Komunistka Marta Semelová se nemusí omlouvat za své výroky o jejími stranickými předchůdci zavražděné Miladě Horákové, ani za zpochybňování okupace v roce 1968. Není to však překvapivé z dvou důvodů – zákon, který zakazuje popírání komunistických zločinů je v České republice neustále bagatelizován a platí většinou pouze v otázkách nacismu. Tím druhým je fakt, že hranice toho, co je v naší zemi možné říkat, popírat či dělat, se neustál posouvají.
Nejprve si shrňme fakta. V § 405 se dočteme: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.”
Na ČT24 Semelová pronesla například: „Bylo to v té době, já to považuji za nešťastné, nicméně Milada Horáková se přiznala ke všemu, ke své činnosti. Dost pochybuji o tom, že to byla vynucená přiznání.”
Vyjádřila se také k invazi vojsk Varšavské smlouvy. „Já bych to v žádném případě nenazvala okupací. Nazvala bych to internacionální pomocí, která nám ovšem do budoucna udělala mnohé problémy.“
Paní poslankyně má taktéž názor na politické vězně. „Za politického vězně se považují i lidé, kteří jimi nebyli. Měli za sebou jen obyčejnou kriminální činnost. Někdo mohl být vězněn z politických důvodů, ale není jich tolik, o kolika se mluví.“
Bylo by opravdu zajímavé sledovat podobnou situaci v Německu, pokud by někdo z občanů světu sdělil, že někdo zastřelený nacisty vlastně se ke své činnosti přece přiznal, nebo že ti lidé, kteří skončili v koncentračních táborech, vlastně byli také dost často kriminálníci, a tak je to v pořádku.
Veřejností jsou podobné věci přijímány v podstatě docela dobře. V době, kdy si bolševický Klub českého pohraničí staví sochy oslavující ty, kdo stříleli občany Československa, kteří utíkali na Západ za svobodou, v době, kdy prezident republiky chválí vicepremiéra bez lustračního osvědčení za to, že umožní další vládnutí komunistickému hejtmanovi, a ostatně v době, kdy je v pořádku na protifašistických demonstracích mávat komunistickými symboly, se vlastně není čemu divit.
