Winston Churchill, ve své slavné „Curyšské řeči“, kterou pronesl 19. září 1946 na akademické půdě Curyšské univerzity, požadoval vznik „United States of Europe“. Churchill byl první významný politik, který o „Spojených státech evropských“ mluvil. A věděl proč – rozdělená Evropa svádí ke svárům a v minulém století vedla ke dvou světovým válkám.

Letos je tomu již přes sedmdesát let, ale my Evropané, stále ještě USE nemáme, i když jsme jim již o poznání blíž.

Pohledy do tváří lidí, kteří se tento týden sešli na oslavách xenofobie a nacismu na Václavském náměstí, připomínají Němce, kteří ve 30. letech minulého století byli plni nenávisti vůči všemu neněmeckému, neárijskému a židovskému. Ta nenávist byla tak obrovská, že se byl Adolf Hitler ochoten spojit s nenáviděnými ruskými komunisty a s dodnes v Rusku oslavovaným Stalinem. Ti dva spolu rozpoutali to největší peklo, které tato planeta poznala. Hitler a Stalin byli nejen spojenci, ale mistři v šíření nenávisti, smrti a bolesti.

Hitlerovi to trvalo deset let, než se mu podařilo otrávit duše a srdce německých obyvatel do té míry, že byli ochotni zabíjet politické oponenty a o pár let později obětovat vlastní životy a jít na jatka druhé světové války.

Vše začalo nenápadně.

Nejdřív to byla jen hrstka německých vlastenců, které Adolf Hitler kolem sebe shromáždil, a o pár let později z toho bylo hnutí plné fanatických šílenců, kteří byli ochotni zabíjet ve jménu rasově čistého Německa.

V demokratickém Německu se používá od války jedno rozšířené heslo:  Wehret den Anfängen, v překladu „braňte počátkům“. Vyjadřuje, že zlu se společnost musí postavit hned od počátku, protože jinak temné síly nenávisti společnost pohltí.

Němečtí politici jako Willi Brandt, či Helmut Kohl byli velkými Evropany a společně s Francouzi a francouzským prezidentem Francois Mitterandem, působili jako hnací motor vzniku dnešní Evropské unie. Kohl a Mitterand dobře věděli, co nacionalismus a nenávist mohou způsobit. Volný pohyb Evropanů bez hraničních kontrol, společná měna a v budoucnu i evropská federace, tedy USE, byly a jsou cílem pro Evropu.

To všechno se nám ale jaksi zaseklo – v České republice to byl Václav Klaus st., který začal volat po ukončení „politické korektnosti“ a tím otevřel dveře hrubostem, vášním a vzniku nenávisti ve společnosti. Jedna věc je kritika a politické soupeření a druhá věc je nenávist a násilí.

Verbální násilí vždy předchází násilí fyzickému.

Historie nám ukazuje, že fyzické násilí a likvidace politických oponentů se nerodí přes noc, ale potřebuje několik let k tomu, aby nenávist v lidech nabrala takovou sílu, že jsou ochotni mlátit a zabíjet. Je k tomu zapotřebí málo – pojmenovat nepřítele (dle barvy pleti, národnosti, jazyka, kulturních zvyků, či vyznání) a zároveň cílové skupině sdělit, že ona je tou nadřazenější sociální skupinou a ti ostatní jsou „odpadem společnosti“ -„Untermenschen“, neboli  podlidi. To byl nacistický výraz pro lidi, kteří byli určeni k likvidaci.

Napadení poslance Dominika Feriho je tou hranicí, která se již tolerovat nesmí. Nikdo nesmí být fyzicky napaden kvůli svému politickému přesvědčení, či barvě pleti a alkohol určitě nemůže být polehčující okolností.

Co se proti současnému stavu dá dělat?

  1. Teď jsou na řadě politici, aby otočili náladu ve společnosti. Situace je k tomu výhodná – dle aktuálního výzkumu společnosti Median, je pouze 30% obyvatel ČR, kteří vstup do EU vnímají negativně. Je nutné, aby se politici ujmuli témat, která voličům Unii přiblíží, a ukáži její výhody. Další výhodou je, že mnoho lidi díky EU mohli vycestovat do různých koutů Evropy za studiem, či za prací. Dalším tématem je euro, které sice takovou podporu mezi lidmi nemá, ale zhruba 1/3 společnosti by euro uvítala. Náckům a komunistům je nutné vzít vítr z plachet, než bude pozdě a plachetnici nenávisti již nebude možno zastavit.
  2. Orgány činné v trestním řízení musí začít trestat rasistické a nenávistné projevy. Nejde o to, aby lidé dostávali exemplární, či drakonické tresty, ale aby se rozpoutala společenská debata, která dá jasně najevo, že svoboda projevu nezahrnuje verbální násilí a že končí tam, kde začíná působnost Trestního zákoníku a Lidských práv.

Na Václavském náměstí tento týden stáli lidé, kteří nadšeně vítali nizozemského politika Geerta Wilderse, který Čechy nepovažuje za rovnocenné. Ano, byl to právě Wilders, který před několika lety chtěl zachránit západní Evropu před migranty ze střední a východní Evropy. Ten Wilders, který na své webové stránce vyzýval Nizozemce k tomu, aby hlásili na webu nepřizpůsobivé přistěhovalce z našeho regionu. Bylo to v roce 2012 a populistovi Wildersovi se postavil tehdejší český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. A tento Wilders je v roce 2019 v Praze nadšeně vítán českými politickými a historickými analfabety. To je přeci dokonale absurdní.

Německo má zkušenosti s nenávistí a celá Evropa má zkušenosti s jejími dopady. Když se po druhé světové válce konaly Norimberské procesy, kterých bylo dohromady třináct a které skončily až v roce 1949, měly za úkol nejen potrestání válečných zločinců, ale i pomocníků, kteří umožnili, aby se zvěrstva ve jménu nenávisti mohla konat. Hlavní proces, kde byli souzeni pohlaváři nacistického Německa, je celkem znám, těch dalších dvanáct již méně. V těchto procesech bylo obžalováno 39 lékařů a právníků, 56 členů SS a policie, 42 průmyslníku a manažerů, 26 vojenských velitelů, 22 ministrů a vysokých státních úředníků. Z těchto 185 osob bylo 24 popraveno.

Šíření nenávisti není beztrestná zábava a musíme si dát pozor, abychom si znovu nezničili budoucnost, jako to dokázali naši dědové a pradědové v podobě nacismu a komunismu.

V nové, poválečné německé ústavě je hned na začátku v 1. článku krásná věta:

Lidská důstojnost je nedotknutelná..

 

 

 

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner
Miroslav Patočka
Miroslav Patočka
Další články autora