KOMENTÁŘ / Řada kritiků Fialovy vlády hlásá, jakou strašnou prohrou je portfolio nového eurokomisaře za Českou republiku Jozefa Síkely. Hnutí ANO Andreje Babiše a deník Echo 24 šíří názor, že Síkelův úkol vést mezinárodní partnerství Evropské unie je pro Česko ponižující. A kdo nás tak strašně ponížil? Inu, přece Evropská unie a její německá předsedkyně Ursula von der Leyenová.
Naši babišáci nyní rozvíjejí tezi, že toto ponížení je důsledkem přikyvovací politiky Fialovy vlády, zatímco vzpurné Slovensko Roberta Fica si svým odporováním Evropě vydobylo oblast obchodu a hospodářské bezpečnosti a rebelující Maďarsko získalo místo evropského „ministra zdravotnictví“.
Jsou to strašné nesmysly. Blud o ponížení Česka je obrazem národních mindráků, jejichž nositelé obvykle postrádají jak informace, tak smysl pro proporce. Když si postupně přečteme názvy všech jednotlivých portfolií (viz níže), snadno zjistíme, že většina z nich neodráží naše představy o nějakých „silových ministerstvech“ a pak těch méně významných rezortech běžné vlády státu. Tato portfolia přesně odrážejí politickou agendu Evropské unie, jak se na ní státy smluvně domluvily.
300 miliard eur
Síkelovo portfolio mezinárodního partnerství zahrnuje mezinárodní rozvojové výdaje a soupeření EU s čínskou iniciativou „Hedvábná stezka“. To je jeden z nejdůležitějších úkolů Evropské unie ve světové hospodářské soutěži, v němž naše státy společně bojují proti hrozbě čínské ekonomické nadvlády. Také proto má Síkelův rezort přiřazený obrovský rozpočet 300 miliard eur, jež se mají utratit v budování ekonomické infrastruktury v partnerských zemích. Právě proto ekonom a expert na evropskou politiku Petr Zahradník označil pro Český rozhlas toto portfolio za velkou příležitost a odmítl hovořit o české prohře.
Samotný Síkela k rozhodnutí ohledně svého úkolu napsal na síti X: „Mým cílem bylo získat pro Česko silné ekonomické portfolio a vzhledem k tomu, že Mezinárodní partnerství má opravdu významný rozpočet i největší Generální ředitelství v celé Evropské komisi, věřím tomu, že se mi podaří zajistit, aby toto portfolio významné opravdu bylo.“
Místopředseda ANO Karel Havlíček ovšem s radostí šířil článek serveru Politico, kde je Česko zařazeno mezi poražené ve složité hře o posty v Evropské komisi. Jenže Politico nemluví o tom, že by Síkelovo portfolio bylo bezvýznamné, a navíc uvádí i jeho význam daný velkým rozpočtem. Politico pouze konstatuje, že Češi snili o portfoliu energetiky nebo vnitřního obchodu, což se jim nepovedlo. Mezi jinými poraženými pak je třeba Belgie, která si také myslela na jinou oblast.
Pozice Jourové z ANO byla směšná
Jednou z klíčových dovedností sebevědomých členů Evropské unie je smysl pro proporce a kontext. Česko hrálo vinou své zamindrákované politiky celých 20 let roli pátého kola u vozu. Nyní po úspěšném předsednictví si asi mnozí myslí, že bychom měli EU takřka řídit. Realita je ale taková, že Česko není v eurozóně a už tím se samo do jisté míry vyřazuje z nejvážnějších debat o hlavních ekonomických vnitrounijních otázkách.
Babišovo hnutí a jeho spřátelená média také zamlčují, jaké bylo skutečné postavení české eurokomisařky Věry Jourové v minulé Evropské komisi. Měla na starosti právní stát a lidská práva. Vzhledem k tomu, že ji do komise vyneslo hnutí ANO politika a oligarchy Andreje Babiše, který nerespektoval pravidla a ničil svobodu médií, bylo její mistrování Maďarska a Polska zcela směšné a mnohokrát se o této absurditě mluvilo na půdě Evropského parlamentu. Síkelovo postavení je proto oproti významu jeho předchůdkyně na úrovni evropské politiky jednoznačným vzestupem.
Představa, že nejlepší obranou národních zájmů je kverulantství, ukazuje na nízkou kulturu české opozice a nízký rozhled našich pseudovlastenců. Úkolem eurokomisaře také není hájit zájmy své země, nýbrž hájit zájmy celku, tedy celé Evropské unie. A to Síkela nepochybně zvládne dobře. Jeho portfolio je skutečně velmi dobrou příležitostí, aby využil své schopnosti, které jsou docela zřejmé.
Navržené složení Evropské komise:
Ursula von der Leyenová (Německo): předsedkyně Evropské komise
Teresa Riberová Rodríguezová (Španělsko): výkonná místopředsedkyně pro čistou, spravedlivou a konkurenceschopnou transformaci
Henna Virkkunenová (Finsko): místopředsedkyně pro technologie, suverenitu, bezpečnost a demokracii
Stéphane Séjourné (Francie): výkonný místopředseda pro prosperitu a průmyslovou strategii
Roxana Mînzatuová (Rumunsko): výkonná místopředsedkyně pro lidi, dovednosti a připravenost
Raffaele Fitto (Itálie): výkonný místopředseda pro reformy a soudržnost
Kaja Kallasová (Estonsko): vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
Magnus Brunner (Rakousko): vnitřní záležitosti a migrace
Hadja Lahbibová (Belgie): připravenost, krizové řízení, rovnost
Ekaterina Zacharievová (Bulharsko): startupy, výzkum a inovace
Dubravka Šuicová (Chorvatsko): Středomoří, odpovědná za vztahy se středomořskými sousedy na Blízkém východě a v severní Africe
Kostas Kadis (Kypr): rybolov a oceány
Jozef Síkela (Česká republika): mezinárodní partnerství, zahrnuje mezinárodní rozvojové výdaje a soupeření EU s čínskou iniciativou „Hedvábná stezka“
Dan Jørgensen (Dánsko): energetika a bydlení
Apostolos Tzitzikostas (Řecko): udržitelná doprava a cestovní ruch
Olivér Várhelyi (Maďarsko): zdraví a dobré životní podmínky zvířat
Michael McGrath (Irsko): demokracie, spravedlnost a právní stát
Valdis Dombrovskis (Lotyšsko): hospodářství a produktivita
Andrius Kubilius (Litva): obrana a vesmír
Christophe Hansen (Lucembursko): zemědělství a potravinářství
Glenn Micallef (Malta): mezigenerační spravedlnost, mládež, kultura a sport
Wopke Hoekstra (Nizozemsko): klima, uhlíková neutralita a čisté hospodářství
Piotr Serafin (Polsko): rozpočet a veřejná správa
Maria Luís Albuquerqueová (Portugalsko): finanční služby, úspory, investice
Maroš Šefčovič (Slovensko): obchod a hospodářská bezpečnost, meziinstitucionální vztahy a transparentnost
Marta Kosová (Slovinsko): rozšiřování
Jessika Roswallová (Švédsko): životní prostředí, odolnost vody a konkurenceschopné oběhové hospodářství