Pavel Čižinský FOTO: FB P1
FOTO: FB P1
Zní to jako malicherná hádka koaličních partnerů na jedné z pražských radnic, ale na jejím konci stojí budoucí podoba centra hlavního města na další dekády. A zatímco se starousedlíci se slzou nostalgie v oku pomalu stahují do poklidnějších oblastí, starosta kriticky ohrožené městské části Prahy 1 Pavel Čižinský bude na úterním mimořádném zastupitelstvu zřejmě sesazen.
V „jedničkových“ komunálních šarvátkách se dnes přitom nehraje o nic menšího než o budoucí (ne)privatizaci Nemocnice Na Františku, osud bytového fondu či další vývoj boje místních obyvatel s přesyceným turistickým ruchem. V průběhu posledních let si totiž krok po kroku berou ulice staré Prahy pod svá křídla zisk vyhlížející obchodníci s krátkodobým ubytováním a doprovodnými lapači pro zahraniční návštěvníky.
Šlo to na sedmičce, nejde to na jedničce
A ne, nejedná se o shodu jmen, ale jak příjmení napovídá, skutečně jde o staršího, ale doposud méně politicky zběhlého sourozence poslance Jana Čižinského. Přesně toho, který navíc už druhé volební období šéfuje radnici Prahy 7. Tehdejší příslib zastavení výstavby nové finančně nákladné radnice mu zde, spolu s několika počiny na míru ušitými této městské části, zajistil popularitu na roky dopředu. Koneckonců v kampani vsadil Pavel Čižinský právě na odkaz tamního bratrova úspěchu a razil heslo: „Šlo to na sedmičce, půjde to i na jedničce!“ A zadařilo se. Tedy prozatím. Praha 1 sobě zvítězila s náskokem jednoho zastupitele a s cílem „zabránit návratu starých pořádků“ vytvořila koalici s My, co tady žijeme (KDU-ČSL, STAN a Inciativa občanů), Piráty a Zelenými, když vyšoupla z povolebního vyjednávání druhou ODS i doposud vládnoucí TOP 09.
Ale že je zkrátka nutné, aby partneři nacházeli společnou řeč i po vytvoření koalice, si po ledové sprše začalo uvědomovat i současné vedení. Podcenění závažnosti situace v prosinci nepřímo připustil i místostarosta Petr Hejma. „Postupem času jsme začali zjišťovat, že zdaleka ne vše jde správným směrem, a začínáme se názorově rozcházet. K tomu se postupně přidaly problémy nové – ať už jde například o privatizaci bytů, bytovou politiku nebo vztah k podnikatelské sféře,“ připouští jednička My, co tady žijeme, jež před vánočními svátky koaliční smlouvu vypovědělo. Jak už výčet problémů napovídá, jako zcela zásadní se ukázalo nezvládnutí řízení radnice a paralýza fungování úřadu.
Nepomohl ani dřívější otevřený dopis pirátského radního Davida Bodečka, v němž vyzýval starostu k sebereflexi a zároveň pohrozil rezignací. De facto to byl tedy právě on, kdo vystřelil počáteční ránu vstříc koaliční krizi. Jím vznesené námitky ale nevedly k rychlému uklidnění situace, ba naopak. Obratem tedy cestu k řešení stále eskalující situace vyrazili hledat právě i Hejmovi „patrioti“. V rámci snahy o zachování koalice a paralelní splnění volebních slibů, jejichž text přibližně rok od voleb sotva zaschl, rozpoutali před opuštěním koalice i dohadovací řízení, které jak známo skončilo po měsíci karambolem.
Na druhou stranu si Hejma i přes běžící výpovědní lhůtu pořád stál za tím, že nechce dopustit návrat starých pořádků. Jenže situaci zkomplikovalo hned několik faktorů, a to s rozložením sil na prvním místě. V případě, že by totiž opakované námluvy s Čižinským, Piráty a Zelenými nedopadly, nabídla se zde možnost pravicově naladěné koalice včetně dříve vládnoucí TOP 09. A že připraveným štěstí přeje, si tato strana uvědomila už dávno před vzniklou krizí. Během uplynulého roku prošla vnitřní katarzí, kdy z vedení místní buňky rezignoval kontroverzní exstarosta Oldřich Lomecký, jenž přenechal místo mladším ročníkům v čele s novým předsedou TOP 09 Prahy 1 Giancarlem Lambertim.
Ten v překotném vývoji upozorňoval i na proběhlé personální čistky. I když Hejma nyní deklaroval snahu chránit kvalitní úředníky s tím, že nedopustí, aby byli nuceni kvůli nesmyslným tlakům a demotivaci opouštět radnici, zřejmě tak činil dávno po dvanácté. Ona vládnoucí garnitura se totiž měla již dříve zásadně promítnout do fungování radnice. Podle Lambertiho odešlo z úřadu 53 zkušených úředníků, sedm klíčových pracovníků bylo vyhozeno a ostatní utekli kvůli zhoršující se atmosféře. Místo nich mělo přijít 52 nových zaměstnanců, většinou spjatých s Prahou 7 sobě.
Návrat „starých pořádků“?
A následně i sám Pavel Čižinský připustil, že výpověď stěžejního koaličního partnera nebere na lehkou váhu a uvědomuje si závažnost situace pro budoucí podobu radnice, potažmo zřejmě i pro vlastní politickou kariéru. Během tohoto nelehkého období vyjádřil podporu aktuálnímu vedení i primátor Zdeněk Hřib (Piráti), jenž se stal sám během roční vlády na pražském magistrátu v koaličních krizích celkem zběhlý. „Nepřeji si výprodej toho nejcennějšího, co Praha nabízí, ani návrat mafiánských praktik,“ napsal Hřib.
Za účelem zachování statu quo stáli nejdříve za Čižinským dříve rebelující koaliční Piráti, ale tři ze čtyř zastupitelů My, co tady žijeme se již spojili s klubem TOP 09. „Zastupitelé ODS a TOP 09 na Praze 1 reprezentují to nejhorší, co se v uplynulých volebních obdobích dělo a čemu se voliči v posledních volbách jasně postavili. Pevně doufáme, že také náš koaliční partner splní své předvolební sliby a že výpověď smlouvy není jen zastíracím manévrem na cestě ke koalici s těmito subjekty,“ psal ještě v prosinci Čižinský.
Již v úterý má být tedy jasnější, zda se zachová aktuální uspořádání, či bude jedničková politika fungovat podobně jako na pražském magistrátu, kde jsou TOP 09, STAN a KDU-ČSL součástí formace Spojené síly pro Prahu. Paradoxně zde představují koalici vedle Pirátů také s Praha sobě.
Česko sobě
Ale pokud by na Praze 1 uskupení nakonec přece jenom nepřežilo klinickou smrt, mohl by se Pavel Čižinský připojit ke svému bratrovi v jeho dalším projektu. Mladší ze sourozeneckého tandemu si nyní zřejmě řekl, že i když to drhne na jedničce, musí to přesto jít v celé republice. Do prosincové mizérie okolo demonstrací kvůli kauzám premiéra Andreje Babiše vyhlásil tedy pátrání po „3000 statečných“. A kdybyste hledali paralelu s kultovním filmem, nejste na omylu. „Městečko vlastně neosvobodili pistolníci, své městečko osvobodili jeho obyvatelé, kteří se nechali strhnout. A my teď mezi vámi hledáme ty tři tisíce statečných. Chceme mluvit s lidmi a dát jim naději. Chceme získat jejich podporu pro nové lidi do politiky a proměnit ji. Tři tisíce statečných osloví za rok milion z nás,“ přesvědčuje Jan Čižinský.
A že by se jednalo o tříštění sil stran již nyní balancujících na hranici volitelnosti, ale razantně odmítá. „Nezakládáme politickou stranu, netříštíme síly, neštěpíme, nenecháme žádný hlas propadnout. Spojujeme a budeme spojovat. Nehádáme se a nebudeme se hádat,“ dodává. I zde se jedná o relativně banální hru se slovy. Jenže tentokrát není v sázce nic menšího než budoucí výsledek voleb do Poslanecké sněmovny. Základním rozdílem je zde hlavně pojmosloví – Čižinský nenazývá nově vzniklé uskupení politická strana, nýbrž síla. Jak se dá ovšem neštěpit s vlastním programem i kandidátkou, ale zůstává rodinným tajemstvím. Pokud by se rozhodli nevstupovat na kandidátní listiny ostatních stran či nepřistoupili k vytvoření předvolební koalice, i přes deklaraci budoucí spolupráce, čeká je překonání pětiprocentní hranice, a to pravděpodobně i na úkor „spřátelených stran“, což si ovšem Čižinský ospravedlňuje tak, že k urnám přiláká i notorické nevoliče. Zde se jednoduše hranice osobním ambicím jednotlivých aktérů opravdu nekladou.
