Za svůj úspěch v boji s koronavirem vděčí Tchaj-wan především komunikující vládě s odborně zdatným ministrem zdravotnictví, který má pro rozhodování v době šířící se nákazy potřebný prostor i důvěru lidí. To ovšem nelze říci o „spasitelích“ z české vlády, kteří zneužívají strachu z nákazy k manipulaci lidí a k rekordnímu zadlužování, popisuje v rozhovoru pro deník FORUM 24 předseda senátního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Lumír Kantor aktuální vážné důvody k obavám.

Tchaj-wan s 24 miliony obyvatel drží počet případů nákazy novým typem koronaviru pod 500 a celkový počet úmrtí s nemocí COVID-19 je 7. V čem spočívá podstata úspěchu tamního boje s nákazou a hraje v něm roli přístup obyvatel k vyhlašovaným opatřením tamní vlády?

Úspěch Tchaj-wanu je jednoznačný, je to už zhruba 150 dní, co neevidují žádného nového nakaženého.

Zásadní faktor jejich úspěchu je v tom, že obyvatelé dostávali jasné informace. S tím nejspíš souvisí i výsledek jednoho průzkumu, o němž jsem se dočetl v senátních podkladech k naší cestě, podle nějž 90 procent Tchajwanců věří svému ministrovi zdravotnictví.

Roli v úspěchu může hrát to, že jde o ostrov, nicméně tam migruje poměrně hodně Číňanů z pevniny, jak tam říkají, a i Tchajwanci jezdí za prací do Číny. Důležitější tedy bylo, že Tchaj-wan byl celkově dobře připraven. Od epidemie SARS z roku 2003 mají zákon, který určuje, že lidem v izolaci musejí obce zajišťovat nejen dovoz potravin, ale také knih. Ten zákon údajně zmiňuje i nutnost pomáhat předcházet útrapám z dlouhodobé izolace, jak je zažili i obyvatelé v našich domovech seniorů, kde neměli měsíc kontakt s rodinou. Na Tchaj-wanu měli restriktivní opatření do spousty detailů skutečně dotažená.

Tchaj-wan je také jedním ze států, které na zprávy o nebezpečné nemoci z Číny rychle zareagovaly. Jak to na samém počátku vypadalo?

První zprávy o infekci se objevily kolem 30. prosince, 11. ledna už jela dvojice tchajwanských expertů do Wu-chanu a ostrov Tchaj-wan se v dalších dnech izoloval. Co nejrychleji také navýšil výrobu roušek a masek, jichž během prvních 45 dnů vyráběl 18 a posléze 20 milionů denně. Lékárny takřka okamžitě vydávaly po předložení průkazu pojištěnce každému bezplatně tři roušky na týden.

To u nás působil potíže zmatek, kdy se nepřijal krizový zákon a začalo se do něj zasahovat, v březnu a dubnu přetrvávaly nejasnosti o šéfovi krizového štábu, jímž se měl stát pan Hamáček, ale nestal se jím, a dál šlo spíše o sérii tiskových konferencí a zmatečný stav, který trvá dodnes a ještě se zhoršuje, jak o tom vypovídá úterní vyjádření pana premiéra o údajné nutnosti omezovat trasování. Zmínil to v okamžiku, kdy prudce stoupají počty nakažených. Na Tchaj-wanu mají při více než dvojnásobné populaci za celých osm měsíců stejně nakažených, jako máme my za den. Ne že bychom měli hned dosáhnout úrovně Tchaj-wanu, ale někde je chyba.

Jaká? Co vůbec stojí za náhlým zhoršením situace v Česku?

Vláda si nezískala potřebnou důvěru, lidé polemizují o rouškách, nikdo nezkoordinoval odborníky, aby se dohodli mezi sebou, a do podoby opatření ještě mají potřebu vstupovat politici.

Na Tchaj-wanu má ministr zdravotnictví důvěru. Jde o suverénně vystupujícího lékaře.

Naproti tomu u nás premiér náhle rozvolní vyhlášená opatření. Roli hrály i cesty do rizikových zemí, které si lidé nedokázali odepřít. „Někdo“ jel na Krétu v době, kdy bylo třeba jít příkladem…

Čím by se Česko mohlo inspirovat na Tchaj-wanu?

Funguje tam přísný dohled na lidi v karanténě. Vyvinuli jakýsi elektronický ohradník (nikoli elektrický), který hlídá, zda dotyčný setrvává na určeném místě. Pokud je opustí, aplikace uvědomí policii. A nejde to jen tak vypnout. Na Češku, které se během karantény, jíž se podrobovala po příjezdu na Tchaj-wan, vybil telefon, zazvonila policie a vyzvala ji, aby si přístroj nabila.

Jednou z promarněných příležitostí byl u nás nevyužitý potenciál domácích kapacit. Tchaj-wan své firmy zapojoval?

Jak nám popsala tamní ministryně průmyslu a obchodu, stát okamžitě jednal jak s velkými, tak i s malými firmami a mimo jiné během 14 dnů postavili 97 linek na výrobu roušek s certifikací pro chirurgii.

Podobně i my jsme měli zapojit naše firmy, které se nabízely. Schopné lidi máme, jak dokládá ventilátor vlastní konstrukce, který během pár týdnů představilo ČVUT. Jenže my jsme se vydali špatnou cestou, vláda se, zjednodušeně řečeno, omezila na to, že tu dva lidé cosi sháněli v Číně.

Jak probíhá jednání o větších darech? Asi to není tak, že přijede delegace a je překvapená, že dostává pět výrobních linek na roušky.

To zrovna překvapení bylo. Informace o nachystaných linkách se k nám dostala od některého z ministrů během jednání, která probíhala jedno po druhém od půl deváté ráno do deseti večer. Dar je zatím jen ústně přislíbený. Taiwan News publikovaly článek, kde je o předmětných pěti linkách zmínka v tom smyslu, že jsou připraveni nám dát linky s kapacitou 120 000 roušek denně, což odpovídá potřebě našeho zdravotnického sektoru.

Největší význam návštěvy Tchaj-wanu byl nicméně v rovině symbolů. Česká republika promluvila do konfliktu, který vešel ve známost po celém světě. Hrála v tom roli i servilita Hradu k diktaturám a netečnost vlády opřené o hlasy komunistů?

Hrála, je to tak. Slýcháme tu spoustu věcí o Číně, které šíří jak Hrad, tak i vláda, a zaniká v tom skutečnost, že obchodní bilance s Tchaj-wanem je o řád vyšší než té s Čínou.

Na Tchaj-wan jsme ovšem jeli v těchto složitých podmínkách i proto, že si všímáme určitých snah využívat strachu z COVIDu k manipulaci lidmi. Zvýrazňuje se role různých „spasitelů“. Varující je obrovský dluh, který vznikl pod vlivem koronaviru, je to 5. nejvyšší dluh v Evropě.

Na mě samotného hluboce zapůsobily i okolnosti návštěvy čínského prezidenta před čtyřmi lety v Praze, kdy policie problematizovala vyvěšování vlajek.

To jsou všechno kapky, které se v konečném součtu stávají důvodem k návštěvě Tchaj-wanu. Jde tu také o naši nezávislost, svobodu a o naše důstojné místo v Evropě.

Lumír Kantor (* 31. března 1962, Olomouc)
je dětský lékař, soudní znalec a vysokoškolský pedagog, od roku 2016 senátor za obvod č. 61 – Olomouc (nestraník za KDU-ČSL).