Advokát Václav Láska roky působil na postu vyšetřovatele protikorupční policie, kdy zároveň předsedal správní radě Transparency International. V roce 2014 se rozhodl zúročit zkušenosti z prostředí hospodářské kriminality a korupce v Senátu, kam se dostal jako nezávislý za Stranu zelených a KDU-ČSL. Později založil vlastní senátorský klub Senátor 21, který dnes sdružuje šest členů horní komory. Do povědomí veřejnosti vstoupil především jako iniciátor ústavní žaloby na prezidenta, kterou včera schválilo 48 ze 75 přítomných senátorů.

Součástí návrhu žaloby je i neodvolání ministra Staňka z postu kultury. Sám jste komentoval nedávné jednání ústavních činitelů na Twitteru: ,,Ještě jedna taková schůzka na Hradě a bude mi Babiše líto.“ Už litujete premiéra?      

V životě jsem si vyzkoušel, že stres můžete odfiltrovávat dvěma způsoby, buď alkoholem nebo humorem. Zkusil jsem obojí a jak říká klasik, nedá se to srovnat, ale teď si pomáhám už jen humorem. Chtěl jsem tím taky demonstrovat zjevné překvapení, že premiér, který se vždy prezentoval jako ten alfa samec, je najednou strašně v úzkých. Nikdy mi ho nebude líto. Spíše jsem chtěl jen nadsázkou upozornit, že se dostal do pozice, kterou i jeho vlastní voliči neradi vidí… Najednou to není ta silná osobnost, která všechno řídí a má pod kontrolou, ale člověk relativně velmi slabý.

Každým dnem posouvá Miloš Zeman republiku k poloprezidentskému systému. Stále je to humorné?

Prostor pro humor je vždycky. Myslím si, že lidé vtipkovali i v těch nejsložitějších životních situacích. Kdyby ne, tak by to byl doopravdy asi konec.

Setrvá bod neodvolání ministra Antonína Staňka v žalobě i po jeho odvolání k 31. červenci, které prezident nově avizoval?

Protiústavní delikt v souvislosti s tou kauzou se již stal. Pan prezident měl odvolat pana Staňka neprodleně, to neudělal a začal si klást podmínky. Ústava přitom říká, že když to premiér navrhne, prezident odvolá. Takže už těch šest týdnů od premiérova návrhu, kdy prezident nekonal, bylo hrubým porušením Ústavy. Skutek se stal a zůstane tam, maximálně se zaktualizuje stav, jak se to skutečně vyvine.

Dohromady jste dali celkem přes 20 bodů. Kdy ovšem nastal bod zlomu, kdy jste se pro podání žaloby rozhodl?

Asi v souvislosti se zasahováním Hradu do justice. To byla kauza okolo pana Mynáře (red.pozn. hradní kancléř Vratislav Mynář) a jeho setkávání se soudci Nejvyššího soudu. To bylo to nejhorší, ale hrozné jsou všechny. Spíš to byla chvíle, kdy jsme si s kolegy řekli, že už není na co čekat. Upřímně řečeno byla žaloba diskutována na senátu několikrát, ale vždy byl výrazným protiargumentem fakt, jestli máme opravdu přilívat olej do ohně a přiostřovat tu situaci, která je. A ten se právě tímhle okamžikem zlomil.

Jak byste tedy žalobu vysvětlil voličům Miloše Zemana?

Tak že nerespektuje ústavní systém. Naše Ústava a zákony jsou postaveny na kancléřském systému, to znamená, že máme vládu, která má výkonnou moc a kontroluje ji Sněmovna. A Miloš Zeman se celkem intenzivně snaží o to, abychom měli vládu, kterou bude kontrolovat on. K tomu směřuje i velká část kroků, které jsou součástí té žaloby. Ale to prostě nejde. To je jeho přání, ale neodpovídá to našim ústavním pořádkům.

Mohlo by se jednat i o precedens pro další prezidenty?

Ano, pokud by se nikdo proti tomu, co dělá Miloš Zeman nevymezil, tak nám skutečně reálně hrozí, že přejdeme do nějakého poloprezidentského systému. Jeho kroky by se staly legitimními nejenom pro Miloše Zemana, ale třeba i jeho nástupce.

Jak by měli ostatní politici fungovat vedle přímé volby prezidenta?

Už po první přímé volbě jsem nesouhlasil s tím, co pan prezident dělá. Ale tehdy jsem se na to taky díval více jako volič než politik. Snáze se mi to přijímalo, když jsem si říkal, že je to vůle většiny spoluobčanů, než kdybych si říkal, že je to volba 281 zákonodárců. Pak už tedy začal dělat takové věci, přikládat do ohně, že už nejsem sám schopen si to žádným způsobem relativizovat.

Zpětně viděno, byla přímá volba chybou?

Přímá volba je zpravidla spojena s nějakým silnějším prezidentským postavením, jeho větší pravomocí. Chybou bylo to, že my máme prezidenta, který plní zejména reprezentativní úkony. Z tohohle pohledu do našeho systému nesedí. Používá se spíše v nějakých poloprezidentských systémech.

Ale kdybych byl v té době zákonodárce, nejsem si jist, jak bych hlasoval. Stres a dopad toho, co se dělo při poslední parlamentní volbě, kdy to bylo obrovská ostuda… Opravdu nevím, jestli bych dal přednost nevhodnosti zavedení, nebo jestli bych také nepodlehl tomu, že bych dal prostor přímé volbě.

Jaké jsou hlavní motivy Zemanových pokusů o rozšiřování pravomocí?

To je strašně těžká otázka. Vidět do hlavy pana prezidenta bych možná ani nechtěl. Bojím se, že bych to ani nebyl schopen pochopit. Nechci, aby to vyznělo, že pana prezidenta urážím, ale nejsem si jist, že to, jak pan prezident uvažuje, je stále logika zdravého člověka. Trošku se obávám, že prezidentovo zdraví a jeho věk se projevuje i na jeho uvažování, které se někdy vymyká obvyklostech v důsledku těchto dvou faktorů.

Myslíte, že prezidentský mandát obhajoval pod tlakem?

Když se mě ptáte na můj soukromý názor a nebude po mně chtít důkazy… Tak je můj subjektivní pocit, že byl pan prezident k obhajobě mandátu naveden a přiveden lidmi ze svého okolí. Kdyby to bylo jenom na něm osobně, teď spekuluji, ale možná, že by se rozhodnul jinak.

Zmiňoval jste také hradního kancléře. Vaše trestní oznámení bylo soudem zamítnuto s tím, že jeho setkání se soudci byly nestandardní, nikoli protizákonné. On pak podal trestní oznámení zase na vás, to bylo ovšem smeteno ze stolu. Co bude dál?

Já můžu pouze zodpovídat za to, co jsem udělal já. Z mé strany to není krok nikterak výjimečný. Když vidím a mám za to, že se páchá trestný čin v přímém přenosu, tak jednám. To je stejný důvod, z kterého jsem kdysi podal trestní oznámení na exposlance ODS, když jsem měl za to, že to kšeftování s trafikami je trestným činem. Asi víte, jak to skončilo…

Dotyčné exposlance zachránila před soudem imunita.

Ano, ale ostatní účastníci jsou stále stíháni. Já prostě takovou povahu mám, jsem právník a když mám za to, že se koná trestný čin, přestože daná osoba tvrdí, že nic špatného nepáchá, tak požádám orgány činné v trestním řízení, aby to prověřily… A někdy se se mnou shodnout, někdy ne. To je plnění občanské odpovědnosti, kterou mám díky tomu, že mám právnické vzdělání a zkušenost z práce policie. Takže jsem o něco více kvalifikovaněji posoudit jednání, zda je nebo není trestným činem. A tak cítím zodpovědnost konat.

Jak berete obvinění, že jde pouze o pokusy o vaše osobní zviditelnění?

Já jsem za poslední šest, sedm let osobně podal 5-6 trestních oznámení, což není ani jedno ročně. Takže nemůžete říct, že je to něco, čím bych žil nebo by mě bavilo. A nadpoloviční většina skončila zahájením trestního stíhání, takže otázka, jestli se tím chci zviditelňovat… Já dělám to, co celý život, navíc řadu z nich jsem podal ještě jako občanský aktivista. Činím pouze věci, které považuji za správné. To je moje motivace.

Pokud pro vás byly zlomové zásahy do justice. Nabízí se otázka, jestli se podle vás dá v ČR objednat trestní stíhání?

Ve mně se teď mele pozice politika a advokáta, kdy si advokát zažije ve svém životě leccos… Oproti tomu by politik nikdy neměl zpochybňovat českou justici a orgány činné v trestní řízení, a když už to udělá, tak musí dát na stůl jasné důkazy. To nejde říkat jen tak planě. Já si myslím, že česká justice funguje dobře v tom, že drtivá většina jejích rozsudků je nějakým způsobem spravedlivá. To, že je tady nějaké malé penzum excesů, to je prostě fakt, který je všude. Nikde na světě se jim nevyhnete. Někde větší, jinde malé a podle toho se pak hodnotí to, jak moc je ta justice kvalitní. Stále žijeme v právním státě.

Myslíte, že se něco změnilo ve vztahu k justici s nástupem Andreje Babiše?

Když budu upřímný, tak Andrej Babiš dělá úplně to samé, co někteří před ním. Vždycky bylo ambicí politiků získat sílu, moc nebo vliv v justici a policii. Snaha Andreje Babiše, upevnit si svůj vliv tam, kde by neměl, to není jeho vynález. Ale díky tomu, jak obrovský vliv získal, je to jiné. Situace před ním byla stále konkurenční. Jeho moc je takřka neomezená, takže i jeho pokusy ovládnout některé složky, jsou mnohem silnější a úspěšnější.

Není pouze rozdíl, že předtím stál Andrej Babiš v pozadí, kdy vládnoucí strany sponzoroval a měl nepřímo vliv, zatímco nyní odkryl vstupem do politiky karty? Jak se situace změnila?

Oboje je pravda. Před Andrejem Babišem se tu střídaly strany, které měly nějakou čitelnost, program a ideové směřování. On přišel s tím, že chce pouze moc. Řekne, slíbí a udělá cokoliv, co mu ji přinese. Jeho hnutí nemá přitom žádnou strukturu, vnitřní demokracie, je to zkrátka vláda jednoho muže, co chce tu moc. To se klasické parlamentní demokracii vymyká. Ale zase to není úplně jeho vynález. Věci veřejné byly podobný projekt v malém, ale byly neúspěšné, protože neměly takové finanční zdroje. Není to tedy novota, ale on to dotáhl k dokonalosti.

On sám často argumentuje tím, že je výtvorem neúspěšných vlád. Přiznávají si bývalý politici dostatečně vinu?

Ne. Přiznávají si ji někteří jednotlivci. Paradoxně ti, kteří v politice nejsou tak dlouho a mají tu vinu nejmenší. Naopak lidé, kteří jsou v politice patnáct, dvacet let a opravdu mají máslo na hlavě za to, kam jsme se dostali, tak si ji přiznat odmítají.

Například?

Jména vám asi úplně nedám, spíše je to pocit z toho, jak se s kolegy politiky bavím. Jsou to například lidé, kteří byli ve výkonné moci nebo měli ministerské funkce.

Kam bude akcelerovat současná situace po uplynulých demonstracích?

Samotné by nikdy nic nevyřešily, ale je to střípek do mozaiky, která skutečně může vést k tomu, že dojde k nějaké změně. Pozitivum je, že aktivizovaly společnost. Minimálně se to může projevit ve volbách. Například lidé, kteří už rezignovali a říkali si, že už ani nemá smysl k nim chodit, tak jsou znovu nastartovaní. Zároveň jde i o zpátky získané napětí. Andrej Babiš nemůže být v pohodě, musí ho to znervózňovat a být neustále ve střehu. Myslím, že to i zpátky působí na opoziční síly. Pod tlakem veřejnosti musí taky reagovat a trošku potlačovat svá ega.

Když se k tomu přidají další faktory jako působení evropských auditů, věřím, že letošní podzim bude pro Andreje Babiše jako premiéra poslední. Ale uvidíme, jestli to bude mít i dobré vyústění v tom, že nastoupí vláda, která bude respektovat demokratická pravidla.