoli. Bohužel došlo k jeho rozvolnění, takže teď bude o to hůře plnit svoji funkci.
Upozorňovala jste i na to, že vláda ohrožuje kredibilitu České republiky u zahraničních investorů. Jaká je situace dnes a jak se tato změna může projevit do budoucna?
V tuto chvíli je situace příznivá, Česko má relativně nízký dluh ve srovnání s dalšími zeměmi EU a těší se důvěře investorů. Státu se daří prodávat relativně vysoké objemy dluhopisů za příznivých podmínek. Taková situace ale nemusí trvat dlouho. Jsme malá otevřená ekonomika, jež je mladým dlužníkem, a v takových případech jsou investoři citlivější na zhoršování parametrů, mezi něž výše dluhu určitě patří.
Kromě toho máme také nepříznivou strukturu dluhu v tom, že více než 40 procent jeho objemu drží zahraniční investoři. Za bezpečnou se přitom obecně považuje hranice 30 procent.
