Čertovy hlavy od sochaře Václava Levého FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
I když turistické cesty na Kokořínsku nevedou zpravidla po rovince a překážky v terénu musíte občas překonávat i po čtyřech, patří tato chráněná krajinná oblast k nejnavštěvovanějším výletním cílům u nás. To je také jedním z důvodů, proč je dobré se do Máchova kraje vypravit už před začátkem hlavní sezóny.
Tehdy navíc máte možnost spatřit pískovcové útvary, které jsou zřejmě tím nejatraktivnějším, co Kokořínsko nabízí, v plné kráse. Později je totiž začne pohlcovat bující vegetace a přes listí na stromech už z cesty neuvidíte skály ukryté v lese. Vydali jsme se do několika populárních lokalit, kde bývá v létě nával a kde platí, že pokud chcete vidět to nejzajímavější, musíte si dát trochu do těla.
Vzhledem k členitosti terénu, nerovnostem a převýšení je přitom ve většině případů vhodné nechat doma malé děti a psy. Výletníci zvyklí chodit s trekovými holemi se bez nich budou muset po značnou část cesty obejít, někde by jim dokonce mohly překážet. Za zmínku stojí také specifikum krajiny, v níž se střídají skalní města, lesy a louky. Jde o výkyvy teplot, které mohou i na relativně krátkém úseku činit až několik stupňů.
Umění ve skalách
První zastávkou je obec Želízy, kolem níž prochází modře značený Okruh Václava Levého (1820–1870). Sochař, který pobýval v nedalekém Liběchově, na několika místech v okolních lesích ozdobil skály svými výtvory. Až do 30. let 20. století byly jeho devítimetrové Čertovy hlavy největšími sochami od známého autora na světě. O tuto jedinečnost je připravily reliéfy čtyř amerických prezidentů v Jižní Dakotě.
Jako předobraz si Levý údajně vybral dva tehdejší obyvatele Liběchova, ale existuje i domněnka, že jde o pohádkové postavy připomínající čerty. Z vrcholu se otevírají výhledy na České středohoří. Asi za čtvrt hodiny odtud dojdete k patrně nejvýznamnějšímu umělcovu dílu, jeskyni Klácelce ukryté v borovicovém lese. Zvlášť za špatné viditelnosti je potřeba být pozorný a nespadnout do některé z jam mezi stromy.
Do skalního masivu Levý vytesal jeskyni vyzdobenou výjevy z bajky Ferina Lišák, kterou z němčiny přeložil český vlastenec F. M. Klácel. Prostor před ní, zvaný Blaník, pak upravil do podoby jakéhosi nádvoří, které obklopují reliéfy Jana Žižky s palcátem a mečem, Prokopa Holého s dřevcem a štítem a Jana Zásmuckého, údajného vůdce bájných blanických rytířů. Nechybí skupina trpaslíků vyrábějících zbroj husitským bojovníkům a samotní blaničtí rytíři.
K dalším uměleckým dílům je nutné tři kilometry popojít. Jakmile se však napojíte na žlutou značku, je terén podstatně schůdnější. Přímo u lesní cesty narazíte na několik skalních reliéfů: čtyři lidské hlavy, zdobenou umělou jeskyni a ženu s harfou, která je už jen těžko rozpoznatelná. O pár set metrů dál minete Sfingu, v roce 1918 vytesanou na místě reliéfu císaře Františka Josefa I.
Za ní následuje další skulptura Václava Levého, devítimetrový had. K vytvoření reliéfu ho mohly inspirovat zmije, které se v borovém lese rády vyhřívaly. Dílo je dost poškozeno vandaly, kteří po něm lezou a vyrývají do něj nápisy, ale hlava i zvlněný ocas jsou stále dobře patrné.
Přes hrad k Pokličkám
Cestou k symbolu Kokořínska, skalním věžím Pokličky, budete projíždět kolem hradu Kokořín. Na dvou místech nad ním se dá u silnice zastavit a na chvíli se pokochat výhledem. Pro středověkou památku, na přelomu 19. a 20. století zrekonstruovanou v romantickém neogotickém stylu, je charakteristická 38 metrů vysoká válcovitá věž s „helmou“, jejíž ochoz slouží jako rozhledna.
Hrad se objevil v několika filmech, zejména v pohádkách, například v Princezně se zlatou hvězdou. Svého času přitahoval i romantické umělce – Karel Hynek Mácha tu napsal román Cikáni a Kokořín také rád maloval. Protože byl navíc vášnivý chodec a Kokořínsko miloval, nese jeho jméno více než 60 kilometrů dlouhá červeně značená turistická cesta, která prochází mimo jiné údolím Pšovky.
Nad ním se tyčí řada skalních útvarů, k nimž patří také zmíněné Pokličky. Parkoviště (automat přijímá pouze mince) je od nich vzdálené sice jen čtvrt kilometru, ale připravte se na značné převýšení. Nahoru vedou schody, po kterých dorazíte téměř až k vyhlídce na nejznámější kokořínské skály. Podobu hřibů získaly vlivem zvětrávání vrstev pod odolnějšími železitými pískovci. Nejmohutnější má i s kloboukem (pokličkou) 12 metrů.
Okolím Mšena
Jedním z center Kokořínska je Mšeno, proslulé svými prvorepublikovými lázněmi ve stylu art deco. Především se ale jedná o místo, z něhož se lze po značených cestách vydat do okolní přírody. Prošli jsme zhruba devítikilometrovou naučnou stezku pojmenovanou podle tamního učitele, historika a propagátora turistiky Josefa Bedřicha Cinibulka (1876–1944).
Jeden z knižních průvodců ji charakterizuje jako mírně obtížnou až obtížnou. Důvodem pro to, nechat si patřičnou časovou rezervu, je nejen místy náročný terén, zejména při průchodu skalními městy a zdolávání převýšení, ale také popadané stromy, které z cesty občas dělají překážkovou dráhu.
I na zdánlivě přehledných úsecích se vyplatí dívat se pod nohy. O kořeny, které vám ve skalách dobře poslouží jako zábradlí, tady můžete snadno zakopnout. K nejatraktivnější části trasy patří Bludiště tvořené skupinou skal s mnoha soutěskami. Některé jsou tak úzké, že se jimi protáhnou pouze lidé bez větší nadváhy. Na jednom místě je k výstupu nutné použít řetěz.
Cestou zpátky do Mšena projdete takzvanou Průsečnou skálou, tedy cestou, kterou v pískovcovém masivu prorazili za třicetileté války Švédové, a minete řadu zajímavých skalních útvarů, jako třeba ikonickou Obří hlavu a Žábu.
