Soudruh Vojtěch Filip, momentálně šéf KSČ, se 24. 8. v Haló novinách pustil do srovnání polistopadového demokratického režimu se současným diktátorským režimem v Turecku. Jeho myšlenky jsou skutečně objevné. Filip, píše: „Mám otázku, zda si opravdu někteří tzv. pravdoláskaři myslí, že český občan má tak špatnou paměť a není ostražitý, když jde o evidentně dvojí přístup. Někteří se totiž okamžitě začali zamýšlet nad tím, kam Turecko po takovém propouštění bude směřovat, a volat po tom, že jsou porušována lidská práva. Zaktivizoval se i Člověk v tísni, který je v řadě států středoasijského regionu považován za nežádoucí organizaci.“
Aby tento komunista o roku 1983 a spolupracovník Stb evidovaný pod krycím jménem Falmer, který chodil práskat tajné policii a bral za to peníze (od roku 1985 do roku 1989 55 schůzek, kde byl úkolován a úkoly plnil), ukázal, jak je morální, dodává: „Nesouhlasím s čistkami a nepochybuji o tom, že propouštění a zatýkání učitelů a dalších bude mít své důsledky na veškerý život v této zemi. Jakým směrem se bude ubírat v blízké budoucnosti, ale nevím. Jedno však vím, že ti, co dnes se staví jako obránci lidských práv a neustále zdůrazňují důsledky Erdoganova zatýkání a propouštění na další turecký vzdělanostní vývoj, mlčeli, když po listopadu 89 bylo zrušeno v naší zemi 11 300 pracovních smluv pro učitele, zejména VŠ, když čistky v armádě, policii, ve státní správě ad. se týkaly desetitisíců. Až vzniklo hnutí AR 95 (tedy Aktivováni Retroaktivitou), které bojovalo alespoň za dodržování nejzákladnějších principů právního státu, tedy za zákaz retroaktivity.“
Jako otloukánek posloužil opět Václav Havel, kterého komunisté ráčili roky věznit a dvacet let mu bránili veřejně vystupovat a který tu nesměl za jejich vlády publikovat ani řádku a jeho hry se tu nesměly hrát. V době, kdy byl s. Filip členem vlády s ústavně zajištěnou vedoucí funkcí a komunisté porušovali i své vlastní zákony.
„Tzv. humanisté včetně V. Havla je ignorovali a spíš se jim vysmívali, než by řešili takovou zjevnou nespravedlnost. Ptám se, zda i to bylo dílo, které jim nařídili američtí poradci, kteří se již v polistopadovém týdnu usídlili v pražském paláci Melantrich, aby radili představitelům opozice. Mám zcela prostou otázku: Jaký je rozdíl mezi polistopadovými čistkami u nás, pokud jde o lidská práva, a současným Tureckem?“
Filip nemůže být tak prostý, aby zcela vážně myslel takové „prosté otázky“. Po roce 1990 v armádě, u soudů, ve školství (viz soudružka stalinistka Semelová) působí nadále řada komunistů a bývalých komunistů a nikdo jim ve výkonu profese nebránil. Byl nějaký komunistický učitel nebo novinář uvězněn? Pověstný Kostěj Nesmrtelný komunistické žurnalistiky Kojzar si dnes vesele píše své rozumy do Haló novin. Nestalo se mu nic.
Filip sám i jeho předchůdce Grebeníček a jeho komunističtí soukmenovci sedí v parlamentu, chodí do televize, pořádají manifestace, mají své noviny. Opozice před rokem 1989 neměla z ničeho takového ani atom. Za zločiny spáchané komunistickými pohlaváry a kolaboranty během 40 let nepadly žádné tresty, které by stály za řeč. Předseda vlády ČSSR Štrougal si vydává paměti. Husák je na Slovensku veřejně uctíván jako velký vlastenec.
Pak se ještě Filip diví: „Proč dodnes platí anomálie v evropském právu, lustrační zákon, tento relikt z doby honby za čarodějnicemi, ten český ‚berufsverbot‘ kritizovaný svého času Radou Evropy a Mezinárodní organizací práce? A proč tolik křiku z jejich strany nad stejnými postupy Erdoganových orgánů?“ Nic takového tady neplatí.
Lustrační zákon z roku 1991 říká, že vedoucí funkce ve veřejné správě, justici, armádě, policii a veřejnoprávních médiích mohou vykonávat jen ti, kteří nebyli příslušníky nebo spolupracovníky StB, funkcionáři KSČ od okresního tajemníka výše, příslušníky Lidových milicí nebo členy akčních výborů či prověrkových komisí. To je zcela na místě. Nejde o diskriminaci na základě politického přesvědčení, ale omezení zavedené kvůli účasti těchto lidí na potlačování demokracie.
Konec konců agent Stb a nomenklaturní člen komunistické strany Andrej Babiš se všelijakými způsoby „dopodnikal“ k miliardám a sedí ve vládě jako ministr financí. Komunisté si svobodně jezdí družit se se svými soudruhy a vychvalují autoritativní ruský a čínský režim. Lustrační zákon měl omezit vliv agentů a vysoce postavených komunistů na státní správu. V podnikání, jak je známo, jim nikdo nebránil. Také se do toho pilně dali a využili plně svůj finanční i sociální kapitál, který si v dob totality nahromadili.
Demokracie má právo se bránit před těmi, kteří pravidla demokracie hrubě pošlapali a nikdy nad tím ani neprojevili nějakou účinnou lítost.
Jenže to všechno musí Vojtěch Filip vědět. Prostě jen využívá atmosféry doby, která za prezidentování Miloše Zemana přeje všelijakým komunistickým, postkomunistickým a prokremelským existencím. Také musí vědět, že kdyby to za Havla bylo jako teď v Turecku za Erdogana, je on sám buď mrtvý, zavřený nebo pomocným dělníkem. V nejlepší případě by seděl v emigraci v Moskvě nebo v KLDR. Jistě se ale najde dost slaboduchých lidí, kteří si jeho moudra rádi přečtou a bude se jim to líbit. Mně se ostatně taky líbí. Jako názorná ukázka toho, kam až může drzost bolševika zajít.
