Jednání hnutí ANO s ČSSD zkrachovala. Tím se dostáváme do nové fáze hluboké politické krize České republiky.

Schopnost Andreje Babiše maskovat své mocenské záměry dobrotou a ukřivděností skutečně bere dech. S naprostým cynismem zahrál na noční tiskovce komedii o své velkorysosti, s níž chtěl dát sociálním demokratům ministerstvo spravedlnosti a čtyři další resorty včetně ministerstva práce a sociálních věcí, které je pro ČSSD tak lákavé.

Tu nejpodstatnější mocenskou kořist ale nepustil: odmítl se vzdát ministerstva vnitra. Prostě chce mít za každou cenu v rukou policii a další bezpečnostní aparát země. Pro autokrata je to typické, ale pro demokratické zřízení to je další alarmující zpráva.

Babiš si je na jednu stranu jistý svojí silou a nebojí se případných předčasných voleb. Na druhou stranu z něj ale mluví i strach pustit policii. Vzhledem k celé sérii jeho problematických minulých činů je to logické. Kdyby pustil vnitro, ukázal by slabost a mohl by skončit i ve vězení.

Sociální demokraté se pod vedením Jana Hamáčka a Jiřího Zimoly pustili do hry, při níž snadno mohli udělat ze sociální demokracie služku vládnoucího hnutí. Už to tak vypadalo. Jejich prohlášení, že navrhnou širšímu vedení strany odchod do opozice, však ukazuje, že šli až na samotnou hranici chování ještě jakž takž suverénní politické strany a tím obnažili pravé zájmy Andreje Babiše. Kdyby tu hranici překročili, tak už by mohla ČSSD rovnou kolektivně vstoupit do hnutí ANO. Bylo by to slušnější než předstírat samostatnou existenci.

Babiš přitom dělá, že tu žádné vážné trestní stíhání kvůli jeho dotačnímu podvodu snad ani není a že tudíž není důvod, aby jiná strana garantovala nezávislost bezpečnostních složek státu. Jenže právě tím dává najevo, že kontrola nad bezpečnostními složkami je právě to, o co tu jde.

Co nás čeká?

1. Prezident zatím ještě pro druhý pokus o sestavení vlády Babiše nejmenoval, pouze ho pověřil. Takže stále ještě může teoreticky jmenovat nového premiéra úřednické vlády. Hnutí ANO pak začne s masívní ublíženeckou kampaní pro předčasné volby. A má při svých nekonečných finančních a mediálních možnostech šanci ještě posílit.
2. Babiš může přehodnotit své proevropské směřování a mohl by vládu opřít důvěru o SPD a KSČM. On sám ale říká, že s Okamurou nejedná. Potřebuje totiž EU kvůli své celkové legitimizaci a také kvůli byznysu. Jakkoli to ale vylučuje, tak faktická koalice ANO, KSČM, SPD mu už funguje.
3. Babiš bude dál dělat, že jedná, a přitom bude dále privatizovat postupně celou Českou republiku a prezident mu to bude tolerovat. Pak by bylo na místě, aby opoziční poslanci podali k ústavnímu soudu kompetenční žalobu z důvodu neústavního vládnutí vlády bez mandátu sněmovny. Nemáme ale žádnou jistotu, že by případné nepříjemné rozhodnutí Ústavního soudu Babiš vůbec respektoval.

Jako bychom se při výčtu možností tedy jen ptali, zda k definitivní autokracii dospějeme přes předčasné volby nebo snadnější cestou i bez nich.

Je tu ještě další možnost. Totiž masové demonstrace, z nichž má Babiš panickou hrůzu. Je třeba, aby velká část veřejnosti projevila jasný nesouhlas s autoritářským stylem vlády trestně stíhaného premiéra, který nemá důvěru sněmovny a nebo se chce opírat o podporu extrémistických stran.

Měli bychom vyjít do ulic. Nic tak strašného naši zemi od Listopadu 89 ještě nepotkalo. Každý demonstrant přispívá k tomu, že to má autokratický vládce se zneužíváním moci těžší. A každý, kdo sedí doma, dává autokratickému vládci zelenou. Jde doslova o všechno.

Právě v této době je nutné bránit nezávislou žurnalistiku. Předplaťte si Revue FORUM ZDE. Děkujeme!