Severokorejský vůdce Kim Čong-un obnovuje rozhlas po drátě. Toto zařízení má oproti ostatním propagandistickým kanálům tu výhodu, že je nelze odposlouchávat v zahraničí. Diktátorův aparát tak touto cestou může bez okolků instruovat i zastrašovat obyvatele.

Rozhlas po drátě se v severní Koreji dočká znovuzrození. Tento propagandistický kanál KLDR zavedla už v 50. letech, jeho význam však kvůli častým výpadkům elektřiny upadal. To se však má změnit. Kim Čong-un totiž na sjezdu Strany práce volal po jeho modernizaci.

„Je nutné rekonstruovat rozhlas po drátě i kabelovou televizi, zvýšit jejich technologickou úroveň a zajistit lidem ve všech částech země od měst až po odlehlé horské vesnice podmínky pro lepší kulturní a emoční vyžití,“ zdůvodňoval líbivě vůdce Kim Čong-un na stranickém sjezdu snahu o posílení propagandistického kanálu, který nelze odposlouchávat v zahraničí. Režim se chystá rázně zakročit proti sledování zahraničních médií a rozhlas po drátě v tom může sehrát významnou roli, píše jihokorejský server 38north.org, který se specializuje na dění v severní Koreji. Na jeho zprávu upozornil twitterový účet Poslední Skaut.

Když loni Severokorejci dokončili stovky nových domů, tamní propagandistická televize vysílala záběry s obyvateli vstupujícími do svých nových domovů s nejrůznějším vybavením, jehož součástí byl i přijímač rozhlasu po drátě. Jeho před světem utajované vysílání kromě režimní hry na zpravodajství přiděluje svým posluchačům také instrukce, případně hrozí tresty.

Severokorejský rozhlas po drátě umožňuje režimu obracet se přímo k občanům  i v ožehavějších záležitostech, než si obvykle dovoluje v televizi či klasickém rozhlase. Může se jednat o kritiku prohřešků, jako je právě sledování zahraničních médií. Výhodou je i to, že režim může volit mezi celostátním a místním vysíláním. Vedle vysílání z Pchjongjangu, které zabírá většinu dne, se tak po několik hodin denně dostává i na vysílání určené pro jednotlivá města či provincie. Tuto možnost ovšem snižuje chabá technická úroveň sítě. Zmíněný zdroj s odvoláním na výpovědi severokorejských uprchlíků popisuje, že signál rozhlasu je slabý a přenos často nesrozumitelný, pokud vůbec do některých odlehlých částí země dosáhne.