Britský premiér Keir Starmer FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Volby ve Velké Británii dopadly zhruba tak, jak se očekávalo. K moci se po dlouhých 14 letech vrátí levice. Konzervativci zažili nevídaný výprask a i když jejich přetahování s Farageovou Reformní stranou nakonec nebylo až tak těsné, situace pro ně rozhodně znepokojivá je. Kolaps pak předvedla Skotská národní strana, kterou významně oslabili labouristé. Liberální demokraté se udrželi v procentech zhruba na svém, ale díky rozštěpení hlasů získala o 64 křesel více, z toho 60 ve volebních okrscích, které před tím zastupovali toryové. Starmerova většina v dolní sněmovně je výrazná, ale i propad preferencí o pár procentních bodů by situaci mohl radikálně obrátit. Vládu přitom nečeká nic lehkého.
Nový premiér se v čísle 10 usídlí ve chvíli, kdy Británie sice možná zažívá první známky ekonomického oživení, ale celkově je situace dosti špatná. HDP sice v prvním čtvrtletí tohoto roku vzrostlo o 0,6 % ve srovnání se čtvrtletím předchozím, ale dvě předchozí čtvrtletí výkon ekonomiky klesal. Mezinárodní měnový fond navíc v tomto roce předpovídá nárůst jen o anemickou polovinu procentního bodu.
Konzervativní krach
Je jasné, že labouristická vláda bude přes jasnou většinu ve sněmovně jen těžko plnit všechny své sliby. Ona jasná většina je navíc spíš dílem zhroucení podpory pro torye. Ti získali jen necelých 24 % hlasů. Labouristi je o mandáty připravovali dokonce i tam, kde sami dosáhli horších výsledků než před pěti lety. Příkladem mohou být okrsky Burnley a Vale of Glamorgan.
Zároveň ale levice naprosto jednoznačně obnovila svou sílu v těch částech země, kde tradičně vyhrávala, ale v roce 2019 je zde především díky brexitu porazili konzervativci. K tomu je ještě třeba připočíst, že volební účast byla výrazně nižší než při posledním klání. Méně lidí přišlo k urnám naposledy v roce 2001. Toryové své voliče zjevně dokázali mobilizovat daleko méně.
Doprava za populisty
Konzervativní strana ještě nerozhodla, kdo ji povede dál. Jasné je, že Rishi Sunak rezignoval jak na pozici premiéra, tak vůdce své strany. Tu tedy teď čeká souboj o další směřováním s novým vedením. Bude si muset podrobně rozebrat výsledky a vymyslet, jak propad zastavit. Nabízí se možnost posunout se doprava, kde jí hlasy ubírá Farage. Tím ale může odradit zbytky stávajících voličů.
Podobně jako u nás ODS jsou i konzervativci v Británii zprava kritizováni především za ekologický program. Reformní strana si do programu dala konec městských Zón s ultranízkými emisemi a zákazu prodeje aut na beznín a naftu. I když získali pouhých 5 křesel, překonal Farage výsledek všech svých dosavadních politických projektů a připsal si přes 4 miliony hlasů.
Do středu se solidním vedením
To je samozřejmě počet, který nelze ignorovat. Minimálně část z těchto voličů budou muset toryové přetáhnout zpátky, pokud chtějí někdy znovu vyhrát. Je ale otázka, jak moc jim v tom pomůže snaha přebít v populismu Nigela Farage. Jeden z pilířů Sunakovy imigrační politiky už shodil ze stolu soud. Přesídlování žadatelů o azyl do Rwandy podle něj bez jejich souhlasu není možné. Je jasné, že nekontrolovaná imigrace představuje problém, ale populistické návrhy, které v boji o záchranu konzervativci zkusili, nejsou řešením.
Jedním z důvodů, proč Boris Johnson tak jasně vyhrál volby v roce 2019, byla důvěra voličů, že bude lepším premiérem, než populista Jeremy Corbyn. Tuto důvěru ale strana pod jeho vedením úplně zničila. I to je důvod, proč tolik voličů zůstalo doma. Konzervativní strana prohrála i v mnoha obvodech, kde by i přes odliv hlasů k Reformní straně mohla zvítězit, kdyby zároveň významně neposílili labouristé.
Třeba Lizz Trussová, jejíž úřadování v premiérském křesle bylo nejkratší v dějinách země a stalo se symbolem krize vedení konzervativní strany, přišla oproti minulým volbám o ohromujících 43 procentních bodů. I tak prohrála jen těsně s kandidátem labouristů, který naopak 8 procentních bodů proti roku 2019 přidal. Porážka se po 14 letech u moci dá čekat, ale tady je jasně vidět, proč se z porážky stala katastrofa.
Brexit
Analytici volající po posunu doprava často opomíjejí jeden další důležitý faktor, který způsobil takový výprask vládnoucí strany. Tím je brexit. V roce 2019 štěpil labouristy a Corbynovo lavírování znamenalo odliv voličů jak k Liberálně demokratické tak Konzervativní straně, které v tomto ohledu měly jasný, byť vzájemně protichůdný názor. Letos je z volebního taháku koule na noze.
Od chvíle, kdy Británie EU po skončení přechodného období skutečně opustila, v průzkumech roste počet těch, kteří považují vystoupení za chybu. Za správný krok jej momentálně považuje asi jen třetina Britů. Je tak logické, že strana, která jej prosadila a realizovala, u voleb utrpí. Své by o tom mohl vyprávět Jacob Rees-Mogg, jeden z prominentních zastánců brexitu.
Ve volebním okrsku North East Sommerset a Hanham získal právě asi 30 % hlasů, o 20 procentních bodů méně, než před pěti lety. Jeho vítězný protikandidát za labouristy Dan Norris s odkazem na brexit o tom, že chce provést Mogg-xit. Rees-Mogg by prohrál, i pokud bychom mu přičetli hlasy pro kandidáta Reformní strany a Norrisovi zase ty od protibrexitových Liberálních demokratů.
Návrat důvěryhodnosti
Z toho pohledu se posun k populismu nejeví jako ideální strategie. Toryové musí přilákat zpátky voliče, kteří zůstali doma, přesvědčit je i všechny ostatní, že jejich vedení lze věřit a také se nějak vypořádat s dědictvím brexitu. Nebude to lehká cesta. Trochu ji může usnadnit skutečnost, že budou v opozici. Konzervativní strana v posledních letech získala pověst do sebe zahleděné skupinky elitářů, která problémy země neřeší a ani vlastně nechce.
Přístup, který teď strana potřebuje, docela hezky nastínil odcházející premiér ve svém rezignačním projevu. Řekl, že se jistě se svým nástupcem na mnohém neshodne, ale považuje ho za čestného člověka a přeje mu úspěch, protože to bude znamenat, že uspějí všichni. Zároveň zdůraznil, že konzervativci musí najít svou tvář, aby mohli plnit svou opoziční roli. Přejít od slov k činům ale bude samozřejmě daleko těžší.
