Bez peněz, ale s velkým nadšením a podporou dobrovolníků. I tak by se dal popsat recept na relativní úspěch Marka Hilšera v prezidentské kampani. Bývalý občanský aktivista tehdy dokázal, že lze v prvním kole dosáhnout slušného výsledku dokonce i bez známé tváře. Nabyté zkušenosti dnes úročí nejenom v lavici senátora, ale nedávno své vzpomínky přenesl i do knižní prvotiny s názvem Tango pod Hradem.

Komentátor Petr Holec napsal, že jste díky ústavní žalobě na Zemana vstal mediálně z mrtvých. Cítíte se jako po reinkarnaci?

Nemám ten pocit, protože svůj život neměřím podle výstupů v médiích. Nevím sice, kdo je pan Holec, ale je pravda, že na mě nějaký komentář v podobném duchu vykouknul. Ale asi si nevšiml, že ústavní žalobu napsal někdo jiný. Pak jsem se navíc dozvěděl, že Info.cz, pro které pracuje, je spřízněno s PPF. Takže chápu, že moje kritika prezidenta a jeho politiky nebude pozitivně vnímána. Podobné útoky jsem už zažil i ze strany lidí spojených s institutem Václava Klause, takže možná mají jeden mustr. Ale možná reagoval i na rozhovor z ProstoruX, kde hovořím o ohýbání státu ze strany oligarchů a který byl velice dobře z hlediska fakticity ohodnocen serverem Demagog. Takže jsem si skutečně nevymýšlel.

[ctete postid=“259754″ title=“Prezidentské volby tak, jak jste o nich nečetli. Tango pod Hradem Marka Hilšera“ image=“https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2017/07/Hilšer-1-385×230.jpg“ excerpt=“Nakladatelství Zeď před časem vydalo knihu, kterou společně napsali Jan Dražan, Tomáš “ permalink=“https://www.forum24.cz/prezidentske-volby-tak-jak-jste-o-nich-necetli-tango-pod-hradem-marka-hilsera/“]259754[/ctete]

V souvislosti s PPF také často mluvíte o prezidentu Zemanovi a jeho napojení na Čínu…
Tak pan prezident Zeman je politik, který spíše než pro veřejný zájem pracuje pro zájmy finančních skupin. A jednou z nich je právě i PPF pana Kellnera. Můžeme vzpomenout třeba státní návštěvu Číny, ze které se vracel jeho soukromým tryskáčem. To si prostě prezident, který by měl v otázkách zahraniční politiky hájit zájem státu, nikoli úzce vybraných podnikatelů, nemůže dovolit. Ale to by koneckonců mělo platit i v politice domácí. On si ovšem namísto zájmů veřejnosti vybral potřeby velké finanční skupiny, která potřebuje mít za každou cenu otevřené dveře k čínské komunistické elitě totalitního státu. Jak si jinak vysvětlovat prezidentova cynická slova, že bychom se v Číně, kde zavírají statisíce lidí do převýchovných lágrů, mohli učit stabilizovat společnost.

Co je tedy pro prezidenta přednější – podnikatelské, nebo národní zájmy?
Londýnský tribunál jasně deklaroval, že současný čínský stát má zločinnou povahu a že by si toho všechny instituce, které s ním jednají, měly být vědomy. Ať každý zváží, zda je v národním zájmu, aby český prezident během svého mandátu zcela nestandardně už pětkrát s vládou takového státu jednal. Když vezmeme, že západní demokratické země téměř nenavštěvuje, tak je ten nepoměr zcela evidentní. A bavíme se tu nejen o ekonomické diplomacii, ale především o bezpečnosti. Je zřejmé, že Kellnerovo PPF má zájem na nerušeném byznysu půjčkové společnosti HomeCredit v Číně, a také mu jde o prosazení levného hardwaru čínské společnosti Huawei pro naše strategické mobilní sítě. V tom tkví společný zájem Kellnerova byznysu a čínského zločinného režimu.

A prezident slouží jako politická figura, která jim bez ohledu na naši národní bezpečnost otevírá dveře. Proto také prezident zcela bezprecedentně sráží autoritu našich bezpečnostních složek a ohrožuje bezpečnost země. Firmy jsou přitom v Číně navázány na vládnoucí struktury a mohou být trojským koněm čínské zahraniční politiky. Je třeba si uvědomit, že Čína je agresivní velmoc, která má globální zájem a neštítí se korumpovat vlády, politiky, ale třeba i úředníky OSN.

Například?
Zrovna investiční firma CEFC, s kterou je provázán náš prezident, figuruje v korupčním skandálu uplácení úředníků OSN, kteří měli ovlivňovat rozhodování těchto institucí ve prospěch Číny. A český prezident nejen, že propagoval tuto kriminální firmu u nás, ale navíc má ve svém poradním týmu stále jako poradce jejího zakladatele. Z České republiky se tak v režii prezidenta stává banánová republika různých neprůhledných kriminálních živlů. (Red. pozn.: V současnosti nezvěstný zakladatel firmy Jie Ťien-ming, který byl zároveň poradce Zemana, je v Číně vyšetřován kvůli hospodářským deliktům.)

Je tedy tuzemská demokracie v krizi?
Rozhodně je v krizi její kvalita. Prozatím jsme nedosáhli toho bodu, že by byla opozice zavírána či pronásledována… Ale problém vidím také v tom, že máme premiéra, který kombinuje ekonomickou, mediální a politickou moc. Vládne nám oligarcha, který má monopol moci. Přivlastňuje si stát, do jehož struktur dosazuje svoje lidi, zároveň nevládne ve prospěch většiny, ale ve svůj vlastní prospěch. Likviduje malé podnikatele, zemědělce, doslova otravuje zemi řepkou, přivlastňuje si dotace, v konečném důsledku ničí venkov a ekonomickou konkurenci. Bezohledně jde přes mrtvoly. To je skutečné ohrožení demokracie.

A jak dnes ovlivňuje politiku zbytek vámi zmiňovaných oligarchů?
Typický příklad ohýbání státu je nedávný exces předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Ten v zájmu pana Kellnera obešel zahraniční výbor Senátu a projevil tak více loajality k miliardáři než k instituci, kterou reprezentuje a za jejíž dobrou pověst by měl bojovat. Raději se sešel s Kellnerem na jeho žádost tajně, než aby respektoval výzvu zahraničního výboru, který ho vyzval k diskusi o bezpečnostních otázkách ve vztahu k Číně. Celé to přitom pojal jako PR pana Kellnera…

Žádný předseda horní komory nemůže říct, že nějaký miliardář nemá rád fotoaparáty, a proto bylo v pořádku výbor obejít. Jedná se o zakrývání věcí před veřejností. Když k tomu připočítáte, že poradkyní předsedy Senátu je manželka mluvčího Kellnerovy PPF Mlynáře, tak se kruh uzavírá. Tento způsob politické kultury jako vystřižený z devadesátých let je pro mě nepřijatelný. A i proto jsem vstoupil do politiky.

Tak to je druhý… Je ČR zemí kmotrů?
Slyšel jsem takové hezké přirovnání, že se loupeživí rytíři 90. let proměnily v elitu, která se snaží legitimizovat to, co naloupila v devadesátých letech. A bohužel se jí to daří. Babiš je premiérem, a zatímco “všici kradnů“, on jen čerpá, Kellner má vliv na Hrad a společně se domlouvají na rozdělení vlastních zájmů v republice. Ti menší je vůbec nezajímají. Tohle je skutečná oligarchizace politické kultury, legalizace střetu zájmů. V určité době jsem věřil, že se naše situace bude zlepšovat. Když se začaly odhalovat některé případy korupce politiků jako třeba příběh Davida Ratha. Bylo to naivní. Velcí byznysoví hráči zatím ještě více uchvátili politickou moc.

Na druhou stranu si nemyslím, že by byznysmani se státem neměli komunikovat, to je třeba, ale nesmí se stát úzké zájmové skupiny loutkovodiči politiků. Takže se dnes snažím bojovat za posílení občanského principu a větší nezávislosti politiků. Jedna z cest může být občanské sponzorování nejenom médií, ale i politiků.

Ve společnosti přitom stále probíhá debata, jestli se zrovna nacházíme blíže východu či západu. Vy máte jasno?
Nedávno jsem byl na návštěvě v Německu… Tam by nebylo možné, aby někdo v pozici premiéra vlastnil třeba velký deník a část chemického průmyslu zároveň. U nás to velká část společnosti bere jako normální a ještě věří, že je to tak dobře. Takže ten rozdíl tu prostě je. Myslím, že to časem a tlakem občanské společnosti budeme muset překonat, ale je před námi ještě dlouhá cesta a další trpké zkušenosti, dokud to lidem neotevře oči. Už teď se na nás v zahraničí koukají jak na exoty a diví se, co se u nás děje.

Nezačal ten proces například jarními demonstracemi, které akcelerovaly na Letné?
Snad. Lidé přirozeně žádají, abychom se dostali do normální situace, měli normálního premiéra a prezidenta, aby stát opět patřil občanům. Já chápu i voliče Andreje Babiše. Lidé jsou oprávněně naštvaní na to, co se dělo před ním. Ztratili důvěru v politiky a v celý systém vládnutí. Uplácení, pražští kmotři, to byly věci, které i mě jako občana štvaly… také proto jsem dříve organizoval demonstrace. A pak jsem dostal větší prostor během prezidentské kampaně. Šlo o jedinečnou možnost, jak prosazovat odlišný směr politiky, a to sice větší zapojení občanů namísto oligarchizace politického systému. Odevzdání se oligarchovi není řešením toho, co se zde špatného v minulosti dělo.

Je to slepá ulička. Doufejme, že v ní nebudeme setrvávat dlouho, aby za ní celá společnost nezaplatila příliš vysokou cenu. Naštěstí se moje obavy, že bude Letná fiasko, nenaplnily, ale lidé přišli a vyjádřili, co si o tom všem myslí. Demonstrace je jednou z forem svobody slova, ale rozhodující budou až volby.

Váš kolega Václav Láska v rozhovoru pro FORUM 24 řekl, že letošní podzim je pro Babiše jako premiéra poslední. Myslíte, že se jeho slova naplní?
To si netroufám předvídat. Láska ví možná více. (smích) Ale je zřejmé, že Andrej Babiš má řadu vážných problémů s financováním svého holdingu formou dotací… Evropská unie jasně řekla, že Babiš je ve střetu zájmů, a začíná přirozeně odmítat sponzorovat jeho firmu přes český stát. Snad jen hlupák by se nechal vodit za nos. Tak uvidíme, do jaké míry budou občané ochotni všechno toto tolerovat, až zjistí, že sponzorují Agrofert, protože Evropské zdroje Babišovi vyschly.

Premiér bude dost možná brzo potřebovat i podporu prezidenta, který ho nyní drží v souvislosti s vládou v hrsti… Kde ovšem tkví prvopočátek mocenského paktu Zeman-Babiš?
Podle mě to vyplývá z her mezi nejbohatšími Čechy, kteří si tu rozdělili sféry vlivu… Je zřejmé, že to není spojenectví na základě snahy prosazovat ideály a hodnoty. Je to sňatek z rozumu, kterému velí pragmatický zájem. Když si vezmeme výroky Miloše Zemana z roku 2011 o Andreji Babišovi, kdy se o něm de facto vyjadřoval jako o lumpovi, kterému nelze věřit, a později, když se stal prezidentem, zcela otočil a chválil ho jako výborného premiéra. Tyhle názorové veletoče mě ale u prezidenta ani moc nepřekvapují, často měnil názor jako cynický pragmatik. Teď jsou kolem něj navíc zvláštní kumpáni, jako jeho poradce Martin Nejedlý navázaný na Rusko nebo podivný podnikatel kancléř Vratislav Mynář, kterému se ani nepodařilo získat bezpečnostní prověrku. No a proč asi? Obecně řečeno je tam asi nějaký problém, a tak může být taky lehce vydíratelný.

Máme parlamentní systém, ale nestihl nastavit Zeman už několik precedentů pro ten prezidentský?
Ono už v průběhu jeho prvního mandátu bylo naprosto evidentní, že se prezident snaží vytvářet vlády, které stojí na jeho straně. Známe třeba dlouhé vládnutí Rusnokovy úřednické vlády, kterou instaloval bez souhlasu sněmovny proti vůli většiny.

Ale prochází mu to.

Proto jsme teď spolu s ostatními senátory podali ústavní žalobu. A je tam i bod o té Rusnokově vládě, a to i přesto, že někteří namítají, že se teď nedají řešit činy z uplynulého volebního období. To jsou právnické spory, ale principiálně je jasné, že se snažil sestavování vlád opakovaně neadekvátně ovlivňovat, aby v nich byli jeho lidé. Tolik vlád a tak dlouho bez důvěry sněmovny snad vládlo jenom za Zemana.

Čí zájmy hájil v případě neodvolání ministra, nebyla to spíše další pomsta ČSSD?
Tak prezident historicky vystupuje pomstychtivým způsobem k lidem, kteří s ním nesouhlasili. Podívejme se třeba na problém nejmenování profesorů nebo jeho chování k rektorům… Takže chápu, že prostřednictvím pana Staňka tentokrát pro změnu dokončil jeho pomstu k panu Faitovi, který je jedním z těch nejmenovaných profesorů.

A co se týče ČSSD, tam je známé, že jde prezidentovi o to, aby tu stranu úplně zdecimoval. Je to pomsta té části ČSSD, která ho kdysi nepodpořila při volbě prezidenta. Klasický příklad jeho rozkladných snah byl tzv. lánský puč. Dokud bude v ČSSD nezemanovská část u moci, bude se snažit tuto stranu všemi možnými způsoby ničit.

Ale má samotná žaloba skutečně smysl, když je skoro jisté, že dolní komorou neprojde?
Nepochybně má, i když jsem o tom na počátku měl určité pochybnosti. Je to jako když vidíte, že se někde odehrává zločin, tak nemůžete mlčet, i když máte pocit, že nebude vyšetřen a doveden k soudu. Senát je jediná instituce, která může tento proces iniciovat. Má to význam nejen ve vztahu k Miloši Zemanovi, ale především proto, aby někdo kompetentní rozhodl, jak by měli i budoucí prezidenti zacházet s Ústavou. V budoucnu by nám mohl někdo vyčíst, že jsme se o to nepokusili, když jsme byli jediní, kdo to mohl udělat. Takže neneseme odpovědnost za to, co udělá sněmovna, ale za to, co uděláme my.

Bojíte se, že by vám to někdo mohl vyčíst před opětovnou kandidaturou na prezidenta?
Je pravda, že je to individuální odpovědnost, ale mě skutečně zajímá, jak by to mělo být… Jako občana, senátora a jak jste zmínila potenciálního kandidáta na prezidenta. (smích) Ale tři a půl roku před volbami je příliš brzo hovořit o jakékoliv kandidatuře.

Dobře, teď jste tedy zatím v Senátu, který bude zřejmě znovu také schvalovat kandidáta na ústavního soudce Aleše Gerlocha. Dopadne to tentokrát jinak?
Když už Senát jednou zásadně řekl, že ne, a prezident trvá na svém? Zase to úplně zapadá do stylu jeho vládnutí a nerespektování institucí… Ukazuje to, že není schopen dialogu. Nerespektuje vládu, premiéra a v této otázce ani Senát. Měl by se snažit nalézt kompromisního kandidáta, který má šanci projít. Takto blokuje i fungování Ústavního soudu a je mu to zcela jedno, podle principu “po mně potopa“.

ODS teď přišla s myšlenkou, že byla přímá volba chybou a měli bychom se vrátit zpět k parlamentní volbě. Souhlasíte?
Předně myslím, že by se ústava neměla měnit každých pět deset let, podle toho, jak se nám to zrovna hodí. A už vůbec ne na základě špatných zkušeností s jedním člověkem nebo politickou stranou. Vedle toho byla tenkrát přímá volba zavedena jako reakce na to, co se odehrálo při poslední volbě v parlamentu… Tehdy jsme de facto sledovali korupci v přímém přenosu. Viděli jsme, jak se poslancům vyhrožuje, mezi tím jiní omdlévali a někteří se k volbě ani nedostavili. Proto vyvstala politická vůle zavést přímou volbu, a tak převést odpovědnost přímo na občany. A teď někteří politici zjišťují, že jim to vlastně nevyhovuje, protože volbu prezidenta nemůžou přímo ovlivňovat, a měla by se tedy znovu převést na ně. Na druhou stranu chápu námitky, že přímá volba dává neúměrně silný mandát prezidentovi, který může podléhat pokušení přisvojovat si příliš mnoho moci. Naše Ústava s tím moc nepočítá, a proto může vznikat pnutí.

Já jsem v uvažování o přímé volbě zaujatý, protože mě osobně dala šanci promluvit a také dává šanci občanským kandidátům, kteří mohou vnést do politiky nové pohledy a přístupy. Ano, je to risk, kterého se mnozí bojí, ale kdo nic neriskuje, nic nezíská. Podívejte se na Slovensko, tam se už dvakrát podařilo lidem zvolit prezidenty, kteří nejsou extremisti v zacházení s Ústavou, neposunují zemi k Rusku a Číně, chovají se normálně, a hlavně důstojně reprezentují svou zemi. Věřme si, že to příště dokážeme.