Jana Zwyrtek Hamplová FOTO: ČTK / Glück Dalibor
FOTO: ČTK / Glück Dalibor
NÁZOR / Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová, která už mnohokrát přispěla do pokladnice pozoruhodných názorů, se ocitla v poli poražených, pokud jde o snahu zmařit v Česku korespondenční volbu. Vytáhla staré omšelé argumenty o spolehlivosti tohoto způsobu volby, ale jako novinku dokonce vytáhla přirovnání k trestu smrti. U ní už je celkem běžné, že se nepokouší oslovit nikoho mimo úzkou klientelu, která nemá velké intelektuální nároky.
„Riziková a vysoce problematická záležitost z legislativní stránky – volby poštou,“ píše Zwyrtek Hamplová na Facebooku. „Příklad: Jako bychom schválili trest smrti s účinností od 1. 1. 2026, ale právo popravovat si ‚vydupali‘ už v roce 2025. Přesně tohle udělala koalice s korespondenční volbou… Tato volba je účinná od 1.1.2026, ale s výjimkou (!!!) už roku 2025 – s nedotažením procesu kontroly a trestní odpovědnosti. Riziková záležitost. Nepomohla žádná, ani profesionální, varování. Několik nás tak bylo proti, několik se zdrželo, někdo odešel. Legislativně spornou právní normu schválilo jen 56 senátorů z 81. Zde jsou. Jak řekl jeden z nich – má to být další ‚tečka‘ – já však už žádnou tečku po ‚jedné dávce‘, z níž byly náhle tři a více, a po ‚digitalizaci stavebního řízení‘ podobných kvalit, že jsme jimi dnes x hodin zabývali, opravdu nechci,“ stěžuje si paní, která v senátu hraje dost roli kůlu v plotě.
Jaká „profesionální varování“ má paní na mysli, není jasné. Celkem nic kvalifikovaného jsme neslyšeli. Pokud má na mysli varování svoje, můžeme se spíše zasmát. Osoba, která sdílela nepravdivé informace o ukrajinských vojácích, kteří tady prý šíří nebezpečnou infekci, nebo že vakcíny proti covidu zabily víc lidí než covid, a celou řadu podobných věcí, je ohledně důvěryhodnosti poněkud sporná.
Korespondenční volba je možná prakticky ve všech zemích Evropské unie kromě tří. Senátorka se zřejmě domnívá, že má do věci větší vhled než zákonodárci a odborníci ohromného množství států, kde tento způsob volby funguje po desítky let, aniž by byl nějak věrohodně zpochybněn.
Osoby jejího druhu by samozřejmě nejradši tuto možnost zmařily, nebo její použití oddálily co nejvíce v čase. Česko, stejně jako Evropa, prožívá určité zlomové období, takže mnozí lidé vytušili, že by bylo nejlepší se k moci dostat co nejdřív. Až skončí válka na Ukrajině a dojde ke změnám v ruské diktatuře, některé politické síly zřejmě přijdou o svou živnou půdu. Nejlepší by bylo, po vzoru Viktora Orbána, se chopit vlády a patřičně se u moci opevnit.
U nás by to ovšem nebylo tak jednoduché, protože tady stále ještě máme senát, který (aspoň zatím) zabraňuje tomu, aby se extremisté mohli dostat k ústavní většině a změnit pravidla navždy. To se povedlo Viktoru Orbánovi v Maďarsku, a proto je také lidmi určité krevní skupiny tolik obdivován.
To, co dnešním opozičním stranám samozřejmě nejvíc vadí, je, že čeští občané žijící v zahraničí nepatří většinově k voličům ANO, SPD, komunistů, Trikolory, PRO Jindřicha Rajchla a podobných elementů. To je ovšem jejich problém, kvůli tomu není nutné komplikovat občanům možnost volit.
Někdo má plnou pusu demokracie, ale v praxi se ukazuje, že jde koneckonců hlavně o moc a o koryta.
