Igor Girkin FOTO: Dom kobb / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Dom kobb / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
NÁZOR / Igor Girkin pokračuje ve své nepříjemné kritice Vladimira Putina, politických elit i vedení ruské armády. Dlouhodobě považuje způsob, jakým Rusko na Ukrajině bojuje, za katastrofální. Nezdá se, že by z jeho závěrů chtěl někdo něco praktického vyvodit, což je dobře. Oni by toho ale ruští činitelé nejspíš stejně nebyli schopni, ani kdyby chtěli.
Girkin nedávno založil takzvaný „Klub rozhněvaných vlastenců“. Teď klub vydal dokument nazvaný takto: „Metodický dotazník pro rozzlobeného vlastence. (Soubor otázek představitelům moci a propagandistům, na které bychom rádi získali konkrétní přímé a upřímné odpovědi s následnými organizačními závěry).“
Dotazník je dost rozsáhlý. Pro představu můžeme aspoň zkráceně a parafrázovaně představit otázky, které podle zasloužilého separatisty mají rozhněvaní vlastenci klást těm nahoře. Zajímavý je pro nás tím, že poskytuje jiný pohled, než jaký představuje oficiální kremelská propaganda. Také by možná byl užitečnou četbou pro zdejší přátele putinovského režimu, kteří stále obdivují ruského diktátora a pořád se ještě těší na vítězné tažení jeho armády.
Girkin a spol. se tedy ptají:
Proč nebyly komunikace nepřítele v blízkém a hlubokém týlu zničeny nebo narušeny do konce 14. měsíce války? Proč nebyly strategické mosty a tunely, jimiž jsou na Ukrajinu dodávány západní zbraně a technika, napadeny a byly ponechány nedotčené? Jak vysvětlit „nedotknutelnost“ Zelenského a dalších vrcholných ukrajinských představitelů, kteří vyzývají k totálnímu zničení Ruské federace?
Proč byly raketové údery na ukrajinská energetická zařízení vedeny pouze na sekundární objekty a skončily dříve, než došlo ke kritickým škodám? Jak se Ukrajině podařilo rychle a zcela obnovit dodávky elektřiny, aby mohla opět začít dodávat elektřinu do jiných zemí?
Kdy se ruský prezident ujme funkce vrchního velitele, jak je stanoveno v ústavě, a učiní tak? Kdo přesně řídí boje a je zodpovědný za vedení války? Kdo je zodpovědný za vojenská rozhodnutí?
Kdo byl potrestán za „úspěšné přeskupení“ z Charkovské oblasti, které vedlo k tomu, že se nepříteli bez boje vzdaly Izjum, Kupjansk, Balakleja, Volčansk, Kozachja Lopan a mnoho dalších osad? Kdo má konkrétní vinu, že na ofenzivu ozbrojených sil Ukrajiny byla reakce zpackaná a ústup se změnil v útěk, v jehož důsledku vojska utrpěla obrovské ztráty na technice a munici?
Proč došlo k „nedo-mobilizaci“, když žádná válka není a „SVO“ (Speciální vojenská operace) nemá žádný právní status?
Kdo rozhodl o opuštění chersonského předmostí a na základě čeho bylo území Ruské federace předáno nepříteli? Proč se ve sdělovacích prostředcích nehovoří o tom, že území bude osvobozeno, a proč výzvy ke zmrazení konfliktu nesledují orgány činné v trestním řízení? Kdo rozhodl, že Cherson již nepatří Rusku?
Proč se vojenské akce ruských ozbrojených sil soustřeďují především na území Donbasu, přestože jejich úspěšné akce v jiných směrech by mohly významně ovlivnit výsledek války?
Kam zmizela nejmodernější bojová technika, kterou se v předválečných letech tolik chlubili, a kdo je za její ztrátu zodpovědný? Kde jsou slibovaní bojoví roboti a arabští dobrovolníci?
Proč se Kazachstán, který byl nedávno zachráněn našimi mírovými silami, stává stále více nepřátelským vůči Rusku a připojuje se k sankcím?
Výčitek je tam hodně, za zmínku ještě stojí stesk, že se Rusku nedaří provádět žádné teroristické činy na Ukrajině.
Proč naši představitelé obviňují ze všech odbojových sabotáží, teroristických činů a prostě vojenských úderů na území Ruské federace jakési „ukrajinské nacionalisty“ a zbavují oficiální orgány a armádu „Ukrajiny“ odpovědnosti za tyto činy, i když si sami veřejně přisvojují jejich zásluhy? Kde jsou podobné akce ruských speciálních služeb na území nepřítele? Proč se na „Ukrajině“ za osm let nevytvořilo schopné podzemí, a to ani v ruskojazyčných regionech?
Není pravděpodobné, že by Girkinovi a rozhněvaným vlastencům někdo z vyšších míst odpověděl. Zatím je dobrým výsledkem už to, že je všechny nezavřeli, neinternovali, nebo je nepotkalo něco ještě horšího, třeba nahodilý pád z okna nebo infarkt. Podle některých teorií režimu tato kritika ze strany proválečné „pravice“ nevadí, protože vlastně mluví o tom, že válka je sama o sobě skvělá, ale měla by se vést účinněji. Kromě toho vedle takových lidí vypadá Putin pořád ještě jako ten racionálnější. Nebo si to aspoň v Kremlu někdo může myslet.
Klíč k možné odpovědi je ale skryt v jedné z posledních otázek, kde se Girkin ptá, proč Putin pořád ještě nic neudělal s příbuznými vysoce postavených činovníků, kteří se veselí v zahraničních letoviscích v zemích, které jsou „nepřátelské“ vůči Rusku. On s nimi ovšem nikdo nezatočil nejspíš proto, že máslo na hlavě mají všichni. Plán na válku je také dílem Putina a úzkého okruhu lidí a ostatní zjistili, co bude, až když se všechno rozjelo. Sami by do toho nešli, ani by je to nenapadlo, protože přes všechny řeči je všem nějaký Donbas ukradený a hezky se jim žilo. Podle toho také vášeň pro válku vypadá. Nějak se to všechno dělá, aby to vypadalo, vedou se řeči, a čeká se, jak to dopadne. Mezitím je nutné přežít.
Vášnivé separatisty, kteří už proti Ukrajině bojovali osm let, to štve, ale jejich emoci asi sdílí jen málo lidí. Proto celé Rusko působí jako postřelený medvěd, který se točí v kruhu. Může být ještě nebezpečný, ale to cirkusové číslo mělo být původně velkolepější.
