Už o tom slyšeli snad všichni díky reportáži České televize. Babiš přijel na návštěvu plzeňské školy a iniciativní učitelé studentům sdělili, že pokud se budou nevhodně ptát, taky by nemuseli odmaturovat. Normalizace jako vyšitá. Aktivní poslanci ANO se bouří a volají po zásahu Rady ČT. A pak najednou reportáž záhadně zmizí ze stránek ČT 24 a dokonce i z Facebooku televize. Stalo se to ve čtvrtek pozdě odpoledne. Česká televize sama tvrdí, že věc předala kolegům z publicistiky k dopracování. Jenže tito kolegové podle informací deníku FORUM 24 nic k dopracování nedostali. Teď zase televize tvrdí, že reportáž je v rozporu s kodexem ČT. Víte, co by se stalo v normální zemi, když by veřejnoprávní televize stáhla z publikace takovou informaci, která svědčí o normalizačním patolízalství vůči nestandardnímu premiérovi? Novináři by stávkovali a lidé by šli do ulic. A co se děje u nás? Zatím nic. Ale mělo by se dít.
Jak je možné, že reportáž prostě a jednoduše zmizí? Jak souvisí publicistika, i kdyby se na věci opravdu pracovalo, s danou reportáží, kterou už stejně veřejnost viděla? Jednoduše. Tlak na ČT je obrovský a stále roste. A v televizi nesedí jen stateční lidé typu Marka Wollnera nebo Nory Fridrichové. Bohužel.
Mezi prsty nám tu postupně proklouznou poslední zbytky svobody slova. Ty drobné zmínky o zásahu Rady ČT, urážky od poslance Ferance z minulého týdne, výmysly ministryně financí Aleny Schillerové, nápady na rušení koncesionářských poplatků, „grilování“ generálního ředitele v parlamentu…
Každému soudnému člověku už musí být jasné, že je jen otázkou času, kdy veřejnoprávní média definitivně skončí s jakoukoli kritickou žurnalistikou a zařadí se mezi zmanipulované televize východních diktatur. V příštím roce se vymění pár dalších radních a bude vymalováno. Všichni ti zemanovští Xaverové, kteří v nich zasednou, se o to spolu s lidmi typu Vadima Petrova (za ANO) bez problémů a rádi postarají. Jsou to loajální zaměstnanci.
Novináři ostatních médií se také nechovají zrovna statečně a nedokáží se postavit za své kolegy a hlavně za právo české veřejnosti na informace. Bojí se, aby náhodou neměli na čele nálepku „Antibabiš“, kterou vládnoucí strana a její holding rozdávají svým kritikům, a tím se je snaží umlčet. Z této metody se stal efektivní způsob, jak potlačit svobodu, protože řada lidí ho ze zbabělosti a pohodlnosti akceptovala. Hlavně nebýt Antibabiš. To je pro ně důležitější než jejich občanská důstojnost.
A tak je třeba se obrátit přímo na veřejnost. Bez lidí v ulicích totiž svobodu slova už neubráníme. Občanské protesty proti ovládnutí i toho zbytku svobodné veřejnoprávní České televize jsou tím jediným, čeho se Andrej Babiš opravdu bojí. Snad ještě není pozdě. A to, že iniciativa Milion chvilek snížila svoji aktivitu, by nemělo protesty zastavit.
