Předsednictví Radě EU je skvělou příležitostí ukázat, že v Evropě můžeme být vnímáni jako „Silné Česko“. To Česko, o kterém současný premiér říkal, že je předurčeno k úspěchu. Jenže zatím to vypadá, že z českých ambic zbude ve skutečnosti jenom slogan bez obsahu. 

Premiér Andrej Babiš se rozhodl seškrtat rozpočet na české předsednictví a vymezil pro něj jen o málo více peněz, než za něj utratila 23krát menší Malta. Je to krok, jenž má šanci zaujmout pár skalních fanoušků současné vlády, kterým se líbí mýtus o šetrném premiérovi a škrtání peněz „na Evropu“. Je to ale především krok, který Česko významně poškodí.  

Vláda zjevně dost spoléhá na skutečnost, že Češi fungování Evropské unie nerozumí a nebudou se ptát, co vyhladovění našeho předsednictví přinese. A jak se zdá, nehodlá jim to vysvětlit ani ministr zahraničí, ani státní tajemnice pro evropské záležitosti, kteří mají v popisu práce dělat vše pro co nejlepší obraz České republiky v zahraničí a pro co nejúspěšnější prosazování českých zájmů. 

Ve skutečnosti není předsednictví Radě Evropské unie jen reprezentací země, není to o večírcích a klábosení. Předsednictví Radě je v první řadě příležitost. Každý stát má v době svého předsednictví víc než kdy jindy možnost zasahovat do klíčových rozhodnutí Unie, má šanci nastolovat témata, pro která jindy třeba nemá tak silnou podporu, případně brzdit témata, která se mu nelíbí. Je to příležitost vyjednávat lépe a ze silnější pozice. 

Většina států si je výjimečnosti a významu této příležitosti vědoma. Na předsednictví se připravují nejen finančně, s rozpočty často násobně překračujícími částku navrženou českým premiérem, ale také věcně. Definují své priority, připravují si půdu pro jednání, investují do vzdělávání svých politiků i úředníků, vědí, čeho chtějí dosáhnout a proč. 

Češi rádi připomínají opticky malý počet europoslanců, který podle nich dokazuje malý vliv naší země na rozhodování. Jenže takové Finsko má europoslanců méně, ale na evropské předsednictví dalo peněz mnohem víc. Docela nepřekvapivě proto dokázalo mluvit o věcech, které se týkají jeho občanů s mnohem větší razancí, a „finská“ témata dostat na hlavní program evropských jednání. 

Rozhodnutí seškrtat rozpočet českého předsednictví tak nesvědčí o tom, že bychom měli málo peněz, ani o tom, že je třeba šetřit. Omezený rozpočet bohužel velmi jasně popisuje problém, se kterým se potýká současná vláda. Stejně jako třeba vládu Petra Nečase ji v evropské politice definuje absolutní nedostatek priorit a pasivita. 

Česko neví, co chce v Unii prosadit. Neví, jaká jsou klíčová témata, o kterých chce jednat, neví ani s kým a nemá dostatek lidí, kteří by to dokázali. A to i přesto, že se v Česku i mezi lidmi diskutují témata, se kterými bychom mohli jít dopředu – ať už jde o bezpečnostní politiku, ochranu životního prostředí nebo dvojí kvalitu potravin. To všechno jsou věci, které bychom mohli při předsednictví řešit a kde se sami vzdáváme velkého podílu na podobě případného řešení. 

Tím, že na jakékoli „kormidlování“ a snahu zasahovat do evropského dění Česko rezignuje, přitom rozhodně nebude „silnější“. Právě naopak. Pokud se dobrovolně vzdává aktivity, prostě ji převezmou jiní. Dost pravděpodobně větší státy, které mají jiné problémy a na řadu věcí se dívají jinou optikou než desetimilionová Česká republika ve středu Evropy. 

Autor je prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu a bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti.