Komunisté k pobavení pozorovatelů pokračují v pokusech reflektovat svůj nevyhnutelný odchod do zapomnění.  

O tom, že nadchází pověstný krásný den, není v případě komunistů z KSČM od posledních voleb pochyb. Čekání na příští volby pak sami komunisté člověku občas pomáhají zkrátit svými úvahami o příčinách neúspěchu posledních let. A ve svém odhadu situace jsou pochopitelně naprosto mimo realitu.

Minulý týden takto jeden z příslušníků předmětné party stalinistů zauvažoval nad tím, jestli komunisté nepropadli ve volbách kvůli tomu, že jsou málo na instagramu. Aniž by si to sám uvědomil, vytvořil tím variaci na vtip o gulagu s wi-fi.

O další příspěvek tohoto druhu se aktuálně postarala jistá Pavla Svepeš Šlahúnková svou úvahou v Haló novinách, kterou rozvinula pod titulkem „Zakázat nás? Zbytečné, my se sežereme sami… a zaživa!“. K tomuto jejímu zemitému závazku lze vzhlížet s určitou nadějí, jakkoliv samotné autorce zjevně zůstávají skutečné důvody úpadku komunistické sebranky utajeny.

„Proč od nás voliči utíkají?“ ptá se a uvažuje o „zastaralém typu kampaně, designu a logu“, a dál už jen v podstatě pokračuje slohovým cvičením na téma hesla „Mládí vpřed!“, jako by se pro notorické šíření propagandy Kremlu a podrážení spojenců měli voliči nadchnout jen proto, že by na ně došlo v energickém podání charismatických mladíků.

„Protože ty osobní boje, které poznamenali členskou základnu, nejsou sice známi veřejnosti, ale naši političtí protivníci je velmi dobře vnímají a umí je také dobře využít,“ odvázala se soudružka i gramaticky.

Potíž přiznaných komunistů (KSČM) je pochopitelně jinde. Babišův projekt, který těmto komunistům vyluxoval většinu voličů, má v populistickém tažení navrch nejen díky logu a stylu kampaně, ale především tím, že se Babiš už na začátku své politické kariéry pasoval do role univerzálního zachránce, který sám vše zajistí. Na poptávku po něčem takovém poukazoval během debaty o politickém marketingu i jeho marketér Marek Prchal už v roce 2013, krátce poté, kdy vstoupil do Babišových služeb. „Někteří lidé by dali přednost vládě silné ruky nebo silnému jedinci, králi vládci, který se o ně postará výměnou za jakési výpalné, kdy my bychom zas tolerovali to, že jsou porušována lidská práva,“ uvědomoval si už tehdy. 

To, že nejen Babišovi voliči nyní zakoušejí pravý opak vložených nadějí, není rozhodující vzhledem k tomu, že jde o zcela iracionální fenomén poháněný vírou ve schopnosti všemohoucí kreace produktu „Andrej Babiš“.

Velká výhoda populisty Babiše před populistickými komunisty je ovšem také v nesrovnatelně větším manévrovacím prostoru, kdy se Babiš ani náznakem nesvazuje žádnou ideologií a cílí po segmentech na daleko širší skupinu voličů, než je onen tenčící se hlouček nostalgických a zlostných příznivců přiznaných komunistů.

Jakkoliv Babiš sám i jeho politický projekt mají svým opovrhováním demokratickými institucemi i demokracií jako takovou, lhaním i absencí zásad a jakékoli vize ke komunistům blízko, umným nasazením psychologických triků i veškerých účinných nástrojů agresivní marketingové manipulace si zjednal nesrovnatelně větší podporu než komunisté, kteří přesto tomuto svému největšímu konkurentovi pomáhají s jeho koalicí.

Ať ale Babiš představuje pro tuto zemi sebevětší nebezpečí, naděje na brzké rozloučení s komunisty z KSČM má svůj zásadní pozitivní význam jak v symbolické rovině, tak i jako omezení možností vytvářet další destruktivní koalice, jako je ta stávající.