Úvahy ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka a ministra financí Andreje Babiše o možné půjčce pro krachující černouhelnou společnost OKD jsou zřejmě důsledkem ztráty rozumu obou českých ministrů. Nedovedu si totiž jinak vysvětlit, jak by někdo s vážnou tváří mohl hovořit o půjčce v případě tolik předlužené společnosti v insolvenci, jakou je právě OKD. V případě OKD, která dnes dluží více jak 17 miliard korun, nepůjde samozřejmě o žádnou půjčku, ale o dotaci či dar z peněz daňových poplatníků, který už stát nikdy neuvidí. Půjčili by oba pánové „ze svého“ společnosti v takové kondici? Nikoliv, protože dobře vědí, že by své peníze už nikdy neviděli.

Řešení situace v OKD musí vycházet z dohody insolvenčního správce a věřitelů. Stát je tu od toho, aby řešil důsledky nepříznivého vývoje v podobě rekvalifikačních kurzů pro horníky, hledání dalších investorů do regionu apod. Řešit závazky za předchozí majitele, kteří z firmy vyvedli na dividendách miliardy korun, je obrovský morální hazard a návod pro další majitele významných firem, že pokud za sebou zanechají potopu, stát ji vyřeší. Jestliže skutečně dojde k situaci, kdy stát tzv. půjčí peníze OKD a tyto peníze nebudou státu řádně splaceny, měli bychom vyžadovat po ministrech české vlády osobní finanční odpovědnost. Je už jen politickým paradoxem, že o záchraně OKD dnes rozhoduje vláda Bohuslava Sobotky, který ještě coby ministr financí zpackal doprivatizaci tohoto podniku.