Ilustrační foto (Zničený dům v ukrajinském městě Oděsa.) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Děkuji své přítelkyni za tip – mne samotného to nenapadlo. Když mi ale řekla, že si pro náhled na Putinovu válku nainstalovala do mobilu aplikaci Air Alarm Ukraine, udělal jsem to také. A dvacet čtyři hodin jsem pak prožíval s Ukrajinci další a další vzdušné útoky ruského agresora. Pak jsem aplikaci odinstaloval. I v Praze jsem toho měl po krk. Lidé na východní Ukrajině si ji – aby přežili – odinstalovat nemohou.
I když mi aplikace vzdušné poplachy vyhlašované ukrajinskou protivzdušnou obranou pouze hlásila, a mně v Praze nehrozilo, že za pár minut přiletí Iskander, byl ten stres k nevydržení. Nainstalujte si ji na pár dní také – ať kvůli Hamásu nezapomeneme, že agresor vraždí nevinné nejen v Izraeli, ale i pár set kilometrů východně od naší země.
Air Alarm Ukraine
Aplikace je ke stažení zdarma. Protože jsem vyrostl za socialismu, a navíc mne kvůli mému hlubokému jazykovému netalentu dala matka na jazykovou školu, kde jsme měli ruštinu už od třetí třídy, dosud v omezené míře umím číst bukvy – písmena azbuky. Tak jsem ani nehledal, zda se dá aplikace přepnout do (třeba) angličtiny, a luštil v originále, co vlastně nabízí. Je jednoduchá, ovládání je intuitivní, a tak jsem po chvíli pochopil, že si mohu zvolit, ze kterých oblasti chci posílat hlášení o leteckém poplachu. To totiž je poslání či určení té aplikace do mobilu – zajistit, aby každý, kdo o to má zájem, měl okamžitě poté, co ukrajinské radary zjistí přilétající ruské střely, drony nebo letadla a vyhlásí kvůli nim poplach, jasno. Aby věděl, že hrozí nebezpečí. Že přilétají ruské stroje, aby na Ukrajině zabíjely. Řada podobných aplikaci je k dispozici v Izraeli, mají stejnou funkci – dát vědět lidem, že Hamás zase zkouší zabíjet Židy, a tak je načase odebrat se do krytu.
Otevřel jsem nastavení aplikace a s hanbou si uvědomil, že i když dění na Ukrajině sleduji od samého počátku války, tak tamní zeměpis jsem si ještě neosvojil. A že nevím, kterou z oblastí, kde se zrovna bojuje, a také místa, kde je největší naděje na prolomení ruské „Surovikinovy“ linie, vlastně mám zvolit. Tak jsem si ještě otevřel na počítači mapu, a vybíral podle ní. Chersonská oblast, Charkovská oblast. Oděská oblast. Mikolaivská oblast. Luhanská oblast. A na všechny tyto správní celky, které jsou pod palbou, jsem si aktivoval hlášení leteckého poplachu.
Dlouhých 24 hodin
Byl pátek večer, když jsem aplikaci zapnul – a nechal původní zvuk hlášení poplachu, sirénu. Netrvalo ani dvacet minut, a mou garsonkou se ozvalo její kvílení. Podíval jsem se, kde se co děje – na Oděsu (či možná přes Oděsu k říčním přístavům na Dunaji) právě letělo něco od Putina. Sirénu jsem vypnul a šel něco dělat. Za dvě hodiny, byl jsem zabraný do práce, se mnou vytí sirény škublo. Úplně jsem na aplikaci zapomněl, tak mne vytí sirén doslova zvedlo ze židle. Podíval jsem se do mobilu, Luhansk. Šel jsem spát, a ve čtyři ráno mne vytí sirén vzbudilo úlekem. Ale už jsem se nezmohl ani na to, abych se podíval, kde co letí. Jen jsem sirénu „zatípnul“ a spal dál. Ale i při tom usínání jsem si uvědomil, že dál spát můžu jen proto, že jsem v Praze, zatím mimo dostřel ruských raket, a že zkouším aplikaci. Kdyby to nebyl experiment, ale já byl třeba v Oděse a měl bych tam aplikaci nainstalovanou ne kvůli článku, ale kvůli přežití, tak bych dál nespal. Mazal bych do krytu.
Ráno jsme s kamarádem vyrazili podívat se na hromadu suti, kterou v západních Čechách vykopali při nějaké stavbě a která prý je fosiliferní. Pro čtenáře, kteří nemají jako koníčka trilobity – to znamená, že v té suti mohou být zkameněliny. Dojeli jsme, a jak už to dnes, v době, kdy je většina starých lokalit chráněná a nedá se na nich sbírat, bývá, bylo nás na té nevelké hromadě suti osm. Z toho tři profesionální paleontologové, zbytek my amatéři. První vytí sirény škublo celou partou, která posedávala či klečela na hromádce a kladivy dělala z velkých kamenů menší v naději, že najdou trilobita. Vysvětlil jsem, o co se jedná, ale pro jistotu haldu obešel a kutal z druhé strany, než byli ostatní kolegové. Abych je zbytečně neděsil. Ukázalo se, že to nebylo plané gesto. I když nebylo moc dobré počasí a vydrželi jsme tam jen pár hodin, poplach byl za tu dobu třikrát.
Odinstalováno…
Cestou zpátky jsme si s kamarádem – řídil on – povídali, a když zahoukala siréna, ustál to a ani nedupnul na brzdy či něco podobného. Ale viděl jsem, že to s ním „cuklo“. Když jsme dojeli zpět do Prahy, rozhoukala se siréna přesně v momentě, kdy jsem odemykal dveře. A do chvíle, než jsem se chystal jít spát, ještě dvakrát. Tak jsem usoudil, že mám už zkušenosti dostatek, a aplikaci odinstaloval. Měl jsem toho totiž plné zuby. I když mi vůbec nic nehrozilo, i když ta siréna hlásila, že ohrožené je místo stovky kilometrů daleko, bylo to neustálé a vždy nečekané vytí sirén leteckého poplachu k nevydržení.
Jaké psychické dopady musí mít letecké poplachy na lidi, na které ty ruské rakety míří, si nedokážu vůbec představit. Nevím, jak s tím mohou žít. Otupí a přestanou chodit do krytů s plným vědomím, že možná za dvě tři minuty přijdou o život? Nebo pětkrát denně všeho nechají a běží se schovat? Ale na jak dlouho – ten poplach někdy trvá půl dne! Když obden strávíte půl dne v krytu, moc toho neuděláte. Váš život se zastaví. Když se rozhodnete do toho krytu při poplachu nechodit, tak to rozhodnutí uděláte na vědomé úrovni. Ale vaše podvědomí bude při každém dalším zahoukání to ohrožení vnímat bez ohledu na vaše racionální rozhodnutí – a vy budete žít v neustálém, vyčerpávajícím a ničivém stresu. Situace nemá pozitivní řešení: Buď neustálý útěk, nebo neustálé překonávání hlubokého a zcela reálného strachu, strachu o život. Stav, ve kterém nejde žít dlouho. Stav, ve kterém Ukrajinci žijí už rok a tři čtvrtě. Teprve díky té aplikaci hlásící letecký poplach jsem si – až po skoro dvou letech té války – uvědomil naplno, že Putin změnil Ukrajincům jejich životy v peklo.
Zkuste si to sami!
Aplikace je zdarma, a myslím, že by si ji měl na pár dnů nainstalovat každý Evropan. Čistě z edukativních důvodů – aby sám, na vlastní uši, slyšel to neustálé brnkání na nervy, kterým Putinova válka ničí lidi na Ukrajině. Aby alespoň modelově a v bezpečí pocítil, jak nepřijatelné je to, co Ruská federace dělá, v jaké peklo Putin změnil životy desítek milionů Ukrajinců, a jak je jeho válka nesmírně zatěžující i pro jednoho každého civilistu na Ukrajině. Pozornost světa je dnes upřena na bestiální útok Hamásu na izraelské civilisty. Nesmíme kvůli zrůdné válce islámských teroristů proti židovským dětem zapomenout, že jiný terorista – terorista ruský – vede stejně bestiální válku proti dětem ukrajinským. Nesmíme dopustit, aby se kvůli útoku Hamásu zapomnělo na útok Ruska. Je naší prvořadou mravní povinností podporovat oba napadené národy – Ukrajince i Židy. Protože pokud bychom nechali – my Západ – Ukrajinu nebo Izrael padnout, brzy zaklepe válka i na naše dveře.
