Týdeník Echo, který vyšel poprvé v listopadu 2014, se posunul k zapšklosti, mrzutosti a zakyslosti FOTO: ČTK/Vondrouš Roman
FOTO: ČTK/Vondrouš Roman
Když před lety po převzetí Lidových novin Babišem část tamních novinářů odešla a založila Týdeník Echo, byl to odvážný a sympatický krok. Hlavním tématem Echa byla zprvu kritika Babiše, po čase se přidala kritika výstřelků západního levicového progresivismu, ale i evropské imigrační politiky, snah EU o zpomalení klimatických změn apod. Skoro všeho, co dnes hájí liberální evropské elity. To vše z pozic na naše poměry radikálně pravicových či „konservativních“ (o tom ještě bude řeč).
V pořádku. Pluralita nejrůznějších hlasů je podmínkou demokracie. Někdo je pravicového smýšlení, jiný levicového, ale ani jeden by neměl chtít zašlapat druhého do země a vytvářet „tisícileté říše“, v nichž bude vládnout jen jedna strana spektra. Chtít soupeře zničit je spolehlivým znakem slabosti. Silný si přeje mít dobrého, silného soupeře – též proto, že ho potřebuje k vlastnímu růstu. Totéž platí o reflexi politiky. Je v zájmu obce, aby existovala co nejlepší média, ať té, či oné orientace.
Ať už se ale píše z jakékoli pozice, má-li to mít nějaký smysl, musí být základem věcná argumentace. Tedy rozhodně ne taková, jak to Echo předvádí např. v záznamu debaty otištěném v nedávném vydání č. 29. Předmětem debaty byla snaha Evropské komise reagovat na změny klimatu. Na pozvání redaktora Kaisera k ní zasedli členové ODS Vondra a Fajmon, člen Svobodných Vondráček a člen ANO Nacher (sic). Chyběl už jen někdo z mozkového trustu Tomia Okamury…
Prvním porušením základních novinářských pravidel bylo už to, že všichni debatéři zastávali vůči návrhům EK obdobnou, tj. kverulantskou pozici. Druhé porušení spočívalo v tom, že ani jeden debatér věci nerozumí. Ano, Alexandr Vondra před 40 lety studoval zeměpis. To možná stačí na pozici odborného mluvčího pro životní prostředí v ODS, na jeho diletantismu v problematice klimatu to ale nic nemění.
Echo přitom mohlo oslovit např. Václava Cílka, který dokonce do Echa přispívá rozsáhlými články z dané oblasti. Nebo Bedřicha Moldana, někdejšího člena ODS. Nebo Martina Bursíka. To jsou respektovaní odborníci, osobnosti pravicové či středo-pravé orientace, žádní potřeštění klimatičtí „alarmisté“.
Ale kdepak, Echo si pozve Vondru plus tři naprosté obskuranty. Fajmon, dozvídá se čtenář, je zástupcem frakce ODS pojmenované po vzoru radikálně populistického hnutí v USA Tea Party. Skvělé, možná se dočkáme i českého Ku-klux-klanu… Nacher je kariéristická nula, která si udělala jméno na boji s vysokými bankovními poplatky (s nulovým výsledkem) a nyní pomáhá za pěkný plat Babišovi narvat si do chřtánu co největší kus České republiky. Proč si Echo zve někoho takového, je záhadou.
Zmínění odborníci vidí problematiku klimatu stejně – a přesně opačně než Vondra a spol. Např. Cílek doslova říká, že klimatická aktivistka Greta Thunbergová, o niž se Echo rovněž rádo otírá, „má pravdu“ (rozhovor pro Reflex). Není těžké pochopit proč. Problém, kterému čelíme, je zvyšování teploty. Příčinou jsou mj. skleníkové plyny produkované spalováním fosilních paliv (ropy, uhlí, zemního plynu a produktů z nich vyráběných), odlesňováním apod. Skleníkové plyny zadržují teplo v atmosféře. V důsledku toho na zemi roste teplota. Výsledkem jsou extrémní požáry, vlny veder, růst hladiny oceánů ohrožující přímořské a ostrovní státy a další katastrofy. Žádné léto už se neobejde bez série průšvihů, to vidí i laik.
Pokud se v budoucnu nemají podmínky k životu na zemi radikálně změnit, je tedy racionální udělat kroky, které onen růst alespoň zpomalí. To je celé. Můžeme se jistě bavit o tom, jak konkrétně by tyto kroky měly vypadat, zda je to, co navrhuje EU, to pravé ořechové. Echo ale říká: Nedělejme nic, strčme hlavu do písku, po nás potopa. Všechno je to, jak říká klausovskou hatmatilkou redaktorka Lenka Zlámalová, „ekologismus“.
Vskutku, jsou to klausovské představy o světě, k nimž má Echo nejblíž. S autentičtějším konservatismem, který u nás představují lidé jako Kroupa, Bratinka, Kalvoda nebo Schwarzenberg – všechno mimochodem jasně prounijní osobnosti, – se míjí. Klaus ztělesňuje specifickou karikaturu konservatismu. Není divu, že skuteční konservativci s ním byli vždy na nože. I tón, který v Echu převládá, je podobný Klausově dikci z posledních let. Je jím jakási nerudná zapšklost. V té je přeborníkem zejména redaktor Kaiser.
Echo kritizuje imigrantskou politiku EU za přílišnou vstřícnost, v tmářském islámu vidí nebezpečí. Evropa se ale pyšní tím, že je dědicem antiky a osvícenství a že se řídí vědeckým poznáním. Zmíněná ekologická opatření jsou podnikána na základě právě takových poznatků. Pokud to Echu vadí, chová se samo tmářsky. Nenabízí žádnou alternativu, jen zapšklou mrzutost pramenící z toho, že bychom snad měli platit víc za elektřinu nebo – horribile dictu – omezit svůj konzum. To ale nejsou vážné argumenty, to je vztek dítěte, jemuž berou toxickou hračku.
Echo dokonce v minulosti neváhalo poskytnout prostor několikastránkovému propagandistickému článku Pavla Tykače, veterána podnikatelského polosvěta 90. let., toho času podnikatele ve špinavé energetice. Přitom kam tento šíbr v rámci svého podnikání šlápl, tam sto let tráva nerostla (blíže o něm např. zde).
Tažení proti „ekologismu“ se ve zmíněném vydání účastní i redaktor Jiří Peňás, a to rádoby ironickou, ve skutečnosti však ubohou glosou na adresu komisaře EK Timmermanse, který má problematiku klimatu na starosti. Peňás mu vyčítá i to, že do ČR přijel vlakem („víra mu přikazuje jen určitými prostředky se převážeti“). No bodejť, asi měl přijet autem, a nejlépe s celou papalášskou kolonou. Aut je u nás totiž málo…
Jindy zas Jiří Peňás podobně inteligentně hájí Orbána, velkého to oblíbence Echa. Při cestách po Maďarsku si představuje, že jako kdysi ochránili Maďaři Evropu před Turky, ochrání nyní chrabrý Orbán starou dobrou Evropu před muslimy toužícími nadělat z evropské civilisace fašírku. Ten Orbán, o němž říká novinář a znalec střední Evropy Martin Šimečka velmi přesně: „Orbán je… naprostý cynik. To, jak se chová… je naprosto cynická hra. Orbán tomu, co říká, nevěří ani za mák.“ (Babylon 2/XXX)
Co by na obhajobu Orbána řekli maďarští novináři, kolegové redaktorů z Echa, jimž Orbán šlape na krk? Nebo pracovníci a studenti Středoevropské university, kterou Orbán zcela v souladu se svou barbarskou náturou z Maďarska vyštval? Orbánův postup je jak z učebnice pro autoritáře: ovládnutí médií, vytvoření obrazu nepřítele (Soros, menšiny, neziskovky, imigranti), oligarchizace ekonomiky prostřednictvím zkorumpovaných kamarádíčků, příklon k diktaturám (Rusko, Čína), odklon od spojenectví s demokratickými zeměmi.
Co Peňás předvedl, je chuchvalec emocí zcela postrádající věcné jádro. Je to o to smutnější, že drží-li se svého kopyta, tj. kultury, nelze proti jeho psaní říct ani ň, naopak. To je psaní výsostně literární, místy virtuosní.
A když už byla zmíněna imigrace (z muslimských zemí): Echo vytrvale upozorňuje na problémy, které se s ní pojí. Je záslužné, že tak činí. Nikdo nepopírá problematičnost celé věci. Potíž je ale v tom, že pokud bychom věc řešili jaksi po orbánovsku, tj. natáhli bychom na hranici ostnaté dráty a imigrantům řekli, ať táhnou, konali bychom proti vlastním humanistickým kořenům.
Bylo by to jednak hanebné, jednak hloupé, protože odsekávat vlastní kořeny znamená oslabovat se. Řešením musí být nějaký kompromis. O tom ale Echo, podobně jako u klimatu, mlčí. Fakticky má nejblíž k Zemanově pozici v duchu hesla „tato země je naše“. Neboli: milí imigranti, táhněte, odkud jste přišli, nepřejeme si být rušeni.
Problematická je i posedlost Echa informováním o progresivistických výstřelcích tzv. woke a cancel culture v anglosaském světě. Tuto posedlost mimochodem sdílí se svým ideovým protipólem, webem a2larm.cz. Ano, člověk se zasměje a může si ťukat na čelo, jak jsou ti Anglosasové potrhlí, jak se vyhazují z práce za 20 let staré nekorektní vtipy, jak jsou posedlí genderem, rasovou problematikou, všemožnými druhy útlaku, jak strhávají sochy atd.
Jenže to vše má nějaké pozadí, o němž se čtenář v Echu nedočte: mnohonárodnostní společnost, bolestné dědictví otroctví a kolonialismu, puritánské kořeny. Navíc v USA tato kultura není celospolečensky sdílena, zůstává omezena na určité kruhy (university, Hollywood apod.). Nedávno ji kritizoval i Barack Obama.
Je poněkud laciné vysmívat se tomuto fenoménu z pozice příslušníka prakticky monokulturního národa, kterému tu zbyla jediná menšina (s níž mimochodem nevychází zrovna ukázkově, že ano) a jehož duchovnost se limitně blíží nule. A je-li kritika této kultury motivována strachem z toho, aby se nedostala k nám, pak můžeme dotyčné strašpytly uklidnit: obávají se zbytečně. Česká identita má úplně jiné kořeny než ta anglosaská, dokonce, dalo by se říct, protikladné. Identitu Američanů tvoří náboženství, multietnicita, výrazná pravicovost, individualismus.
Co to má společného s identitou českou? Nic. Není pravda, že vše, co se objeví v USA, se časem rozšíří po celém světě, viz Francie nebo Itálie, které si z tohoto amerického třeštění nic nedělají. Neexistuje věcný důvod, proč se zmíněnými výstřelky tak podrobně zabývat.
Woke culture u nás pěstuje zmíněný a2larm.cz, okrajový radikálně levicový web. V jejím duchu líčí současnou realitu u nás v komicky přehnaném tónu jako čirou apokalypsu: všude samý útlak, vykořisťování, chudoba, exekuce, bezdomovectví apod. Jako by to nejhorší, co by se člověku mohlo stát, bylo žít ve 21. století v ČR.
Pravda je přitom právě opačná. Žijeme si, vcelku vzato, jako prasata v žitě, jak výstižně řekl Jan Sokol. Proč tedy a2larm.cz píše, jak píše? Protože je motivován resentimentem. Jeho primárním cílem není analyzovat realitu, ale poskytnout autorům i čtenářům příležitost odreagovat se od toxických emocí typu zášť, závist, frustrace („kapitalistický svět je zlý, zkažený a utlačuje nás, ale my levičáci jsme dobří a spravedliví – v tom je naše útěcha“).
Echo dělá bohužel něco podobného. Rozdíl je jen v tom, že u něj jde o odreagování se od zapšklosti, mrzutosti a zakyslosti dané tím, že se svět nevyvíjí podle představ jeho redaktorů (odmítneme-li variantu, že jde čistě o kalkul, že Echo prostě vyplnilo díru na trhu, protože mezi liberálními médii už na ně nezbylo místo). Tak jako tak se jeho četba stává čím dál víc ztrátou času.
Esej vyšel původně na webu Revue Babylon (8. 8. 2021), v naší rubrice Nová Orientace byl publikován s přátelským svolením její redakce (s pozměněným titulkem).
