Komunisté jsou po sjezdu, Vojtěch Filip je opět předsedou, všechno je revolučně při starém. Je pravda, že s. Marta Semelová se snažila a mluvila: „Opatrná vyjadřování k nám mladé nepřivedou… spolupráce ve vedení strany je na bodu mrazu, vedení musí táhnout za jeden provaz“. Odsoudila „kolaboraci vlády se sudetskými Němci či roztahovačské církvi“. Komunisté podle ní zpohodlněli a zpanštěli. To má samozřejmě pravdu. Ono je to tak přinejmenším od nástupu Gustáva Husáka v roce 1969. Komunisté si normalizací pustili žilou a pak už je nikdy žádná transfúze nezachránila. Teď se to pokouší dohnat silnými řečmi, které připomínají stalinistické teze o zostřování třídního boje.
Jak správně již před lety napsal Komunistický svaz mládeže na svých stránkách: „Ne nadarmo je ve spisech J. V. Stalina (např. Otázky leninismu, Svoboda, Praha 1950, str. 231 – 232) podtrženo, že se třídní boj zostřuje ‚v nynějším stadiu vývoje, za nynějších podmínek‘. Později byla tato teze nahrazena tezí, že ‚obecná tendence rozvoje třídního boje v podmínkách úspěšné výstavby socialismu upevňuje pozice socialistických sil, oslabuje odpor zbytků nepřátelských tříd‘, ale s důležitým dodatkem, že ‚v souvislosti s určitými změnami vnitřní i zahraniční situace se může třídní boj v jednotlivých obdobích zostřit.‘“
Tajemník nové strany KSČ 21 Vojtěch Mišičák u nás již loni 23. 5. 2015 v rozhovoru řekl: „KSČM podle mne není komunistickou stranou, hlásí se nějakým způsobem formálně k marxismu, ale v programu jej nemá již zakořeněn vůbec… Naprosto se zřekla vědeckého světového názoru, tedy marxismu-leninismu. Projevily se naplno soukromé zájmy některých lidí o svá korýtka a členská základna s tím nehodlá nic dělat. Zakořenil se tam oportunismus, už nemyslí vůbec na lidi, ale pouze na sebe.“
Svatá slova. Pardon, rudá slova.
Zostřování třídního boje se objevuje vždycky, když má komunistické vedení dojem, že se mu nedaří společnost přesvědčit o své užitečnosti. Pak je potřeba najít nějakou skupinu, vůči které je užitečné vzbudit patřičnou třídní nenávist. Zatím se nezdá, že by se to moc dařilo. Jak v jednom svém románu poznamenal Josef Škvorecký, italský dělník, který v malém automobilu směřuje na dovolenou k moři, není příliš revoluční. Od té doby uplynulo několik desítek let a malý automobil západního dělníka se poněkud zvětšil. Třídní boj dělníků ve Škodovce se vyčerpal tím, že mu po požadavcích odborů zvýšili platy. Protože je ale třeba třídní boj zostřovat, je nutné najít nějaký další důvod pro mobilizaci mas.
Průměrný věk dožití se u nás za dob hrůzovlády kapitalismu zvýšil o několik let, tok uprchlíků se někde zadrhnul a do samotného Řecka už jich přichází jen desetina, americký imperialismus bohužel za vlády Baracka Obamy pozbyl svého dynamismu. Takže už zbude jen boj proti zkorumpovaným vládnoucím elitám a vzpomínání na zlaté časy Topolánka, Nečase a Kalouska, které by teď komunisté potřebovali ve vládě, aby měli snadnější terč, než je třeba Babiš. Ale to hlavní, co by potřebovali, by bylo, aby zmizely subjekty, které jim odčerpávají revoluční hlasy. Tito lidé jsou přece jenom obratnější v populismu než zburžoaznělá a zahnívající komunistická strana. Vize Vojtěcha Filipa, že by komunisté mohli jednou mít ve volbách až 30 procent hlasů, se sotva naplní. Leda by nás obsadilo Putinovo Rusko, ale zas tak hloupý Putin není a zkusí nás zpacifikovat jiným způsobem a komunisté jsou stejně nepoužitelní.
Do dalších let přejeme soudruhům, aby tu ještě dlouho mezi námi byli a setrvali tu jako názorný příklad, v jaké senilitě končí po nějakém čase revoluční ideje.
