Británii čeká hektický rok, během nějž bude třeba dojednat nové obchodní vztahy s EU a uklidnit situaci ve Skotsku a Severním Irsku. Premiér musí také začít plnit poměrně štědré sliby v sociální oblasti, které mu ve volbách dopomohly k vítězství v okrscích, v nichž tradičně dominuje Labour Party. Je proto s podivem, že se zároveň pouští do boje s částí britských médií a hodlá prosazovat plán oslabující pozici BBC. Tento postup bohužel naznačuje, že se rozhodl vydat podobným směrem jako prezident Spojených států Donald Trump a neomezený vládce Maďarska Viktor Orbán.
S Trumpem jej pojí nechuť k médiím, která vnímá jako nepřátelská. Americký prezident si pečlivě vybírá, které novináře pustí na tiskové konference pořádané Bílým domem. Na dotazy, které se mu nelíbí, zásadně neodpovídá. Někteří si možná řeknou, že je přeci logické, že má právo na takové události pozvat jen ty, které chce. Tak tomu ale není.
Jedná se o zásadní nepochopení role politika vykonávajícího veřejnou funkci. Pokud politik usilující o zvolení vykázal ze svého brífinku některé novináře, tak tím riskuje jen tolik, že se mu nepodaří oslovit jejich čtenáře, diváky či posluchače. Jenže v okamžiku, kdy je již v úřadě, do nějž ho volby vynesly, musí mít přístup k informacím všechna média stejná. Zatímco v USA podobný postup Trumpovi prochází díky extrémně stranicky polarizované mediální scéně, v Británii Johnson s podobným postup alespoň zatím narazil.
Když jeho poradce Lee Cain odmítl vpustit novináře z the Mirror, HuffPost, PoliticsHome, the Independent a dalších médií na brífink úřadu premiéra k vyjednávání o obchodních vztazích mezi EU a Británii, ostatní novináři odešli také a celá událost musela být zrušena. Dlužno podotknout, že k bojkotu se připojil i reportér Daily Mail, což je deník, který je konzervativcům jinak nakloněn. Lze jen doufat, že tato příkladná solidarita britským novinářům vydrží.
Závažnější ovšem bude Johnsonův souboj s veřejnoprávní BBC. V USA veřejnoprávní média neexistují a tak těžko soudit, jak by se k nim Trump choval. V tomto případě se ale britský premiér zjevně inspiruje v Maďarsku u Viktora Orbána. Zpravodajství BBC kritizoval už v kampani. To je ale součást běžného koloritu. Kritiky se tak veřejnoprávní médium dočkalo i od labouristů. Teď se ale zdá, že Johnson opravdu půjde do otevřeného střetu.
V minulých dnech odhalil plán na dekriminalizaci neplacení koncesionářských poplatků s odůvodněním, že je systém neefektivní, nespravedlivý a nepřiměřeně tvrdý. Se stejnými obviněními přišla už vláda Davida Camerona, jež je v roce 2015 nechala prověřit. David Perry jmenovaný královnou došel k závěru, že žádné z těchto obvinění neodpovídá realitě. Johnson ale na tato zjištění nebere ohledy.
Ztráta možnosti neuhrazené poplatky vymáhat by v rozpočtu BBC udělala díru o velikosti dvou set milionů liber. Ta by se nepochybně podepsala na kvalitě vyráběných pořadů i rozsahu zpravodajství. Premiér ví, že přímé zestátnění médií by v Británii neprošlo, ale postupné oklešťování je jiná věc. Jestli je cílem jen to, aby si veřejnoprávní médium dávalo větší pozor, nebo zda jde o první krok ve snaze jej spoutat úplně, těžko říci. Každopádně jde o vývoj značně znepokojivý.
