Senátor Jiří Růžička FOTO: Jiří Růžička / se souhlasem
FOTO: Jiří Růžička / se souhlasem
ROZHOVOR / V senátorském klubu ANO jsou lidé, kteří se snaží bojovat hlava nehlava, což nesmírně ztěžuje komunikaci, říká senátor Jiří Růžička (za TOP 09). V rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje, jak se v senátu projevil nárůst mandátů hnutí ANO a zda horní komoře parlamentu hrozí, že se jednání budou protahovat stejně jako v poslanecké sněmovně. Mluví ale také o tom, na jaké voliče by se měly vládní strany před volbami zaměřit.
Loni v senátních volbách posílilo hnutí ANO, které má teď v senátním klubu 14 členů místo předchozích šesti. Jak to ovlivňuje chod a dynamiku v senátu?
Myslím si, že když je senát politicky pestřejší, je to vždy ku prospěchu věci. Pamatuji doby, kdy vše v senátu ovládala sociální demokracie, později ODS a podobně. Podle mého názoru není nikdy úplně dobré, když má někdo nezpochybnitelnou převahu – a to nejen v politice. Určitá pestrost je spíše výhodou.
Na druhé straně, problém nastává, když přijdou lidé, kteří chtějí být protivníky a jejich cílem je především ideologický boj. Mám pocit, že někteří z nových členů senátu to takto pojali, jako „teď vám ukážeme“. Přitom všichni víme, že ani s posílením na 14 členů nemůže hnutí ANO převálcovat ostatní. Taková snaha se tedy nemůže setkat s úspěchem, spíš je kontraproduktivní.
Nezapomínejme, že třetinu senátorů tvoří nestraníci, a většina z nás svůj slib konat podle svého nejlepšího svědomí bere vážně. A debaty v senátu bývaly většinou na úrovni. Bohužel to, co se teď objevilo, není názorová výměna, ale ideologický boj, což není vůbec dobře.
Vy na sociální síti často kritizujete ANO a Janu Mračkovou Vildumetzovou, která je i v senátu hodně výrazná. Jak vnímáte její vystupování?
A proč je tak výrazná? Proto, že se jí dostává velké pozornosti od médií. Na začátku média vycítila příležitost a hodně si jí všímala. Myslím, že to není správné, protože lidé tohoto typu to pak povzbuzuje k tomu, že se snaží předvést.
Média obecně velmi málo pracují s odborností jednotlivých senátorů. Máme tu mnoho lidí, kteří rozumí zdravotnictví, bezpečnosti, vzdělávání či místnímu rozvoji, ale místo toho se média opakovaně soustředí na stejné osoby. Připomíná mi to orloj, kde běží stále stejní apoštolové. To vytváří dojem, že proti určitým otázkám bojují pouze někteří lidé. Ale poslání zákonodárců je hledat nejlepší řešení, která odpovídají ústavě a posouvají stát kupředu. To se vylučuje s tím jednostranným ideologickým pohledem.
I v senátorském klubu ANO, který zahrnuje i posledního zástupce ČSSD v parlamentu, jsou lidé, kterých si vážím a jejichž názory stojí za to slyšet, například pan senátor Vícha. Na druhé straně jsou tam lidé, kteří se snaží bojovat hlava nehlava, což nesmírně ztěžuje komunikaci.
Proč podle vás takhle paní senátorka vystupuje? Jde o to se zviditelnit, nebo se snaží senát rozhýbat, jak sama říká?
Tohle její prohlášení, že jde do senátu proto, aby ho rozhýbala, jsem samozřejmě zaznamenal. Asi žije v mylné představě, že senát se nehýbe, polehává a lenoší, což samozřejmě vůbec není pravda.
Pokud jde o rozhýbání myšlenkové a názorové, to je docela správná věc. Přinášet jiné pohledy a názory je v pořádku. Ale ona začala tím, že se sháněla po tlačítkách na faktické poznámky, dožadovala se vstupování do procesů daných jednacím řádem, aniž by si ten řád pořádně prostudovala, a narazila.
A proč to dělá? Myslím, že se podobně chovala už ve sněmovně. Jak o ní „láskyplně“ prohlásil Andrej Babiš, je to „lvice Jana“. Ve sněmovně se takhle chová více lidí, vidíme téměř denně, že to s politickou kulturou a slušným chováním nemá moc společného. Tady v senátu to tak nikdy nebylo. Vždy se dbalo na věcnost, slušnost a dodržování jednacího řádu. Když to někdo nedodržoval, bylo mu to důrazně připomenuto.
Ona jako by řekla: „Tohle rozmydlíme, takhle to nepůjde.“ A začala se chovat, jak jsme toho svědky – což se nám moc nelíbí. Navíc má myslím tu „vzácnou“ vlastnost, že musí mít poslední slovo. To k ničemu dobrému nevede. Nedávno se dokonce pustila do místopředsedy ze svého klubu poznámkou: „To snad nemyslíš vážně“, když si dovolil ji přerušit. Místo aby to přešla a pokračovala v klidu dál, reagovala takto. A to je něco, co spoustu lidí irituje.
Čekáte, že to bude ve stejném stylu pokračovat i letos? Nebo se trochu přizpůsobí?
Myslím, že to bude pokračovat v dost podobném duchu. Faktické poznámky budou zřejmě pokračovat. Proč ne – má na ně právo, a pokud budou skutečně faktické, může to být i přínosné. Ale už několikrát se stalo, že její vystoupení, stejně jako vystoupení několika dalších lidí z různých klubů, bylo odmítnuto s tím, že nejde o faktickou poznámku, která má jasná pravidla.
Používání faktických poznámek by ale nemělo vést k nekonečnému prodlužování jednání, což vidíme ve sněmovně. Ta je kvůli tomu těžko usnášeníschopná, nikdo se nedostane ke slovu. To by nemělo politiku charakterizovat.
Hrozí senátu, že se dostane do stejného stavu jako nyní poslanecká sněmovna?
Nemyslím si, že to senátu hrozí. I když se někteří lidé naježili, jak jsem říkal, dokážou se natolik vnitřně srovnat, že na všechno nereagují. Spolknou, co by chtěli říct, což někdy může být iritující pro druhou stranu, která by se možná ráda pohádala. Ale taková atmosféra tady nastavená není.
Projeví se v senátu kampaň do sněmovních voleb?
Ona už se vlastně projevuje, protože ty návrhy zákonů, tisky, které projednáváme, jsou samozřejmě výstupem ze sněmovny, kde politický boj mezi opozicí a koalicí probíhá. A to se nezmírní, spíše se to naopak bude stupňovat. Protože vláda bude chtít něco prosadit, sněmovna to většinou přijme, protože tam stále má většinu, a pak se to dostane k nám. Tady se opozice snaží znovu téma zvednout a dosáhnout například nějakými pozměňovacími návrhy toho, aby se to nepřijalo a vrátilo zpátky do sněmovny.
Na konci měsíce nás čeká debata o platech ústavních činitelů. Myslím, že to bude velká mydlenice, protože argumenty, které se používají ve sněmovně, tady nepochybně uslyšíme znovu. Oni velmi dobře vědí, že nemají šanci ostatní převálcovat, protože jich není tolik, ale chtějí být slyšet. A média jim možná dávají více prostoru než ostatním.
Čili bude se podle vás opozice snažit využít i ten prostor v senátu?
Nepochybně. Je to politické kolbiště, kde se názory vyměňují. Což není nic proti ničemu, je to správné a musím říct, že mě moc nebaví, když některé věci, které se nám nelíbí, spolkneme, protože nechceme podkopávat vládní koalici. Možná by bylo dobře některé sporné věci vrátit do sněmovny. Ale znovu říkám, musí u toho probíhat věcná diskuse, ne ideologická šermovačka.
Měly by výsledek senátních voleb a nárůst senátorských mandátů ANO brát vládní strany jako signál nebo výstrahu pro sněmovní volby?
Myslím, že o tom není sporu. Současná vládní garnitura možná kvůli neobratnosti v komunikaci v posledních letech nebyla příliš úspěšná. Navíc musela učinit nepopulární rozhodnutí, protože nebylo zbytí. Například otázka důchodů – všichni racionálně víme, že pokud se nic neudělá, je to neudržitelné. Navíc je fakt, že se životní standard stále nevrátil na předcovidovou úroveň.
Opozice toho chce využít a bohužel se k ní přidávají i ti, kteří se chtějí jen přiživit na tom plamenu nespokojenosti. Vedle ANO nebo SPD se objevují daleko horší proudy a tendence. Mám na mysli hnutí kolem Stačilo!, Trikolóru, PRO a další neparlamentní subjekty. Těch se obávám mnohem více, protože jim jde především o to být slyšet za každou cenu. Vezou se na vlně nespokojenosti a místo racionálních argumentů jen posilují nenávist vůči vládě. Na sociálních sítích mají tisíce obdivovatelů, kteří vytvářejí dojem, že jsou většinou, což ale není pravda. Jsou to hlasité menšiny, které jen posilují pocit rozdělení.
A co by podle vás měla koalice dělat?
Ti, kteří chtějí pokračovat ve vládnutí, by se měli soustředit na voliče, kteří nejsou fanatickými odpůrci, protože tam nemáme nejmenší šanci. Tyhle lidi, příznivce proruských, prokomunistických snah, nemůžeme ovlivnit. Stejně tak je zbytečné soustředit se na ty, co stojí na naší straně, ať se nepovede cokoliv. Je třeba oslovit tu největší vrstvu voličů – ty, kteří slyší na konkrétní kroky, výsledky a fakta. To je klíčový úkol, na ty se musíme soustředit.
Před časem jsem zveřejnil příspěvek o snižování schodku státního rozpočtu, který čtyři roky po sobě klesá – i když by podle mě měl být ještě o několik řádů níž. Spousta lidí na to reagovala pozitivně, a přestože by nám za spoustu věcí třeba vynadali, tohle dokážou ohodnotit. Na takové voliče je potřeba se soustředit, ne na ty, kteří nás budou za každou cenu chválit, a už vůbec ne na ty, kteří na nás budou plivat za cokoliv.
Je třeba oslovit tu největší vrstvu voličů – ty, kteří slyší na konkrétní kroky, výsledky a fakta. To je klíčový úkol, na ty se musíme soustředit.
A uvědomují si tohle podle vás vládní strany a dělají pro to dost? Soustředí se na tuhle skupinu voličů?
Zcela upřímně říkám, že si myslím, že ne. Já patřím mezi tu třetinu nestraníků v senátu, ale nominovala mě TOP 09, která v průzkumech více méně začíná úplně mizet a vytrácet se. Proč? Protože zbytečně opustila některé své programové priority. Myslím si, že to je strana, která by se měla soustředit na mladší lidi, vzdělané lidi, které trápí spousta věcí, například bydlení. A místo toho, aby se soustředila na lidi, kteří jejich myšlenkám rozumí, se pouští do šarvátek a bojuje s těmi, se kterými to nikdy nemůže vyhrát. A podobně bych mohl mluvit i o KDU-ČSL.
Takže soustřeďme se na skupiny lidí, kteří jsou s námi ochotni diskutovat, cítí jisté sympatie k našemu pohledu na svět, a také pro ně něco udělejme.
Co by výhra hnutí ANO ve sněmovních volbách znamenala?
Pokračovalo by se v tom, co jsme zažili naposledy. Když poslouchám stínové ministry opozice, tak slibují a naznačují věci, které pravděpodobně nemohou splnit bez toho, že by se země ještě více zadlužovala. Ať už jde o oblast vzdělávání nebo důchodů. Opozice ohlašuje, že všechno zruší, až bude ve vládě, ale kde na to vezme? Když máte svůj rodinný rozpočet a budete utrácet víc, než vyděláte, tak si budete muset někde půjčit. Toho bych se nerad dočkal – že si budeme zase dál a dál půjčovat jen proto, abychom naplnili falešné představy lidí o blahobytu a úspěchu této země. A oni stejně uvidí zase něco jiného, co jim nebude vyhovovat, a budou chtít víc a víc. Tak to bohužel je.
A co by to znamenalo přímo pro senát? Teď tady je ANO pořád v menšině, nicméně v roce 2026 senát opět čekají volby, kde třetina se obmění…
Já jsem letos měl novoročenku se slovy „Ani v roce 2025 senát nedáme“, což můžu slíbit, protože víme, jaké je tady rozložení sil, a to bude platit i pro velkou část roku 2026. Pak samozřejmě přijdou volby, ve kterých se to může nějakým způsobem pohnout. Senát má setrvačnost, je to chytře vymyšleno – i když se změní vláda nebo sněmovna, senát se obměňuje postupně ve dvouletých cyklech, což zajišťuje politickou stabilitu země. Vždy si s úctou vzpomenu na ty, kteří tohle dávali dohromady, na všechny ty Petry Pitharty, kteří se o to zasloužili.
Takže i kdyby ANO bylo stejně úspěšné v dalších senátních volbách jako v roce 2024, stále si nemyslím, že by získalo většinu. Aby ji nezískalo, musí pro to současná vládní garnitura něco udělat. A nezapomínejme na to, že do senátu lidé většinou nevolí politické strany, ale regionální osobnosti, které znají. Proto je tady tolik skvělých lékařů, ředitelů škol, starostů obcí nebo primátorů měst – lidé znají jejich práci. Úkolem současné vládní garnitury je tohle posilovat a být důvěryhodní.
O tom jsem mluvil v souvislosti s tím, že musíme lidem nejen naslouchat, ale také pro ně něco dělat. Když je někdo například primátorem poměrně velkého města 20 let, tak mu lidé důvěřují a rádi mu dají hlas v senátních volbách. A stranická náklonnost je až na druhém místě. Proto má senát nejen roli politické pojistky státu, ale skrze jednotlivé osobnosti také může udržovat dlouhodobou stabilitu země.
