Miloš Zeman při výkonu úřadu prezidenta republiky. FOTO: Profimedia / Michal Růžička
FOTO: Profimedia / Michal Růžička
GLOSA / Život je plný paradoxů. Miloš Zeman se narodil 28. září 1944 a dožil se dnes osmdesátin, což je při jeho děsivé životosprávě opravdu velký paradox. Ale to není vše. Ve stejný den, ovšem 28. září 935, podstoupil mučednickou smrt pro Krista a „narodil“ se pro nebe český kníže Václav. V dávnověku českého politického provozu, totiž v květnu 2000, když se v parlamentu diskutovalo o státních svátcích, pravil všeznalý Zeman, že slavit svatováclavský svátek jako Den české státnosti by bylo symbolem „servility a kolaborace“.
Jak interpretovat paradox, že se nakonec právě namyšlený polovzdělanec Zeman do moderních českých dějin zapsal jako nadmíru servilní kolaborant s cizími mocnostmi ohrožujícími českou státnost?
Podle Zemana, milovníka hloupých vtipů a vlastní třeskuté „důvtipnosti“, symbolizuje svatý Václav odsouzeníhodný postoj, že „ohnutá páteř je tím nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s velkým sousedem“, tudíž není ve skutečnosti někým, koho bychom jako sebevědomí Češi měli oslavovat.
Ponechme stranou, že Miloš Zeman neví o svatém knížeti skoro nic a zřejmě není schopen ani rozlišit samotný Václavův život od státotvorné legendy, tj. jeho druhého života jakožto „věčného panovníka“ Čechů.
Zeman totiž nakonec nebyl během své politické kariéry ve svém odsudku konzistentní, vždyť při své první prezidentské inauguraci v březnu 2013 položil květiny k lebce svatého Václava v Chrámu sv. Víta a už roku 2014 nechal v areálu Pražského hradu vysadit lípu „zasvěcenou“ tomuto českému patronovi, přičemž ve své zdravici vyzdvihoval jeho diplomatické schopnosti a označil jej za „ochránce svobody našeho národa“.
To je dozajista zvláštní paradox, který bychom se i kvůli duševní hygieně naší křehké demokracie měli pokusit nějak interpretovat. V podstatě se nabízejí dvě relevantní hypotézy, jak vysvětlit mentální pochody v hlavě někdejšího ústavního ničitele Miloše Zemana.
Za prvé. Ona osoba, narozená před osmdesáti lety v Kolíně, si konečně přečetla něco více o svatováclavské tradici a pokorně opustila svůj trapný přístup ke svatému Václavu.
Za druhé. Miloš Zeman se bohorovně vykašlal na doučování ve svatováclavských otázkách, zůstal u své interpretace svatého Václava jako servilního kolaboranta, avšak tuto jeho údajnou roli si oblíbil a sám osvojil. A co teď s tím?
Samozřejmě se nabízí oslovit rovnou kardinála Dominika Duku, emeritního pražského arcibiskupa, a zeptat se, jestli Miloš Zeman prodělal konverzi, stal se praktikujícím katolíkem a svatováclavským rytířem. Anebo se někdo z nás může dnes vmísit na zemanovskou narozeninovou party v Hotelu Štekl v Hluboké nad Vltavou a v konverzaci s „čestnými“ hosty, například s Ficem, Babišem, Orbánem a Okamurou, vyznavači „tradičních hodnot“, rozklíčovat svatováclavskou hádanku Miloše Zemana.
Myslím však, že je to zcela zbytečné… I pro Miloše Zemana totiž platí ona ježíšovská premisa z Matoušova evangelia: „Po jejich ovoci je poznáte. Což se sbírají z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale prohnilý strom nese špatné ovoce.“
Zatímco svatý kníže Václav zůstává již více než tisíciletí symbolem české státnosti a její přináležitosti k západní civilizaci, Miloš Zeman se svými rusko-čínskými avantýrami a příchylností ke genocidním diktátorům a válečným zločincům typu Vladimira Putina a Si Ťin-pchinga sám pasoval na novodobý symbol servilního kolaboranta zrazujícího český stát ve prospěch totalitarismů Východu. Až jednou o tom veřejně promluví Krteček (čínsky: Jen-šu), ještě se budeme divit…
Takže toto v žádném případě není gratulace Miloši Zemanovi k jeho osmdesátinám, neboť ovocem jeho života a politické kariéry, vlastně jeho varovným odkazem pro budoucí generace, je čirá nenávist. Zůstal sám, bez skutečných přátel, ale s gangem nohsledů kolem zemanovské „kanceláře“ v Jaselské ulici…
Vysoký věk není automatickým potvrzením životní moudrosti… Pro zdraví české občanské společnosti a udržení naší svobody a demokracie je zkrátka třeba zemanovské toxické dědictví, založené na lžích, samolibosti a zášti, jednoznačně odmítnout. Svatý Václave, oroduj za nás!
