Bude to malý krok zpátky pro člověka, ale velký skok levou nohou vpřed pro prezidenta Obamu.
Prezident Spojených států Barack Obama (levicová Demokratická strana) se snaží nechat za sebou velkolepou stopu. Když už ne svými činy, alespoň svými slovy. Jeho slova pro CNN však budí starost o jeho duševní zdraví.
Nechme stranou, že svou vizi zahájil obvyklými frázemi o překonávání hranic, snech a tak podobně. Následně prozradil, že vláda spolupracuje se soukromými institucemi na postupné realizaci cesty na Mars.
Připomněl také, že před časem nabádal v Kennedyho vesmírném středisku k pohledu do hlubšího vesmíru než dosud. Vůbec není jasné, co tím měl na mysli. Kdyby měl na mysli pohled do hlubokého vesmíru, jak vypadal v dobách po Velkém třesku, kdy už byl průhledný, tedy pohled pomocí teleskopů, radarů a podobných pomůcek, nešel by asi nic takového říkat přednostně do Kennedyho vesmírného střediska, což je především startovací a přistávací rampa pro raketoplány. Je pravda, že tamní raketoplány vynesly na oběžnou dráhu Země družice sloužící k pozorování hlubokého vesmíru (v gama, rentgenovém, infračerveném i mikrovlnném oboru, ale také v oboru viditelného světla v případě Hubbleova kosmického teleskopu). Kennedyho vesmírné středisko však v těchto případech pouze plnilo rozkazy vědeckých institucí.
Nebo měl pan prezident Obama na mysli spíše pohled do stále hlubšího, avšak blízkého vesmíru pomocí kosmických sond. Není však zřejmé, co tak důležitého chce v hlubším vesmíru zkoumat. Zatím nejdále jsme se podívali díky americkým sondám Voyager 1 a 2 a také díky sondě Pioneer 10, se kterou jsme však již před lety ztratili spojení. Případná nová sonda by samozřejmě mohla dělat kvalitněji to samé, co tyto sondy, tedy zkoumat zblízka některá tělesa Sluneční soustavy, magnetická pole, tzv. sluneční vítr a podobně. Ale co dál? Co převratného, čím by byly překročeny ony hranice dosavadního poznání, by tam chtěl Barack Obama vyvádět? V oblasti, kde nyní osamoceně putují sondy Voyager, nic zvláštního není. Další atrakcí by měl být až Oortův oblak, ze kterého k nám přilétají komety. Potrvá však celou věčnost (tisíce let), než se k němu sondy Voyager (či případná nová sonda) dostanou, a mezitím s nimi dávno nadobro ztratíme kontakt.
Obdobně nepříčetně napsal pan Obama také o letech na Mars. Zatím prý sice plánuje jen krátké přistání kosmonautů (kterým se v případě Američanů říkalo za Studené války astronauti) na planetě obývané Marťany s rychlým návratem domů. Doufá však, že se jednou dočká toho, jak bude se svými vnoučaty na ramenou s údivem pozorovat hvězdy (otázkou je, proč ne planety), ale nebude čekat na návrat kosmonautů z Marsu, protože tam bude možný díky současným rozhodnutím dlouhodobý pobyt. Otázkou však zůstává, kolik let bude při této události důchodci Obamovi a kolik let bude jeho případným dospělým vnoučatům na jeho ramenou.
Výlet kosmonautů na Mars je mezi astronomy i odborníky na kosmonautiku evergreenem posledních nejméně dvaceti let. Po technické stránce by taková mise byla po rozsáhlých přípravách vcelku bez problému možná, byť takové výpravy vždy představují nezanedbatelné riziko. Podle optimistických odhadů z doby před uvedenými dvaceti lety by mohla stanout bota člověka na Rudé planetě asi tak v letech 2016 až 2020. Proč tam tedy už nejsme? Důvody jsou v zásadě dva: je to extrémně drahé a je to téměř zbytečné.
S nejbližším vesmírem mělo své plány již v 90. letech také zájmové sdružení významných amerických osobností hlásících se převážně k pravicové Republikánské straně „Projekt pro nové americké století“. Tyto osobnosti stavěly své plány, alespoň podle svých slov, především na morálce. Požadovaly mimo jiné i nadále zajištění svobodného přístupu do vesmíru a v případě nutnosti také použití síly ve vesmíru. Řada z nich se pak stala vlivnými činiteli ve vládě George W. Bushe (Republikánská strana). Jejich cíle v nejbližším vesmíru však nebyly ani zdaleka naplněny, protože přišlo „11. září“, velmi drahá válka proti teroristům v Afghánistánu a válka v Iráku (svržení tamního nebezpečného diktátora), kterou toto sdružení doporučovalo již prezidentu Billu Clintonovi.
Cílem Projektu rozhodně nebyla drahá procházka po Marsu. Na Marsu jen stěží zajistíte svobodný přístup do vesmíru. Mars je planeta menší než naše Země – živitelka, vzdálená od nás v nejlepším případě asi 80 miliónů kilometrů. Zajišťovat tam svobodný přístup do vesmíru je podobné, jako kdyby komunisté postavili pár kilometrů plotu na hranicích od Náchoda někam k Trutnovu, aby nikdo nemohl z republiky utéct do Rakouska.
Stejně tak boj o Mars nebo obecně použití síly na Marsu je absurdní. I kdyby tam náhodou doletěli také třeba Číňané (jejichž kosmonautům se pro změnu říká tchajkonauti) a i kdyby se americká i čínská posádka náhodou našly, o co by kosmonauti v těžkých skafandrech bojovali? O území? Jak by si parcelu následně udrželi? Prostě holý nesmysl. Alespoň v nejbližších desetiletích.
Dobytí rozsáhlých území na Marsu jinými národy ještě dlouho hrozit nebude, nemluvě o tom, že i Spojenými státy otřásla nedávná finanční krize a dále nevídaný růst federálního dluhu způsobený Obamovou vládou. K čemu by bylo vybudování drahé základny na Marsu, když ne k tomu, abychom zabránili různým diktátorům zabírat tam parcely? K odvozu odpadků těžko, k těžbě nerostných surovin snad ve vzdálené budoucnosti a všechno ostatní, co můžeme dělat na Marsu, můžeme provádět i na mnohem bližším Měsíci. Jistě, vědecké poznatky z Marsu jsou nenahraditelné vědeckými poznatky z jiných těles Sluneční soustavy, avšak veškeré chemické a další rozbory provádějí na Rudé planetě už dávno sondy, které jsou mnohem levnější a schopnější než lidská posádka. To pouze český ministr životního prostředí (Richard Brabec, ANO) vám tvrdí, že nejlepší kontrolu kotlů provedou kontroloři přímo ve vaší domácnosti, a před pár lety se v médiích objevila zpráva, že teprve byla odhalena receptura na výrobu Coca-Coly.
Navíc, pokud chtějí Američané ochránit Mars před dobytím ze strany některých nebezpečných režimů a navíc část Marsu sami v budoucnu využívat, měli by mít v první řadě zájem o Měsíc, na kterém by se přitom mohli mnohem levněji a s menšími riziky naučit vybudovat základnu, dlouhodobě pobývat a podobně.
Obamův předchůdce, prezident George W. Bush si tohle všechno dobře uvědomoval a proto jeho vize (zpomalená výše uvedenými nečekanými či mimořádnými výdaji) směřovala k Měsíci. Peníze tedy putovaly na přípravu robotické mise a následně mise s lidskou posádkou na Měsíc, kde by se kosmonauti postupně naučili pracovat po stále delší dobu v tamních obtížných podmínkách. Teprve na základě zkušeností získaných z Měsíce bychom podle jeho představ byli připraveni k misi na Mars. Jeho představy tedy byly rozumnější než sny prezidenta Obamy, ale možná nebyly tak mediálně vděčné.
Prezident Obama chce mermomocí vyslat za spolupráce se soukromými firmami alespoň „na otočku“ lidskou posádku na Mars do 30. let. Je tu ale ještě jeden malý problém. Jak upozorňuje známý americký vědecký novinář Ken Kremer na serveru Universe Today, zatímco celkový federální rozpočet na rok 2017 podle vládního návrhu meziročně vzroste o zhruba 5 %, rozpočet NASA (Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku) se sníží téměř o 1,5 % na 19 miliard dolarů, což je 0,5 % federálního rozpočtu. O podobné škrty se Obamova administrativa pokoušela i minulý rok, ale narazila u amerického parlamentu (Kongresu). Ne, že by úřad NASA nemohl hospodařit efektivněji, nicméně je zřejmé, že aktivity na Marsu jsou Obamovou prioritou pouze v jeho novinových článcích. Podle pana Kremera se škrty dotknou zejména výzkumu Marsu a také Jupiterových měsíců.
Není vyloučeno, že prezident Obama není hloupý a jeho článek o letech na Mars je naopak chytrou předvolební agitací pro jeho politickou stranu. Pokud však pan prezident opravdu zešílel, nalezne v blázinci bohatou inspiraci. Jak bylo popsáno ve slavné knize od Jaroslava Haška o vojáku Josefu Švejkovi, v blázinci se sešla kromě britské královny také celá řada profesorů. Co se týče výzkumu planet, jeden z nich zjistil, že uprostřed naší zeměkoule je ještě jedna, která je mnohem větší než ta na povrchu.
