Ilustrační foto FOTO: ČTK/Chaloupka Miroslav
FOTO: ČTK/Chaloupka Miroslav
Začátek nového školního roku a zejména nezadržitelně se blížící říjnové hlasování o budoucnosti této země otevírá otázku, co nám jednotlivé politické subjekty, jež se budou ve volbách ucházet o voličskou přízeň, nabízejí v oblasti školství. Je to právě tento resort, jejž politici napříč stranickým spektrem rádi a často označují jako svou prioritu.
Pojďme se začíst do volebních programů těch subjektů, které uspěly v posledních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a zaměřme se zejména na problematiku mateřských, základních a středních škol, jež na rozdíl od autonomních vysokých škol a univerzit podléhají ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).
ANO 2011
Hnutí ANO 2011 zveřejní svůj oficiální volební program až na začátku září, kdy odstartuje horkou předvolební kampaň. Pro potřeby tohoto článku jsem si dovolil využít informace od Jany Berkovcové, která za ANO kandiduje a je jednou z expertek na školství této politické formace.
Současné vládní uskupení považuje za klíčovou Strategii vzdělávací politiky ČR 2030+, koncepční dokument dokončený za ministra školství Plagy. Chce usilovat o to, aby jednotlivé body této vize nezůstaly jen na papíře. Důraz by měl být kladen zejména na revizi vzdělávacích programů, rozvoj digitálních kompetencí učitelů a studentů, individualizaci výuky, změnu ve formě hodnocení žáků, inovativní výukové metody či rozšíření kariérového poradenství.
Objem finančních prostředků jdoucí na školství by se měl blížit 5 % HDP, což přibližně odpovídá průměru zemí v Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Při rozdělování zdrojů by měly být silněji podporovány ty kraje, které mají více dětí ze znevýhodněného socioekonomického prostředí, a školám by se též mělo dostat metodické podpory od MŠMT a Národního pedagogického institutu.
Taktéž by údajně měl být podporován další nárůst mezd pedagogů, což je jistě zajímavé vzhledem ke skutečnosti, že to bylo právě mimo jiné ANO, jež letos zablokovalo přijetí zákona, který by fixoval učitelské platy na 130 % republikového průměru. Ředitelé škol by měli mít větší prostor pro odměňování pedagogů dle kvality jejich práce.
Inkluzi chápe ANO jako příležitost, která však musí být pojata rozumně, a zejména se školám musí dostávat silné podpory. Speciální školy by ale měly být zachovány pro žáky, jejichž vzdělávání je v běžné škole obtížné či nemožné. Důležité je, aby každé dítě mělo možnost zažít úspěch bez ohledu na jeho zdravotní či sociální znevýhodnění. Zajímavostí programu Babišova hnutí je záměr investovat do bezpečnosti škol (elektronické zámky a kamerové systémy) a posílit práci s žáky v oblasti bezpečného chování na internetu.
ČSSD
Vládní strana vyráží do říjnového klání o záchranu v nejvyšší politické soutěži s programem, který ve školské kapitole silně akcentuje snižování nerovností a zajištění rovných podmínek v přístupu ke vzdělání.
Kromě zapůjčení tabletu či počítače pro děti z ekonomicky slabých rodin a bezplatných obědů i pro středoškoláky chce sociální demokracie prosadit zejména pomoc dětem ze socioekonomicky slabých regionů a dětem, které z různých důvodů nezvládaly mnohaměsíční on-line výuku či se jí nemohly účastnit. Jedná se zejména o bezplatná doučování a zřízení meziresortních týmů, které budou rodinám a školám pomáhat nerovnosti ve vzdělávání snižovat.
Ve stínu těchto návrhů však zůstávají cíle a opatření zejména v oblasti středních škol (přijímací a maturitní zkoušky). Výjimku tvoří snaha o prosazení tzv. duálního školství – po německém a rakouském vzoru chce ČSSD prosazovat praktickou spolupráci středních škol a učilišť s firmami, a tak pomoci zejména řemeslným oborům. Z bodů pro nižší stupně stojí za zmínku snaha o podporu mateřských škol a prvních stupňů základních škol ve všech obcích a zákonná garance bezplatného místa v jeslích a ve školce pro děti od 2 let.
Ohledně financování školství navrhuje nejstarší česká strana navýšit rozpočet resortu o 1 % HDP, tedy o cca 50 miliard korun. Taktéž se strana zavazuje držet učitelské platy na 130 % průměrné mzdy ČR a nesnižovat nároky na učitelskou odbornost, rozuměj, nepouštět do škol tzv. odborníky z praxe bez příslušného pedagogického vzdělání. Z hlediska dlouhodobého směřování českého školství se více či méně hlásí ke Strategii vzdělávací politiky ČR 2030+, i když by bylo asi dobré více rozpracovat zejména digitalizaci.
KSČM
Pohrobky posttotalitní strany čeká v říjnových volbách boj o politické přežití. Do něj vyrazí s programem, který v oblasti školství žádné velké překvapení nepřináší. Z hlediska proměn obsahu vzdělávání ignorují soudruzi prakticky všechny klíčové národní dokumenty, a to včetně Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+.
Velmi silně jsou akcentovány myšlenky odstraňování ekonomických bariér v přístupu ke vzdělání a snižování nerovností. KSČM slibuje zdarma takřka vše, co se ve školství bezplatně slíbit dá: družina, klub, kroužek, oběd v mateřské školce a na prvním stupni základní školy, vstupy do galerií a muzeí, internet pro školy a rodiny s dětmi, učebnice a školní pomůcky, jízdné pro žáky základních i středních škol, tablet od 3. třídy, zaplacený ovšem z fondů EU, ze které chtějí komunisté vystoupit.
Inu, slibem neurazíš. Kromě toho chce KSČM prosazovat postupný útlum víceletých gymnázií a přehodnocení inkluze. Strana také trvá na jednotných osnovách ve vnitřně diferencované škole a ročníkových výstupech.
I komunisté se hlásí k navyšování výdajů na vzdělání, a dokonce přesně vyčíslují podíl peněz pro školství na 6 % HDP, což by ČR katapultovalo do evropského nadprůměru. V návaznosti na své dlouhodobé postoje však odmítají financovat z veřejných peněz soukromé a církevní školy. Ve velmi obecné rovině zůstává příslib zlepšování podmínek pro práci učitelů a ředitelů a taktéž slib zřízení jeslí a rozšiřování kapacit mateřských školek. Poměrně relativně velká pozornost je v komunistickém programu věnována boji s různými formami šikany, kyberšikanu nevyjímaje.
Koalice Piráti a STAN
Program dvoukoalice Pirátů a STAN (Starostové a nezávislí) přináší inovativní pojetí vymezení problémů, vizí, cílů a též přehled již realizovaných kroků, které tyto dvě strany v končícím volebním období v oblasti školství prosadily či připravily. Hlavní vize, cíle a opatření navazují a částečně i konkretizují záměry obsažené především ve Strategii vzdělávací politiky ČR 2030+.
A co konkrétně voličům dvoukoalice nabízí? Ve zmíněné proměně obsahu vzdělávání se lze dočíst: „Zajistíme, aby škola naučila každého žáka minimálně to, co bude určitě potřebovat: rozumět běžným textům, srozumitelně a přesvědčivě mluvit a psát, ovládat pro život potřebnou matematiku, rozumět běžným přírodním jevům a umět je využívat. Dále znát obvyklé a užitečné vědomosti i v dalších předmětech, umět se správně rozhodovat, kriticky hodnotit informace, řešit praktické problémy.“
Zkráceně vyjádřeno, vzdělávání umožní každému získat znalosti, dovednosti a postoje potřebné pro osobnostní rozvoj a uplatnění v životě. Výuka bude motivující a aktivizující.
V té souvislosti také strany slibují proměnu státní maturity, kterou má nahradit státem připravená zkouška ověřující středoškolské minimum a již budou moci studenti složit kdykoliv během studia. Jak přijímací zkoušky na střední školy, tak maturita by měly být více ověřováním kompetencí než pouhou reprodukcí naučených informací. Má být také posílena výuka podnikatelského vzdělávání na středních a vysokých školách a počty volitelných předmětů. Obdobně jako koalice SPOLU, tak i Piráti a STAN chtějí více propojovat střední odborné školy a učiliště s firmami z praxe.
Program sice neobsahuje speciální pasáž, která by byla zaměřena na boj s důsledky distanční výuky prohlubující nerovnosti ve vzdělávání, ale na druhou stranu velmi komplexně popisuje právě pomoc znevýhodněným dětem, jejich rodinám a školám i strukturálně zasaženým regionům, které dlouhodobě zaostávají ve výsledcích vzdělání. Jedná se zejména o bezplatné doučování, pomůcky, obědy apod.
Znevýhodněným regionům, školám a dětem hodlají Piráti a STAN pomoci také změnou financování, protože chtějí právě tuto skutečnost při rozdělování peněz školám cíleně zohlednit. Objem prostředků jdoucí ze státního rozpočtu na vzdělání by měl dosahovat minimálně 5 % HDP.
Dvoukoalice věnuje pozornost také učitelům a ředitelům. Zajímavá je myšlenka podpory vzájemné spolupráce škol v oblasti sdílení zkušeností, materiálů, personálních a prostorových kapacit či vzájemné hospitace. Pro ředitele a učitele též chystají systém celoživotního vzdělávání a profesního růstu, který by byl navázán na systém jejich odměňování.
Průměrný plat pedagogů by měl odpovídat minimálně 130 % republikového průměru. Inovativně též působí příslib vytvoření systému hodnocení kvality škol, do kterého by byla zahrnuta i zpětná vazba od žáků a jejich rodičů. Nemá se však jednat o srovnávací žebříčky.
Koalice SPOLU
Koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) předkládá voličům propracovaný a komplexní program, jenž obsahuje řadu cílů i opatření k nim vedoucích. Za přínosné lze považovat zejména ty části programu, které jsou věnované obsahům a cílům vzdělání, snižování nerovností v přístupu ke vzdělání a pomoci znevýhodněným dětem a jejich rodinám, a to i přesto, že v programu nenajdeme specifické body reagující na uzavření škol během epidemie. Celkově program navazuje na Strategii vzdělávací politiky ČR 2030+.
Trojkoalice, jejíž členové již v minulosti nesli vládní odpovědnost, slibuje: „Reformujeme rámcové vzdělávací programy, zaměříme se na snížení celkového objemu učiva a podpoříme kvalitu (porozumění) před kvantitou (memorováním). Stanovíme jádrové učivo a budeme klást důraz na kreativitu a týmovou spolupráci. Budeme se soustředit na rozvoj gramotností (občanské vzdělávání a etická výchova, finanční a mediální gramotnost, kritické myšlení) a klíčových kompetencí. Každý musí znát kontext a praktickou roli toho, co se zrovna učí. Posílíme výuku dějin 20. století s důrazem na nedemokratické režimy a společenský extremismus.“
Pozornosti voličů by neměl uniknout příslib zlepšení kvality výuky zejména na druhém stupni základních škol a snaha o podporu zavádění dalších forem hodnocení: vedle tradičních známek zejména formativního hodnocení, sebehodnocení a portfoliového hodnocení. Některé asi nepotěší národní srovnávací zkoušky, které budou v uzlových bodech ověřovat úroveň dosažených kompetencí a gramotnosti.
Jiné naopak potěší návrh, aby bylo na rozhodnutí škol, zda budou chtít využít jednotné státní maturity. Stejně jako Piráti a STAN hodlá i SPOLU iniciovat rozvojové a intervenční programy pro ty regiony ČR, které dosahují ve vzdělávání podprůměrných výsledků. Společné vzdělávání čili inkluze nemá být zrušeno, ale podrobeno revizi, aby odráželo potřeby dětí a možnosti škol. Podporována má být práce nejen se znevýhodněnými žáky, ale také s nadanými.
Stejně jako ostatní politické formace i SPOLU hovoří o školství jako o prioritě a hodlá navýšit objem financí jdoucí na vzdělání na 5,2 % HDP, což je podstatně více než v dobách minulých, kdy se tyto strany podílely na vládě. Stejně tak by měly učitelské platy odpovídat 130 % průměrné mzdy v ČR, ale měla by být posílena netarifní složka. V programu je také přislíbena metodická a odborná podpora učitelům, včetně začínajících, ředitelům škol pak omezení byrokracie. Církevní a soukromé školy mají být financovány spravedlivě.
SPD
Program Svobody a přímé demokracie ani v kapitole „Vzdělání, věda a výzkum“ nezapře nacionalisticky-populistický charakter hnutí, vedeného obchodníkem se strachem a šiřitelem nenávisti.
Již na prvních řádcích se dočteme, že „Školství obecně musí vychovávat k vlastenectví a tradičním rodinným hodnotám. Odmítáme genderismus a novodobý neomarxismus. Odmítáme současný systém společného vzdělávání (inkluze). Falešná ideologie rovnosti nesmí vést ke snížení kvality vzdělávání a poškozovat zájem dětí.“ Nepřekvapí ani teze, že „je třeba odstranit vliv neziskových organizací s politickým programem, které zde provádí jednostrannou ideologizaci vzdělávacích programů“ a taktéž návrh, aby stát nefinancoval ty vysokoškolské studijní obory, jež mají (údajně) ideologický, nikoliv vědecký základ. Jejich konkrétní výčet však chybí.
U dalších programových bodů chybí konkrétnost a jsou tedy zredukovány na prázdné floskule typu, že podíl HDP jdoucí na vzdělávání se má zvýšit nebo že „Potřebujeme získat do školství kvalitní pedagogické pracovníky. Motivovat je musí odpovídající plat“. Za zřejmě jediný bod školské kapitoly, jenž by stál za pozornost, lze označit návrh na zrušení jednotných přijímacích zkoušek na střední školy negymnaziálního typu a jejich náhradu blíže nespecifikovaným (jak jinak!) výstupem z posledního ročníku základní školy.
Školství konečně prioritou?
Závěrem lze konstatovat, že všechny zmíněné politické subjekty považují oblast vzdělání za klíčovou, často nechybí ani označení „priorita“. Ze společných bodů lze vybrat shodu na nezbytnosti navyšování rozpočtu resortu školství, většinou na alespoň průměr zemí našeho civilizačního okruhu. Podobný konsensus panuje u nutnosti, aby platy pedagogů odpovídaly 130 % republikového průměru a na tom, že je nutno zlepšovat postavení učitelů ve společnosti a jejich pracovní podmínky.
Politici si také konečně uvědomili potřebu snižovat rozdíly v přístupu ke vzdělání a nutnost cíleně pomáhat znevýhodněným dětem, rodinám, školám a vybraným regionům. Identické postoje lze zaznamenat také v oblasti digitalizace školství.
Naopak se sliby stran rozcházejí v otázce inkluze či formy a smyslu přijímacích a maturitních zkoušek. Zejména koaliční uskupení SPOLU i Piráti a STAN předkládají voličům vizi o proměně obsahu samotného vzdělávání. Řada slibů je však napříč kandidujícími formacemi nekonkrétní a mlhavá.
Bohužel, zkušenosti z let minulých připomínají, že předvolební sliby a povolební realita nebývají identické. A to neplatí pouze o školství.
PhDr. Radek Aubrecht je učitelem dějepisu a základů společenských věd na pražském Gymnáziu Na Zatlance
