Dva z československých a českých prezidentů byli během svého života profesionálními vojáky a dotáhli to na armádního generála. Kromě Ludvíka Svobody a Petra Pavla se ale s uniformou setkali i další z nejvyšších představitelů státu. Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš i Emil Hácha se sice službě v rakousko-uherské armádě vyhnuli, TGM ale často oblékal oděv, který uniformu výrazně připomínal. Beneš si po roce 1945 jako vrchní velitel branné moci nechal ušít zvláštní stejnokroj, který používal při přehlídkách a významných událostech spojených s armádou.

Zvláštní generálskou uniformu nosili první dva komunističtí prezidenti, kteří v ní byli nakonec i pohřbeni. Klement Gottwald jen dočasně, než jeho nabalzamované tělo v roce 1958 převlékli do civilu, Antonín Zápotocký byl i se stejnokrojem zpopelněn. Gottwald ale strávil v uniformě i tři roky první světové války, kdy bojoval za císaře pána, v letech 1918 až 1920 sloužil v čs. armádě. Jeho nástupce prošel v rakousko-uherské uniformě frontami v Haliči, Srbsku a Itálii.

Dvouletou službu, které se marně snažil vyhnout, strávil v 50. letech u ženistů Václav Havel. Zkušenosti z uniformy přetavil ještě na vojně ve svou první hru Život před sebou, kterou napsal v roce 1958 s Karlem Bryndou. Dílo je dnes známé hlavně díky „sklepáckému“ představení Mlýny. Jako absolvent vojenské katedry byl na vojně jen rok Václav Klaus, jehož služba navíc nebyla úplně standardní, hrál totiž za prvoligovou basketbalovou Duklu Dejvice. Miloš Zeman se uniformě vyhnul úplně, kvůli srdeční vadě totiž dostal takzvanou modrou knížku.