Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela v rozhovoru pro deník FORUM 24 přiznává, že v takto složité situaci je poměrně těžké objektivně určit, kdo je, či není úspěšným šéfem svého rezortu, a to zejména v souvislosti s energetickou krizí. Vyjmenoval kroky, kterými se vládě daří zásadně zmenšovat závislost na Rusku, popsal, komu chystané kroky pomohou, a hovořil i o tom, zda se vládě daří komunikovat, a jak se jako ministr za STAN dívá na situaci hnutí zmítaného krizí.
V posledních dnech se hodně hovoří o tom, co by se stalo, kdyby nás nedostatek plynu dostal do krizové situace. Vy jste říkal, že nesmíme nechat padnout průmysl, hodně se diskutuje o snižování teplot. Jak to je?
Když se podívám zpátky na dobu, kdy jsme přebírali vládu, naše závislost na Rusku byla ultimativní. Na jaderném palivu stoprocentní, téměř stoprocentní na plynu a něco přes padesát procent na ropě. Zásobníky na nejnižší úrovni za posledních mnoho let.
Do toho přišel ruský útok na Ukrajinu a procitnutí Evropy v tom smyslu, že pokud jsou napříč zeměmi EU zásobníky naplněny třeba na pět procent, tak i to bylo součástí Putinova plánu. Jeho energetická válka proti Evropě začala už dávno před únorem 2022. A dnes jsme v daleko komfortnější situaci a já si říkám, že je úžasné, co se za těch několik měsíců povedlo.
Co máte konkrétně na mysli?
Jsme šampiony v plnění zásobníků, máme je plné skoro na 85 procent, ačkoli náš cíl byl, abychom před 1. listopadem dosáhli na 80 procent. Máme legislativu, která umožňuje odebrat kapacitu těm, kteří zásobníky neplní, a to už děláme, odebrali jsme je několika subjektům včetně Gazpromu. Ve státních hmotných rezervách máme svůj plyn, s dalším můžeme nakládat díky aukcím, pomocí kterých jsme motivovali obchodníky k plnění zásobníků. Máme zajištěný podíl na vznikajícím LNG terminálu v Nizozemsku a nakoupené cesty pro tři miliardy metrů krychlových zkapalnělého plynu. A máme také předběžnou dohodu s Německem na opci v jejich novém zásobníku na zkapalnělý zemní plyn, ten bude dokončen ještě letos. Dá se říci, že umíme kapacitu dále navyšovat. Do roka a půl se chceme plně odstřihnout od plynovodu Družba.
Proč tedy mluvíte o rozhodování, zda plyn odpojíte domácnostem, nebo průmyslu?
Samozřejmě si musíme přát, aby letošní zima nebyla nadstandardně studená, přestože i tak na ni můžeme hledět s daleko větším optimismem. Ale kdyby přišly například holomrazy, bude to těžké rozhodování. Protože Evropa by mohla být konfrontována s něčím, co tu po desetiletí nebylo – že plyn nebude k dispozici bez ohledu na to, jakou cenu za něj budeme ochotni zaplatit. Pořád je tu poměrně velká závislost centrálního zásobování teplem na plynu. Můžeme se tedy dostat do situace, kdy budeme řešit, jestli je lepší s plynem trochu šetřit v domácnostech, nebo jestli raději omezíme plyn průmyslu, a jaké národohospodářské a společenské škody to vyvolá. Je hrozně dobře, že si celá Evropa dnes uvědomuje, že šetření energiemi je klíčové téma. Navíc o této věci hovoříme v létě, kdy se můžeme připravit nejen psychicky, ale i technicky.
Jak se může připravit jednotlivec?
Jde o to, abychom si všichni uvědomili, že je nutná jakási společenská solidarita a porozumění v tom, že udržení nejdůležitějších částí ekonomiky v chodu je v zájmu celé společnosti včetně domácností. Může to vést k tomu, že se nám podaří i situaci v případě nežádoucího extrému zvládnout tak, aby dopady byly co nejmenší. Nechceme nutit lidi mrznout. Ale je důležité, aby si každý uvědomil, že pokud plynu bude nedostatek a my budeme vytápět tak, jak to v této zemi bylo zvykem, bude to neudržitelné. Čím více energie ušetříme, tím více jí můžeme poskytnout k nerušenému běhu ekonomiky. To znamená zaměstnanost a prosperitu.
Na začátku našeho rozhovoru jste vyjmenoval řadu pozitivních zpráv. Není problém spíše v tom, že je vláda nedostatečně komunikuje s veřejností?
Nejsem v komunikaci nezkušený člověk. Řídil jsem velké instituce v různých zemích a všechny patřily k nejlépe komunikujícím subjektům. Přiznám se, že jsem trošku překvapen společenskou atmosférou. Možná neděláme všechno dobře, protože jen ten, kdo nic nedělá, nedělá chyby. Navíc se nacházíme v bezprecedentní situaci, takže chybí jakékoliv srovnání. Jistěže bychom mohli komunikovat lépe. Ale někdy si kladu otázku, jestli taková ta blbá nálada není způsobena i tím, že dobré zprávy novináře nezajímají. Že o nich nemluví opozice, to je normální. Přiznám se, že nemám čas, tak jako můj předchůdce Karel Havlíček, chodit snad do všech televizních pořadů. Neviděl jsem ho snad jen ve Studiu Kamarád nebo v předpovědi počasí, kam by vzhledem ke své ekonomické erudici patřil o něco lépe. Vezměte si takovou mimořádnou schůzi ministrů pro energetiku, které jsem svolal v červenci do Bruselu. Zájem zahraničních médií – i těch mimo EU – o výsledek, který byl označen jako megaúspěch, byl vyšší než u domácích médií. Je to chyba jen vlády? Opravdu komunikujeme tak nešikovně? Možná je to také poptávkou po negativních zprávách.
Možná to souvisí i s tím, kdo většinu médií vlastní.
Ano. To jsem dlouhé roky pozoroval ze zahraničí. Někdy bylo úsměvné číst dvoje noviny ze stejné země a mít pocit, že každý píše o úplně jiné situaci.
Co vás jako ministra ještě v otázce energií teď čeká v rámci českého předsednictví?
Je toho spousta. Kromě předsednictví Rady pro energetiku mám ještě vnitřní trh a konkurenceschopnost a telekomunikace. A mnoho témat se zde sbíhá. V oblasti energií půjde o kombinaci rychlých reakcí na to, jak se bude konflikt vyvíjet, a rozhodnutí, která musíte v této souvislosti učinit například ohledně chybějící infrastruktury. Musíme rychle vybudovat nejen plovoucí terminály na zkapalnělý zemní plyn. Velkou otázkou bude i jádro, malé modulární reaktory, výroba energetických derivátů z jádra. Pokud mluvíme o vodíku jako prvku budoucnosti, jeho výroba je velmi energeticky náročná. Jednou z cest je tzv. růžový vodík, což Českou republiku extrémně zajímá. Jde o výrobu vodíku jako doplňkového produktu výroby elektřiny z jádra. A pro nás bude velmi důležité, aby i tyto technologie byly uznány jako nízkouhlíkové.
Očekáváte nějaké změny či ústupky v Green Dealu v souvislosti s válkou na Ukrajině?
Změny přijdou. Třeba urychlení využívání obnovitelných zdrojů může například v Německu vést k tomu, aby se urychlila i nezávislost na Rusku. Zřejmým posunem je to, že do popředí vystoupily energetické úspory a energetická účinnost. Podpora recyklací, podpora toho, aby se neplýtvalo. To jsou velmi pozitivní změny. Vidíme posuny v tom, že i státy, pro které bylo jádro nebo uhlí donedávna sprosté slovo, musely přehodnotit krátkodobé a možná i střednědobé cíle v tom smyslu, jak rychle se od těchto zdrojů chtějí odpojit. Obecně jádro bude velká otázka, protože vidíme, jaké problémy nejen Francii způsobuje odstavení některých jaderných bloků kvůli nutným opravám.
Jak se díváte na návrhy, které se týkají zvyšujících se cen, například na zastropování cen energií?
To často zaznívalo z opozice, která používá příklad Maďarska a pohonných hmot. Pan Babiš a pan Havlíček toto udávají jako příklad hodný následování. Jenže regulace cen vedla v Maďarsku k ohromné spotřebě veřejných zdrojů, k obrovskému navýšení spotřeby pohonných hmot a k rozpadu celé sítě. V Maďarsku budou následovat žaloby a země musela od této regulace masivně ustoupit. Cena, kterou zaplatili, aniž by čehokoli dosáhli, byla ohromná. I my jsme byli ve složité situaci, a dokonce někteří kolegové ve vládě vyzývali k zastropování cen. Já jsem to odmítl. Řekl jsem, že když zlevníme, o víkendu máme fronty na pumpách a pohonné hmoty dojdou. To všechno by nakonec vedlo v důsledku k růstu cen. Dnes ceny klesají, a až si sáhnou do svědomí některé rafinérky nebo až jim sáhneme do svědomí my, dostaneme se možná až na předválečnou úroveň. Osobně jsem spíše příznivcem zásahů zespodu a pomáhat než shora regulovat.
Když hovoříte o pomoci zespoda, předpokládám, že tím myslíte například úsporný tarif. Kolika domácnostem podle vás během této zimy pomůže?
Pomůže většině domácností. Jsem ministr průmyslu a obchodu, spadá pode mě energetika. Samozřejmě se vždy budu vyjadřovat k sociálním tématům, k mzdové nebo dotační politice. Jsou to věci, které se týkají celého hospodářství. Snažili jsme se vytvořit nástroj, který vládě umožní reagovat flexibilně i do budoucna, aniž by zasahovala do principů fungování trhu. Nechtěli jsme, aby žádosti byly náročné. Ten nástroj je určen na pokrytí základní spotřeby. Každá domácnost tedy sama ovlivní, jaké procento ze spotřeby jí to pokryje. Pomůže to opravdu většině domácností. A pokud to někomu pomůže málo, jsou zde příspěvky na bydlení, navýšení životního a existenčního minima. Prosím občany, aby se nestyděli požádat o pomoc.
Jednou z věcí, které vaše vláda slibovala, byla deagrofertizace státu. Zabýváte se tímto tématem jako ministr průmyslu a obchodu?
Jsem ze své kariéry zvyklý na to, že jsem vždy přišel do cizího prostředí a musel jsem si poskládat tým. Přivedl jsem si na ministerstvo několik svých důvěrných spolupracovníků, kteří ode mě dostávají všechny informace.
U ostatních mě zajímají tři věci – odbornost jako vstupenka na hřiště. Ta se zároveň jediná dá částečně dohnat, co se doučit nedá, je charakter a loajalita. A tím myslím loajalitu nejen vůči mně, ale také vůči zájmům této země, a ne vůči nějakým zájmovým skupinám. Pokud tam máte lidi, kteří byli pravou rukou vašeho předchůdce a dnes velmi agresivního politického oponenta, pokud unikají ven interní informace, zabýváte se tím, proč se to děje. Rozhodně pro mě není měřítkem, kdo koho na ministerstvo přivedl. Někteří lidé už odešli, jiní ještě odejdou.
Takže jste nějaké úniky a nepříjemné situace zažil?
Ano. Je často těžké dopátrat se toho, odkud to je. Když jsem přišel na ministerstvo, různí lidé mi začali říkat, kdo je dobrý a kdo špatný, nosili mi různé seznamy, kdo by měl odejít a kdo přijít. Já jsem si na ty seznamy nikdy nepsal, od koho jsou, a později už jich bylo tolik, že jsem se v nich nevyznal a obrázek jsem si udělal sám. Dnes už vím, s kým se mi dobře pracuje, kdo je naopak problém pro mě nebo pro ostatní. Ale každý šéf je jen tak dobrý, jak je dobrý jeho tým.
Sice nejste členem Starostů a nezávislých, ale jste ministrem za toto hnutí. Jak vnímáte jeho současnou situaci a kauzy kolem něj?
Strašně mě to trápí. Mám ke STANu hodně blízko. Udělal spoustu chyb, ale mám pocit, že za ohromnou medializací a stavěním STANu na úroveň nějakého zločineckého hnutí je prachsprostý politický boj a snaha některých opozičních politiků vrátit se na svá původní místa. Tomu podřizují všechno a neštítí se vůbec ničeho.
Jak chcete STANu pomoci?
Ta první pomoc je vykonávat co nejlépe činnost ministra. To jsou kladné body pro STAN, i když v době, kdy je ekonomika klíčovým tématem pro všechny občany, je diskutabilní, co znamená být úspěšný. Předsedám čtyřem ministerským radám v rámci předsednictví, a tak je moje kapacita, pokud se jedná o podporu například volebních kampaní v terénu, velmi omezená. Sednout do obytňáku a potkávat se s lidmi by mě možná bavilo, ale nemám na to čas. Musím pracovat. Budoucnost nechávám otevřenou. Strašně mě baví to, co dělám, posouvat věci i na úrovni EU dál, učím se nové věci a řekl bych, že se něco i daří. Ale na druhé straně jsem trochu znechucen z té podlosti, zákeřnosti a zášti, které v politice jsou. Všechno, co uděláte dobře, někdo musí dehonestovat, aby si na tom nahnal body. Někdo třeba prosazuje věci, o nichž ví, že by zemi poškodily, ale je to laciné téma na získání přízně části obyvatel. To mi vadí. Rozhodně bych ale neutekl z boje, to chlap nedělá. To, čeho se děsím, je budoucnost této země, pokud by došlo k politicko-společenské změně. Představa, že Česko řídí podobní lidé a podobné ekonomické a charakterové nuly, jak tomu bylo donedávna, v kombinaci s některými dalšími, ještě neschopnějšími a ještě populističtějšími, mě děsí. Udělám všechno pro to, aby se to nestalo, svou politickou budoucnost ale nechávám otevřenou.
