Marta Semelová. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Marta Semelová opět kandiduje do sněmovny a rozhodla se, že bude stupňovat třídní boj. Doba jakéhosi ostychu, kdy komunisté o svém zločinném režimu raději mlčeli, je dávno pryč. Teď už se lže naplno.
V rozhovoru pro Haló noviny kandidátka Semelová podrobila současné společenské poměry zdrcující kritice: „Kapitalismus je založen na nerovnosti a vykořisťování. Má na svědomí války za nové zdroje, moc a zisky. Za ním jde chudoba, hlad, žebráctví a bezdomovectví, sebevraždy lidí, kteří už nevědí, kudy kam. Je to v pravém smyslu slova zločinný režim. Musí lidem předhazovat pseudoproblémy, jen aby se udržel a zakryl svou antihumánní podstatu. Aby stupňoval napětí a strach a vyvolával cílenou nenávist, vymýšlí si kauzy a pohádky o nepřátelských agentech ohrožujících naši bezpečnost. Uměle vyvolávaná a přiživovaná nenávist a antikomunismus se stupňují v předvolební kampani. V televizi, v denících, na sociálních sítích, ve svolávaných demonstracích.“
Komunistce se zdá, že už to řádění buržoazie trvá moc dlouho a nadešel zase čas vzít to do těch správných rukou:
„Tato atmosféra lží, strachu a překrucování je tady celých 30 let. Vzpomeňme politiky zaštiťující se lidskými právy, jak jeli podpořit ukrajinský Majdan, tedy de facto fašistické běsnění. Nebo Havla, který nejenže se omlouval sudetským Němcům, ale také prohlašoval bombardování Jugoslávie, kde umírali civilisté včetně dětí, za humanitární bombardování. Nebo vojáci naší armády, kteří místo aby byli cvičeni na obranu vlasti, tak jsou vysíláni na vojenské zahraniční mise, kde bojují za cizí zájmy. Členové české vlády v předklonu navštěvují srazy sudetolandsmanšaftu, nadace Člověk v tísni vymývá mozky dětem ve školách, stádo uměleckých ovcí volá po dekomunizaci, televize vysílá jednu lež o minulosti za druhou… a někteří tomuto vlivu podléhají.“
Rozebírat ty nesmysly jeden po druhém snad nemá smysl. Jen pro stručnost můžeme říci dvě věci: komunistický režim, který u nás vládl, nebyl legitimní a jeho výsledky i po ekonomické stránce byly velmi slabé. Už to, co jsme tu měli od roku 1945 do února 1948, nebyla žádná demokracie v pravém slova smyslu. K volbám v roce 1946 byly připuštěny jen některé strany. Únorový puč proběhl pod hrozbami násilí a pak už se nekonalo nic, co by si zasluhovalo název volby. Takzvaná jednotná kandidátka Národní fronty byla jen seskupení jmen komunistů a kolaborantů režimu ze satelitních útvarů. Sociální demokracie se takzvaně sloučila s KSČ. Na pokyn z Moskvy se pak začali soudruzi pronásledovat i mezi sebou a věšet.
Pokus o jakési uvolnění poměrů v roce 1968 zlikvidovaly na rozkaz tanky Varšavské smlouvy a ty tady dvacet let držely u moci kolaboranty. Svoboda slova byla zlikvidovaná a kromě krátkého období v 60. letech, a to ještě ani ne po celou dobu tohoto desetiletí, vládla tuhá cenzura. Takzvaní pohraničníci neměli za úkol bránit zemi před nějakým vnějším nepřítelem, ale bránit vlastním lidem dostat se ze země západním směrem. Někteří lidé za to zaplatili životem.
Soudružka Semelová by měla vysvětlit, proč se nikdo nehrnul do „tábora míru a socialismu“, a kdyby se náhodou hrnul, proč by mu v tom zlé západní vlády nebránily. Na Západě zadlužené socialistické země ztrácely ekonomicky dech a nikdy se v nich nevyřešily základní sociální problémy. Pokud něco fungovalo, nebylo to díky režimu, ale jemu navzdory. I v diktatuře lidé ze své podstaty, pokud jsou lékaři, inženýři nebo dělníci, někdy dělají dobře svou práci, protože jsou prostě takoví. Baví je vymýšlet a pracovat, pokud jim někdo příliš nehází klacky pod nohy.
Semelová a její soudruzi si nemají co naříkat. Za komunistické vlády tu nikdo proti nim nesměl ani pípnout, zatímco oni dnes chodí do televize vykládat svá zvrácená moudra a lži a vydávají si své noviny a pořádají akce. Ve sněmovně mají dobře placené funkce a využívají je, stejně jako za první republiky, k rozkladu státu, ve kterém žijí.
Nakonec by Semelová a spol měli konečně zaujmout nějaké stanovisko k tomu, že Putinův režim v Kremlu teď ukradl při volební frašce jejich ruským druhům hlasy a začal tamní komunisty i sbírat policií a vyhrožovat jim. To musí být ale v sídle KSČM zmatek, jak tohle vysvětlit. Asociální kapitalistický režim velkého Putina jim nevadí, protože Moskva je Moskva a je jim jedno, kdo tam vládne. Hlavní je to, že bojuje s nenáviděným Západem.
Dekomunizace by rozhodně neuškodila. Svůj čas na sypání popela na hlavu komunisté promarnili a ukázali, že jsou jen plesnivý relikt z dob Klementa Gottwalda a Gustáva Husáka. V muzeu jim vyhradíme místo v nějaké vitríně.
Také by je šlo použít jako figury do nějakého „zámku hrůzy“ na pouti, ale nevíme, jestli by to pro nebohé děti, které by se tam mohly dostat, nebylo příliš děsivé.
