Demonstrace na Letné (ilustrační foto) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Premiér Babiš by rád podepsal výzvu Milionu chvilek, která zazněla na demonstraci na Letné. Prý se shoduje s jeho Smlouvou s voliči, slibovanou před posledními parlamentními volbami. Jenže existují pádné důvody, které tomuto úmyslu zabraňují.
Spolek Milion chvilek vyzval občany k podpisu trojice obecně platných bodů pro rozvoj České republiky, protože u nás podle jeho mínění „30 let po sametové revoluci demokracie nevzkvétá“. Chtějí mít politiky, kteří respektují demokratická pravidla a instituce, nelžou, nekradou, nestraší a nejsou ve střetu zájmů. Chtějí být občany, kteří se zajímají o stav společnosti a chtějí žít v zemi, v níž se daří svobodě a spravedlnosti.
Rád bych výzvu podepsal
Tuto výzvu již podepsalo přes sto tisíc lidí a signatářů stále přibývá. Vyjádřil se k ní i premiér Babiš. „Přečetl jsem si to, co Milion chvilek chce, a vůbec se nedivím, že to tolik lidí podepsalo. Mohli by to podepsat všichni. I já bych tyto obecné principy rád podepsal,“ napsal poněkud překvapivě portálu Novinky.
„Respektuji demokratická pravidla a instituce, nelžu, nekradu a nejsem díky zákonu lex Babiš, kterému jsem vyhověl, ve střetu zájmů,“ doplnil. Body, které výzva obsahuje, podle něj obsahuje Smlouva s voliči, kterou zveřejnil před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2017.
Jenže ne všichni se shodují na tom, že šéf ANO často nelže a svoje sliby dodržuje, a že by právě v jeho případě nešlo jen o vnější efekt, bez ohledu na reálný stav věcí. Jaké jsou důvody, které jeho připojení k výzvě znevěrohodňují?
1) Rozpor s evropským auditem
Premiér Babiš tvrdí, že se řídí tuzemskými zákony, když svůj majetek vložil do svěřenských fondů. Nemá prý na chod Agrofertu žádný vliv. Auditoři Evropské komise však dospěli k jinému závěru – že stále porušuje pravidla střetu zájmů nejen na evropské, ale i na domácí úrovni.
Premiér je podle nich nejen jediným beneficientem holdingu majícím z jeho podnikatelských aktivit prospěch, ale také ho nadále ovlivňuje. Je to dané i způsobem jmenování, odvolávání či rozhodování správců a protektorů obou svěřenských fondů, kteří patří k jeho nejbližším spolupracovníkům či rodinným příslušníkům.
2) Nerespektování demokratických institucí
Premiér Babiš ve své Smlouvě s občany sliboval, že bude „rozdělovat veřejné peníze ve veřejném zájmu a apoliticky“. I dnes prohlašuje, že respektuje demokratická pravidla a instituce. Jeho reakce na zjištění auditu, že České republice hrozí ztráta až 450 milionů korun z evropských fondů kvůli neoprávněně vyplaceným dotacím Agrofertu, svědčí o něčem jiném.
Místo zdrženlivého a „apolitického“ komentáře, dokud nebudou známy definitivní závěry, obvinil auditory z útoku na Českou republiku, neschopnosti a mezinárodního spiknutí. Aniž znal podrobné znění zprávy, důrazně odmítl, že se budou kvůli Agrofertu vracet jakékoli peníze. Jak si může být tak jistý, když je od holdingu od února 2017 formálně odstřižen, a není prý o vnitřním dění informován?
3) Agrofert ve státní správě
Hnutí ANO slibovalo, že „ministerstva musí být transparentní, veřejnost musí mít kontrolu nad smlouvami, které stát uzavírá“. I v tomto bodě šlo jen o prázdné floskule. Ministři Babišova hnutí, mající pod kontrolou evropské penězovody, se připojili ke svému šéfovi a dramaticky audit zpochybňovali kvůli údajné neobjektivitě a zmanipulování.
Rezorty zpracovávající reakci českých úřadů se obrnily hradbou mlčení a odmítly spolupracovat se senátní komisí, která vznikla ve snaze pojistit nezávislou kontrolu nad tímto procesem. Dostaly se do rozporu nejen se zákonem o jednacím řádu Senátu, ale i se stanoviskem Evropské komise, která pouze požaduje neveřejnost této kontroly.
Úřednictvo v tomto případě nekoná jen ve prospěch České republiky, ale v první řadě ve prospěch zájmů předsedy vlády a jeho podnikatelského impéria.
4) Média jako politický nástroj majitele
Podobná situace je kolem médií. Představa, že se budou redakce Mladé fronty DNES a Lidových novin po vložení do svěřenského fondu chovat jinak, je naprosto iluzorní. Naopak přitvrzují muziku, což se projevuje nejen v krizových situacích, ale i v průběžném napadání či skandalizaci oponentů formálně skrytého majitele.
Šéfredaktoři těchto deníků Jaroslav Plesl a Ištván Léko ani nemohou jinak. Pokud by se jen jednou odchýlili od linie politické divize Agrofertu, okamžitě by skončili na dlažbě.
5) Svébytný přístup k demokracii
Premiér Babiš v průběhu 30. výročí pádu komunismu velebil znovunabytou svobodu a demokracii. Sám v téže době poprvé po Listopadu přitáhl k celostátní moci KSČM, kterou označil za demokratickou stranu. Komunisté přitom mají stále v programu budování socialismu, invazi sovětského bloku nevnímají jako okupaci a otevřeně podporují vystoupení z NATO.
Babišův mocenský pakt s prezidentem Zeman zachází tak daleko, že předseda vlády toleruje opakované porušování Ústavy hlavou státu a současně sám ignoruje svoje ústavní kompetence, což se projevilo při jmenování nového ministra kultury.
6) Situace v policii a státním zastupitelství
První vláda Andreje Babiše v demisi provedla rozsáhlé čistky v bezpečnostních složkách ve snaze normalizovat „diverzní“ policejní aktivity proti vládní moci. To se loni projevilo odložením vyšetřování nahlášeného únosu Babišova syna, kauzy 1,5 miliardy korunových dluhopisů Agrofertu a podezřele výhodného prodeje firmy Profrost.
Letos došlo k věrohodně nevysvětlenému zastavení stíhání Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo poté, co státní zástupce Šaroch na poslední chvíli změnil názor. V kuloárech kolují spekulace, že byl premiér o návrhu na zproštění obvinění informován minimálně týden předem, a může jít o nepěkný výměnný obchod za změnu zákona o státním zastupitelství. To se ještě časem ukáže.
Andrej Babiš ale v první řadě nepochopil, že leitmotivem demonstrace na Letné byla výzva k jeho odstoupení, pokud jednoznačně nevyřeší svůj střet zájmů, což dokládají i výše uvedené příklady. Jelikož premiér v tomto směru problém nevidí, lze jen stěží jeho přání považovat za něco jiného než jen za další prázdné marketingové gesto.
