Poslední rok byl i testem toho, jak lidé užívají znalosti a takzvaný zdravý rozum. Mohlo to dopadnout hůř, ale úplně slavně na tom taky nejsme. Problém není ani tak v tom, že by se lidé nemohli dostat k informacím, ale že s nimi neumí pracovat.

Nakonec se zdá, že se většina lidí nechá proti covidu očkovat, takže všechny fámy a dezinformace nezabraly tolik, jak by si šiřitelé přáli. I tak je toho ale příliš mnoho.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Jen jako ukázka jedna taková dezinformace: „Vakcíny způsobují neplodnost či dokonce permanentní sterilizaci, protože ničí protein potřebný k tvorbě placenty.“

Jaká je realita? „Očkovací látka neobsahuje žádnou část koronaviru ani protein syncytin zásadní pro vývoj placenty. V opačném případě by to znamenalo, že každá žena, která nákazu prodělala a má v těle protilátky, by byla neplodná.“

I když ale někdo narazí na logickou a podloženou argumentaci, šiřitelé nesmyslů se tím nenechají zarazit. Vytáhnou nějakou pseudovědeckou studii, často od „světového odborníka“, o kterém nikdy nikdo neslyšel, nebo „bývalého pracovníka společnosti XY, který se rozhodl promluvit“. Kdyby to nezabralo, dorazí e-mail nebo se objeví facebookový status s obsahem asi tohoto druhu: „Mám tetu v Německu a ta říká…“ Nebo: „Kamarádka řekla mojí sestřenici, že když se nechala očkovat, tak potom…“

V džungli informací se máme nejdřív vykašlat na všechny, které nejsou z důvěryhodného zdroje. I tam může být pravdivá informace, ale pak na ni narazíme časem i jinde a nebudeme zbytečně ztrácet čas.

Článek na Psychologytoday.com uvádí šest základních dovedností, které by si měli lidé osvojit, pokud chtějí v oblasti vědy kriticky myslet.

1. Musíme ocenit, že věda má jedinečné výhody, pokud jde o pochopení toho, co je pravda, co lze spolehlivě změřit. Například nic se ve vědeckém časopise nepublikuje, dokud to neschválí tým odborníků na dané téma. Po schválení se všechny metody a zjištění stávají veřejnými, otevřenými kontrole a pokusům o replikaci výsledků od jiných vědců. S tím, jak jsou k dispozici další údaje, je stále pravděpodobnější, že se vědecký proces bude blížit pravdě ve srovnání s neobjektivnějšími způsoby poznání, jako jsou osobní zkušenost, intuice a rozum. Vědecký proces sám o sobě není ani liberální, ani konzervativní; je založen na realitě a jako takový je apolitický.

2. Musíme si uvědomit, že to, že jeden člověk měl nějakou zkušenost, neznamená, že se to týká všech. Ani průzkum mezi rodinnými příslušníky, přáteli nebo stoupenci politicky orientované mediální organizace nemusí nutně naznačovat trend v celé populaci.

3. Musíme si uvědomit, že dobře provedené vědecké studie pomáhají pochopit problémy a co s nimi dělat. Pokud máme dostatečně velký reprezentativní vzorek testovaných pokusných osob, mohou výsledky naznačovat rozumné závěry o tom, co je příčinou čeho a jaká léčba přináší jaké výsledky.

4. Musíme připustit, že nějaký „důkaz“ není mimo matematiku a logiku možný. Pokud budeme ve vědě čekat na jistotu, nikdy nedojdeme k nějakému závěru a nikdy nebudeme schopni jednat. Místo toho musíme přemýšlet o tom, co je více či méně pravděpodobné z hlediska přínosů a rizik.

Dále čtěte

Kupte si knihu rabína Lionela Blue: Zadní vrátka do nebe

Na e-shopu FORUM najdete skvělou knihu – Lionel Blue: Zadní vrátka do nebe, kterou vydalo nakladatelství…

5. Musíme si uvědomit, že některé autority jsou při poskytování závěrů a doporučení důvěryhodnější než jiné. Většina z nás nemá čas věnovat složitým problémům takovou pozornost, jakou si zaslouží, takže se budeme muset spolehnout na jednotlivce a organizace, kteří to vědí lépe. Politici, mediální osobnosti, rodinní příslušníci a přátelé, sociální sítě, řetězové e-maily a dokonce i respektované zpravodajské zdroje nás mohou uvést v omyl. Pokud je to možné, je lepší důvěřovat renomovaným autoritám a ctihodným institucím, které jsou závislé na vědeckém konsenzu.

6. Musíme být dostatečně pokorní, abychom dokázali přijmout, že něco nevíme. Jako lidé jsme všichni ovlivněni předpojatým myšlením a skupinami. Často se mýlíme. To je v pořádku, ale pokud chceme upřímně usilovat o to, co je pravdivé, je nezbytné uvědomit si svá omezení.

Nakonec ale musíme počítat i s tím, že vždycky najdeme lidi, které nepřesvědčí nic. Chtějí svou dávku příjemných „pravd“ a na to je každá snaha krátká.