Odvolací soud pravomocně osvobodil zdravotní sestru z Rumburku, obžalovanou z vražd šesti pacientů v nemocnici tamní nemocnici. Trestní stíhání zdravotní sestry, kterou média titulovala „sestra Smrt“ trvalo dva roky a nějaký čas z této doby strávila ve vazbě. Zdálo by se, že příběh končí happyendem. Spravedlnost vyšla najevo a dotyčná je očištěna.

Zamysleme se však nad nyní tím, jaké asi osvobozená podnikne kroky. Zřejmě bude žádat náhradu újmy za neoprávněné trestní stíhání. Po několik letech tahanic získá náhradu nákladů za zastoupení advokátem podle advokátní tarifu. Bude to však nejspíš méně než skutečně za svoji obhajobu zaplatila.

Zaplacena jí bude i náhrada mzdy a nepatrná částka za dobu, kdy trestní stíhání probíhalo vazebně. Bude zřejmě požadovat i náhradu újmy na své cti a důstojnosti zejména s ohledem na to, že celá kauza měla tak masivní mediální ohlas.

Zde však s největší pravděpodobností soud rozhodne, že stát není za medializaci kauzy odpovědný, a zasadí druhou ránu do cti a důstojnosti zdravotní sestry tím, že konstatuje, že její čest má hodnotu několika jednotek tisíc korun.

Možná soud rozhodne i o tom, že se stát musí zdravotní sestře za nezákonné trestní stíhání omluvit. Ministerstvo spravedlnosti pak zveřejní jednovětou omluvu malým písmem v řádkové inzerci celostátního deníku někde mezi inzerátem „Daruji mourovaté kotě“ a „Koupím hurdisky na Ladu, značka levně“.

Kdo zaměstná stigmatizovaného?

Vzhledem k tomu, že dotyčná není zdaleka v důchodovém věku, bude muset nastoupit do zaměstnání. Protože je zdravotní sestrou, bude zřejmě hledat zaměstnání v tom samém nebo příbuzném oboru. Zde však možná nastane problém.

Najde se zdravotnické nebo sociální zařízení, které svým pacientům nebo klientům oznámí a obhájí to, že se o ně stará „sestra Smrt“? Budou k ní přistupovat její spoluobčané z malého města Rumburk jako k nevinné, důvěryhodné a obětavé služebnici pacientům?

Nabízí se tedy otázka, zdali je toto výkon spravedlnosti, který je hodný naší podpory a úcty. Soudům v daném případě není možné vytknout nic. Rozhodly konzistentně a rychle. Postupovaly ale policie a státní zastupitelství podle zákona a šetřily práva a důstojnost obviněné?

Musela skutečně média o kauze referovat způsobem, jakým referovala, a označovat obviněnou jako „sestru Smrt“?

„Ti druzí“ nejsou nepřáteli

Samotná existence podezření ze spáchání trestného činu má závažné sociálně-psychologické následky. Stigmatizuje podezřelého a ohrožuje jeho postavení mezi dalšími důvěře se těšícími občany.

Pokud k tomu přistoupí ještě masivní mediální kampaň a brutální útok státní moci, je takovou kombinaci obtížné přežít bez ztráty duševní rovnováhy, sebevědomí a sebeúcty.

Trest, a to ani ten mediální, není možno uložit na základě obecné zkušenosti, že velká část obžalovaných jsou skutečně vinni a že se v minulosti vyskytly obdobné případy, jako byl případ údajných vražd v této kauze.

Presumpce neviny by měla být naší společnou presumpcí. Musíme žít ve víře, že naši spoluobčané jsou nevinní. Není možné dopředu předpokládat, že druzí lidé jsou našimi nepřáteli, kteří nás mohou napadnout. Žít s takovým předpokladem by v demokratické společnosti bylo takřka vyloučené.

Média mají chránit slabší

Občané by měli předpokládat, resp. očekávat, že ostatní občané budou respektovat právo, a nevyjadřovat vůči nim obecnou nedůvěru.

Média by pak již vůbec neměla takovou obecnou nedůvěru excitovat a živit vlastními nekvalifikovanými spekulacemi.

Pokud si svoji destruktivní potenciální sílu neuvědomují orgány činné v trestním řízení, měla by alespoň média stát na straně občanů a svoji sílu užívat odpovědně tak, aby se neocitla v pozici toho, kdo trestá slabé a ponížené a ničí osudy nevinných občanů.

Komentář vyšel na webu HlídacíPes.org.