Pan prezident Zeman nechal na Hradě vyvěsit prapor s husitským kalichem. Stalo se tak po devadesáti letech. V roce 1925 tak učinil prezident T. G. Masaryk. Bylo kolem toho hodně rozruchu, papežský nuncius odjel z Prahy, dva roky to pak ministr Beneš žehlil, než se se Svatým stolcem smířil. Nebo jenom dva roky?
Symboly není dobré zesměšňovat předem. Je třeba si uvědomit, že jsme už dlouho „země dvojího lidu“. Nemáme společnou mytologii jako jiné národy. Vždycky tam něco drhne. Máme třeba husitskou tradici, která ale naráží u katolíků, protože husité vypalovali kláštery a vraždili mnichy. Po první světové válce řekl Masaryk, že Tábor je náš program. Také se hlásalo, že po Vídni se zúčtuje s Římem. Nějak se přitom přehlédlo, že devadesát procent národa jsou katolíci a přes pokusy založit ve 20. letech národní církev, katolíky, byť formálně, zůstali. A tak je to to dodnes. Katolíci jsou největší náboženská skupina v zemi, na tom nic nezmění ani jurodivá Lenka Procházková, bývalá disidentka, která dnes s komunisty vykřikuje ta samá hesla. Katolíků je jaksi pořád víc než komunistů, asi jen méně křičí.
Ona sama, tedy bývalá spisovatelka, musí vědět, proč potřebuje tento zdroj inspirace. Ale na tom nezáleží.
Máme legionářskou tradici, ale devadesát procent národa bojovalo až do konce za císaře pána. Prostě máme s tradicemi problém. Kam se přihlásit? Co je správné podle čítanek? Kdo je momentálně pravý Čech podle vrchnosti?
Prapor sem, prapor tam
Co si myslet o vyvěšování husitských praporů na Hradě? Upřímně řečeno, žijeme v době, kdy je to každému jedno. Masaryk byl Masaryk. To byl člověk, který se v dospělosti přes své katolické mládí přihlásil k evangelíkům. Filozoficky byl deista, kterého na náboženství zajímal Ježíšův morální apel. Jeho duchovní vývoje je celkem jasný. Pokud jde o Miloše Zemana, byli bychom asi na rozpacích, kdybychom měli mluvit o něčem, čemu by se dalo říkat duchovní biografie. Václav Havel, ať si mu protivníci nadávají, jak chtějí, nějaké duchovní představy měl a popsal je dávno předtím, než se stal prezidentem. U Zemana celkem nevíme, o čem by měla být řeč. Nic proti tomu, duchovno se nevynucuje, to by bylo směšné. Žijeme v liberální demokracii a český prezident může klidně říci, že je ateista, agnostik, gnostik, katolík, evangelík nebo žid a nikomu po tom nic není. Naše společnost, ač jinak dost šílená, to pochopí.
Ale jak si máme vysvětlit to náhlé husitství? Pominout velké výročí významného reformátora, který předznamenal reformaci, to nelze. Je to výročí státního významu. Hus byl zajímavý i jako člověk. Nesouhlasím, beru smrt. Ať byl cokoliv, prospěchář nebyl. To není málo, protože je to mnoho.
Neplivejme na husity
Ani husitské hnutí nemůžeme pominout. Můžeme být proti, ale nemůžeme popřít, že to bylo heroické období národa, které pak v mnoha svých formách zdegenerovalo v čistý teror, ale brát to jen takhle by znamenalo, že by ani Francouzi nesměli slavit svou revoluci 1789, protože víme, v jaké krvi to skočilo. Králové z Boží milosti běžně plenili. Nemá se to, takhle to Ježíš skutečně nechtěl, ale musíme měřit stejným metrem.
Dějiny nejsou černobílé. Často jsme odkázáni na to, abychom si jako slepička na hnoji vybírali ta potřebná zrnka a to nestravitelné a fuj nechali stranou.
Tak je tomu i s husitstvím. Nemůžeme popřít, že přišlápnutý národ, který prožil různé ponižující porážky, čerpá někdy sílu z obrazů minulosti, které ukazují, a navíc je to historická pravda, že lze vyhrát. Že menší může vyhrát proti většímu, outsider proti favoritovi. Že vítězí genialita, v tomto případě Žižkova, proti hrubé síle. Prostě je to česká varianta toho, co hlásal a neuskutečnil Obama: Yes, we can. Můžeme, dneska jinak, ale šlo by to, jen chtít. Je potřeba říci novodobým práčatům: „Knihovna a google jsou vaše hora Vítkov. Tak se perte, Češi.“
Husita za všechny prachy
Je ale paradoxem dějin, že husitský prapor vytahuje na světlo zrovna Zeman. Když to dělal Masaryk, člověk, který uměl jít proti proudu a znal i déšť skutečných střel, je to něco jiného, než když prapor s kalichem vytahuje Zeman, císař, který je nahý, člověk, který se stal prezidentem a nezvládá ani ceremoniální funkce.
Nejsme ani geneticky, ani myšlenkově potomci husitů. To všechno je jen představa v našich hlavách. Skutečný husita by nepoklonkoval východnímu impériu, husita by se nepodbízel lůze, nevykládal by o kšeftících, jak jsou výhodné, když budeme uslintaně podlézat „Říši středu“.
Čeho se ještě dočkáme? Že se Lenka Procházková a Marta Semelová přihlásí k Johance z Arku? Aby nám u toho holky nespadly z koně. Jen jestli pan prezident Zeman umí odzpívat Ktož sú Boží bojovníci a hezky všechny sloky. Pak ať si věší prapory a mává sudlicí, jestli ho to baví. Pokud nemá jiný a lepší způsob, jak v moderní době prokázat odvahu.
Husita, to byl někdo, kdo měl v sobě anděla i démona. Tak je tomu i dnes. Z kalicha se dá přijímat i chlastat. Přijímat k povznesení, chlastat do němoty a bezvědomí. To je věc volby, co si vybereme, ne? Jinak je jedno, jestli vyvěšujeme husitské prapory, nebo věšíme špinavé prádlo.
