Šéfredaktor Babišova stranického plátku Lidové noviny hájí likvidaci parlamentní demokracie v Maďarsku. To jen hloupí zahraniční novináři a tamní neschopná opozice prý nepochopili nový styl pravé demokracie. Na co nás to tady někdo připravuje?

Problémy se svobodou jsou leckde. Jiří Přibáň na Českém rozhlasu připomenul, že „pokud by byla v Číně svoboda projevu, tak bychom, jak si všímají komentátoři, nebyli v tak obrovské pandemii. Ale protože to tam straničtí funkcionáři tajili, vypukla krize o to víc“. Nejde ale jen o Čínu, ale také o zbytek Čínou nakaženého světa. Pod rouškou boje s virem se ke slovu dostávají ti, kdo by se v různé míře rádi zbavili demokratických mechanismů a institucí, které jim překážejí.

K aféře ministra obrany za ANO Lubomíra Metnara, který zničehonic překládal návrh, že by v případě neakceschopného Parlamentu přešlo krizové rozhodování na vládu nebo dokonce jen na premiéra, Přibáň řekl: „Ta zpráva mne nejdříve vyděsila, protože jsem si řekl, že by už i v Česku chtěli někteří politici jít maďarskou cestou. Reakce veřejnosti a opozice byla ale tak silná, že to byl pokus zmařený okamžitě v zárodku. Česko, doufám, není Maďarsko, které bychom už mohli označit za první oběť demokracie v boji s koronavirem. Demokracie tam definitivně skončila. Tam, kde armáda nastoupí do průmyslových podniků, je v podstatě puč. Provedený premiérem proti vlastní vládě, proti vlastní zemi.“

Tady by asi bylo dobré Přibáně doplnit, protože jsou ještě jiné možnosti a méně křiklavé, jak demokracii sešněrovat. Krize může devastovat střední třídu, zlikvidovat malé a střední podnikatele. Bude zajímavé sledovat, koho vláda v podnikání podpoří a na jaké vrstvy obyvatel, potenciální voliče, nasměruje své dárečky. Ten Metnarův materiál si ale vyžádal sám Babiš, který pak lhal, že o ničem nevěděl.

Je příznačné, že pokud jde o likvidaci i posledních kulis demokracie, je v předních řadách šéfredaktor Babišových Lidových novin István Léko. Ten 2. dubna názorně předvedl, jak vypadá anonistický politruk v akci.

Šéfredaktor zavzpomínal, jak kdysi v 90. letech maďarský korespondent deníku Népszabadság neuměl česky, tak zprávy o nás opisoval z agentury TASS. A Léko říká, že teď je to ohledně Maďarska podobně, jen „původcem těchto zpráv už není Moskva, ale nějaký neuchopitelný, leč skvěle fungující pokrokový network neomarxistických a ultraliberálních politiků a jejich mediálních dělníků, kteří když slyší jméno Viktor Orbán, tak je vždy napadne jen Stalin, Hitler a v lepším případě třeba Putin… A tak to chodí i v době epidemie koronaviru, jenž se samozřejmě šíří i v Maďarsku a tamní vláda proti němu bojuje ze všech sil. A nutno dodat, zatím docela úspěšně, což se asi nesmí říkat, protože v módě je Orbána hanět a progresivní je ho přirovnávat k diktátorům i v době virové.“

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Zlá je ovšem podle Léka i maďarská opozice, která sice nejspíš maďarsky tak nějak umí, ale jinak netuší, co se v jejich zemi děje: „Opozice, která za každým záměrem Orbána vidí zlo a nekompetentnost, vládu odmítla podpořit. Parlament však zákon nakonec schválil.“

Jistěže to schválil, když tam má Orbánova strana ústavní většinu. Řeklo by se, že lid stranu zvolil, ovšem vláda si upravila volební zákon ve svůj prospěch. Ti, kdo mají k současnému maďarskému režimu nějaký citový vztah, říkají, že by FIDESZ vyhrál stejně, jenže to je možné i kvůli tomu, že Orbán zcela ovládl státní média. Peníze občanů využívá i k další propagandě, jak ukazuje třeba billboardová kampaň proti Georgi Sorosovi. Peníze nakonec pochopitelně končily v kapsách Orbánových kámošů. Pak se samozřejmě zvláště venkov manipuluje zprávami o úžasnosti autokrata velmi snadno.

Nic nového, Babiš věděl, proč kupuje dvoje noviny a spoustu časopisů s celkovým dosahem 3,5 milionu čtenářů.

Pak Léko konejší, že přece není potřeba pro nový způsob vládnutí dávat nějaký časový limit: „Nakonec jeden silný argument pro ty, kteří požadovali časový limit vládnutí pomocí dekretů: pravomoci Hitlera z roku 1933 byly časově omezeny do roku 1937. A k čemu to bylo dobré?“

Tak jestli se tomuhle říká silný argument, není moc co dodat.

Jako výsměch pak působí Lékův závěr: „A na úplný závěr ještě jedna otázka. Pokud levicová a liberální opozice tvrdí, že demokracie skončila v Maďarsku právě teď, tak to, co se odehrávalo od jara 2010 do současnosti, tedy deset let vládnutí Orbána, byla nakonec přece jen demokracie?“

To nestojí za reakci. Jiří Pehe to na Twitteru shrnul přesně: „Šéfredaktor Lidových novin Ištván Léko publikoval velký text, v němž se vysmívá těm, kdo si myslí, že vývoj v Maďarsku ohrožuje demokracii, a ujišťuje, že je vše ok. Kdyby to zároveň nebyl Babišův člověk, dalo by se to odbýt tím, že je jen blbej.“

Máme tady dost vlastních problémů a másla na hlavě. Orbán není agent Státní bezpečnosti a bývalý komunista, jako je Andrej Babiš. Jde ale o to, že někteří babišovci už naznačují, že vládnout bez Parlamentu na předem neomezenou dobu, ovládnout Ústavní soud, změnit volební systém a přivlastnit si státní média je něco pořád ještě demokratického. Když to jde tam, proč by to nešlo tady?