Generální ředitel Finanční správy Martin Janeček k 27. 12. 2018 končí. Je třeba vyvrátit mýty, které i veřejnoprávní sdělovací prostředky (Český rozhlas Radiožurnál) šíří. Martin Janeček působil v této funkci čtyři roky a za tuto dobu nezachránil výběr daní, jak se nám snaží někdo namluvit, ale zlikvidoval pod záminkou zabránění daňovým únikům tisíce firem, které se žádným způsobem proti zákonům neprovinily. Tato likvidace byla buď okamžitá pomocí zajišťovacích příkazů, což je ale pouze minimální počet poškozených, avšak většinu firem z těch tisíců zlikvidovala či paralyzovala Finanční správa pomocí neúměrně prodlužovaných kontrol, které nakonec skončily nesmyslnými doměrky.

Tyto nesmyslné doměrky pak potvrdilo ještě nesmyslnějšími argumenty v rámci odvolacího řízení Odvolací finanční ředitelství vedené panem Tomášem Rozehnalem (brrr, takové krásné křestní jméno a takové dělá špatné věci).

[ctete postid=“219656″ title=“Demokracie prý není ohrožena. Proč se tedy firmy bojí vyvěsit billboard deníku FORUM 24?“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/11/bill-02-385×230.jpg“ excerpt=“Současná politická situace více než kdy dříve potřebuje nezávislá média. Taková, “ permalink=“http://forum24.cz/demokracie-pry-neni-ohrozena-proc-se-tedy-firmy-boji-vyvesit-billboard-deniku-forum-24/“]219656[/ctete]

Odvolací finanční ředitelství ve svých rozhodnutích buď přímo lže, nebo důkazy ignoruje, případně skutečnosti překrucuje tak, aby mohlo daně doměřit. Jako příklad takové činnosti může být rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, které v pondělí zrušil Krajský soud v Brně. V tomto rozhodnutí OFŘ řešilo cenu obvyklou u reklamy (jsem zvědav, zda řeší OFŘ cenu obvyklou u reklamy za 300 mil. Kč na Čapím hnízdě). V této věci existuje stálá judikatura Nejvyššího správního soudu, která říká:

Milý správce daně, pokud chceš někomu cenu (například za reklamu) snížit, musíš toto snížení podložit cenami u jiných zcela nezávislých subjektů, a to tak, že musíš zjistit cenu nejnižší a cenu nejvyšší za stejnou reklamu, a pak musíš testovat, zda cena, kterou zpochybňuješ, spadá do tohoto intervalu, pokud ne, musíš použít cenu nejvýhodnější pro poplatníka.

Teď konkrétně:

Náš klient měl sjednánu cenu za reklamu na jeden závod ve výši 100.000 Kč. Finanční správa řekla, že pro ně je přijatelná pouze cena, kterou fakturoval majitel vozidla reklamní agentuře, a to je 5.000 Kč na jeden závod. Pak ale OFŘ začalo zjišťovat cenu obvyklou u jiných dodavatelů, aby postupovalo podle judikatury Nejvyššího správního soudu, přičemž na základě šetření stanovilo OFŘ interval cen obvyklých v rozmezí 20.000 Kč až 105.000 Kč na jeden závod, avšak následně OFŘ spokojeně konstatovalo, že cena 5.000 Kč se pohybuje v intervalu 20.000 až 105.000 Kč. A na takové věci musíte podávat potom žalobu! Nesmyslné, že?

Smutné je, že takových případů máme jenom v naší kanceláři v počtu přesahujícím stovku, takže si nemyslím, že odvoláním pana Janečka se něco vyřeší (vím, že skončil na vlastní žádost, přesto je jasné, že to bylo na nátlak nadřízených). Za toto nemůže generální ředitel, ale jedná se o soustavné selhávání celého systému.

Pana Janečka tak považuji pouze za oběť, kterou ministerstvo financí předhodilo všem, aby je umlčelo. Pan generální finanční ředitel pouze vykonával příkazy, i když někdy přehorlivě. Jeho velkým přešlapem určitě bylo i jeho vystupování v médiích, kde zuřivě obhajoval jakýkoliv přešlap místo toho, aby se stáhl a mlčel. Dále si i v médiích stěžoval, jak je mu ubližováno, když on to myslí jenom dobře. Žádný generální ředitel Finanční správy nebude nikdy oblíbený, ale s tím by měl každý počítat, a ne vystupovat neustále v médiích a stěžovat si. Ale to je na odvolání málo.

K tomu, aby Finanční správa přestala likvidovat firmy účelně prodlužovanými kontrolami, lhaním a překrucováním skutečností, čímž by přestala i prohrávat jeden soud za druhým, je zapotřebí, aby začala postupovat podle zákonů, ctila rozhodnutí soudů a své metodické pokyny dala do souladu právě s ustálenou judikaturou správních soudů a samozřejmě do souladu se zákony.

Bez těchto změn nepomohou k nápravě celé situace žádné personální změny, byť by se dále nabízelo i odvolání ředitele OFŘ Tomáše Rozehnala, který se na semináři konaném letos po prázdninách na Nejvyšším správním soudu přiznal, že jej matka „liskala“ za to, že při studiích srovnával jednotlivá ustanovení právních systému místo toho, aby srovnával právní systémy jako celek. Evidentně to na něm zanechalo trvalé následky, neboť výsledkem práce jeho a jeho podřízených jsou naprosté nesmysly, jako ten uvedený výše.

Podobných kauz, jako je ta naše, jsou, jak jsem již psal výše, v naší kanceláři stovky, v celé ČR desetitisíce. Pracovníci Finanční správy jsou již natolik zfanatizováni z jejich školení, jak byla většina národa za socialismu. Na všech školeních je jim předhazováno, že všichni podnikatelé mají jediným a hlavním smyslem své činnosti okrást stát a ostatní. Jistě, Andrej Babiš, který s tímto začal, vycházel ze své vlastní zkušenosti, ale většina podnikatelů jsou slušní, poctiví a velmi pracovití lidé. Avšak Finanční správa mezi nimi rozdíly nedělá.

A nikoho to nezajímá. Naši politici řeší své účasti, či neúčasti na Hradě, perou se o lukrativní místa, o vedení čehokoliv, jenom aby mohli rozhodovat o co nejvíce věcech, zatímco venku umírají firmy. Každý, kdo nic proti tomu nedělá, je však spolupachatelem.

Zapomnělo se úplně na to, že stát si vytvořili občané proto, aby je chránil a aby za ně plnil funkce, na které jedinec nestačí. I v Ústavě je zakotveno, že občan je nadřazen nad stát. Nic z toho však v současnosti neplatí a stát si vytváří na vlastní ochranu proti vlastním občanům další a další zbraně pod záminkou ochrany veřejného blaha. Stále více a více stát v oblasti kontroly přenáší svoji neschopnost na samotné občany a stále více je zatěžuje dalšími a dalšími evidencemi. Přicházejí další a další zákony, které jsou bez přehánění založeny na principu, že když mě jenom napadne, že bych porušil zákon, musím se jít sám udat, a to samé musíme dělat i u spoluobčanů. Všichni budeme kontrolovat všechny, protože když to neuděláme, spácháme tím sami trestný čin z nedbalosti. Nedbalostní trestné činy jsou nejvíc zneužitelné pro cokoliv. Řítíme se do propasti, kdy stát nebude dělat nic a my všechno za něj a na kontrolu toho, zda to děláme za něj správně, si najme další tisíce úředníků. A pokud nebudeme správně spolupracovat a ještě ani nevzniklé trestné činy zavčasu nahlašovat nebo je zavčasu nepřekazíme, půjdeme do vězení my.

Tak jsme dopadli, tak nás stát převálcoval. Proč? Protože jsme si to nechali líbit. Protože všichni zapomněli ve jménu veřejného blaha na člověka jako základní stavební kámen státu!

Proto se i na daňové úniky všichni dívají hůře než třeba na znásilnění.

A proč si finanční úředníci vymýšlejí lži ve prospěch státu, které jdou proti lidem, lze pochopit už jen stěží…

Autor je senátor.