Působí to až úsměvně. Bývalý policista elitního útvaru ÚOOZ Robert Šlachta se uchází o hlasy voličů a tvrdí, že „není jako oni“. Tedy jako zlotřilí politici minulých dob. Jenže při podrobném zkoumání lze spatřit podobnosti Šlachtovy Přísahy se stranou Věci veřejné, která také tvrdila „nejsme jako oni“, až se ukázalo, že byli úplně „jako oni“. Příběh Šlachtovy partaje vypadá skutečně jako přes kopírák opsaný příběh „Véček“ Víta Bárty a Radka Johna.
Oba představovali novou nadějnou energii, oba měli na uších hodiny odposlechů a lidé si o nich mysleli, že budou zárukou důvěryhodné politiky. To jsou Robert Šlachta (hnutí Přísaha) a Vít Bárta (Věci veřejné). Jeden rozdíl je ale na první pohled viditelný. Zatímco Bárta nosil vázanku u krku a manžetové knoflíčky od Diora, Šlachta naopak po více než dvou letech od odchodu z policejního útvaru stále nesundal triko s nápisem ÚOOZ.
Co tedy spojuje Šlachtovu Přísahu s Věcmi veřejnými, jejichž start byl v roce 2010 raketový, ale zklamání pak obrovské? A je skutečně Přísaha bývalého šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a někdejšího zástupce generálního ředitele Celní správy Roberta Šlachty béčkem Babišovy strany ANO?
„Nejsme Babišovo béčko,“ prohlásil Robert Šlachta poté, co ho premiér vychválil, jak dobrou vede kampaň a že se chová stejně jako on, když startoval svou politickou dráhu.
Aby však bylo jasno hned na začátku. Přísaha se tváří jako svobodomyslný projekt svébytného Šlachty, avšak ve skutečnosti vše nasvědčuje tomu, že půjde jen o projekt, který má dorovnat ztracené preference Andreje Babiše. Ostatně úplně stejně to bylo v případě strany Věci veřejné. Tu, jak se později zjistilo, vybudovali tajně v zákulisí kmotři Občanské demokratické strany, když vytušili, že z třiceti procent spadla „jejich ODS“ na popularitu kolem procent dvaceti.
Divadelní hra
Na úvod je také dobré říct, že více než podnikatele Víta Bártu se slabostí pro luxus, dobré víno a modelky připomíná Robert Šlachta jinou postavičku „Véček“, bývalého populárního moderátora TV Nova Radka Johna.
Ten hrál ve „Véčkách“ hlavní árie před oponou diváků, kteří hltali každé jeho slovo. A i on, coby pozdější předseda Věcí veřejných, byl hlavní tváří stranického marketingu a se svou knihou Memento (o drogově závislých) objížděl besedy.
I u Přísahy stojí a padá celý marketing na kultu jediného spasitele – Roberta Šlachty. A podobně jako Johnovi, tak i teď „expoldovi“ Šlachtovi někteří lidé odezírají z úst, obdivně mu tleskají a nadšeně si nechávají podepisovat jeho knihu „Třicet let pod přísahou“.
Nutno uznat, že Šlachta si umí, stejně jako John, sympatie lidí získat. Objíždí místa, kam jiní politici nezavítají, s lidmi se vřele baví a fotí. Fenoménu ochránce státu přidává na důvěryhodnosti, když si s ním místní policisté přijdou potřást pravicí.
„Loni jsem byl na dovolené na Britských Panenských ostrovech. Bylo tam krásně. A lidi se mě ptali, proč jsem se odtamtud vracel. A já jim říkal, že jsem se vrátil, protože je tu nepořádek a země se řítí k bankrotu. S tím se musí něco udělat,“ vysvětloval v únoru 2010 Radek John svůj vstup do politiky posluchačům do posledního místa zaplněné besedy v Děčíně. Konejšivým hlasem novináře známého z obrazovek televize Radek John lidi ubezpečoval, že on krást nebude, a svým sebevědomým projevem se stavěl do role vykupitele.
‚Bonboniéra, u které nevíte, co si vybrat a jak to bude chutnat‘
S hesly „Stát nesmí opět zklamat“, „Jeden metr na všechny“ nebo „Pracovitost se musí vyplatit“ má hnutí Přísaha snahu spasit celé Česko po covidovém výbuchu, který za sebou zanechala vláda Andreje Babiše (ANO) a Jana Hamáčka (ČSSD).
Připomínám, že Věci veřejné nakráčely v roce 2010 do parlamentu s hesly: „Nejsme papaláši“, nebo „Nebudeme se chovat jako ostatní velké strany, jako dinosauři“.
Odborníci se shodují, že program hnutí Přísaha postrádá jednotící myšlenku a jasné cíle. Více než věcný program hnutí, které chce dobýt zdi parlamentu, tak Šlachtovy politické vize připomínají „bonboniéru, u které nevíte, co si vybrat a jak to bude chutnat“. Jediný, kdo asi skutečně ví, kam jde a míří, je Robert Šlachta. „Ať mluvěj, ať naskakují, ale my víme, kam jdeme, my víme, co je naším cílem, a musím říct, že v žádném případě neuhneme,“ řekl Šlachta 9. července 2021 v jednom ze svých proslovů na kanálu youtube.
Podobně na tom byl i program Věcí veřejných, který představoval spíše soubor technokratických pravidel pro politiky, spolu s protikorupčním étosem, který byl ale v jejich podání jen falešnou proklamací.
Jednotící ideologickou profilaci strany také nenaleznete. Ostatně i předseda strany Radek John zdůrazňoval, že Věci veřejné se „nepohybují ani napravo, ani nalevo, ale kráčejí kupředu“. V podobném duchu odpověděl i Šlachta na dotaz jistého Marka Svobody ve svém projevu, zda je hnutí Přísaha levice, nebo pravice. „Marku, jsme střed. Cítíme se jako spravedlivý střed.“
Zpět do historie
Ale zpět k Bártovi. Vít Bárta byl podnikatel, který v devadesátých letech vybudoval na zelené louce v té době největší soukromou bezpečnostní agenturu v zemi ABL s ročním obratem kolem 800 milionů korun. „Bezpečáky“ ABL jste mohli potkávat třeba v obřích nákupních centrech, restauracích, kinech, hotelech, obchodech či na letišti. S nadsázkou se dá říct, že přes bezpečnostní kamery či ostrahu vidělo „Bártovo oko“ každého z nás, kdo si jde nakoupit do Tesca, staví se v multikině nebo si zajde do restaurace.
ABL měla také svou detektivní divizi, která působila jednoduše řečeno jako soukromá zpravodajská služba. Tu se Bárta neštítil využívat pro svou politickou kariéru sledováním konkurentů či sbíráním kompromitujících materiálů. Agentura tedy disponovala množstvím citlivých dat, která často necitlivě zneužila.
Robert Šlachta po svém odchodu od policie zcela nepochybně disponuje přinejmenším řadou kontaktů a informací, které získal během svého působení ve státních službách. Když ne nic jiného, mohou mu policejní informace pomoci v tříbení argumentů a cílení kritiky vůči oponentům. A také mu praxe u policie umožňuje lépe se chránit. Jak sám Robert Šlachta řekl v srpnu 2020 v DVTV: „Kdo jednou umí sledovat, je sám nesledovatelný.“
Finanční závoj nejasností
Věci veřejné měly čtyři mecenáše, mezi nimiž byl hlavně podnikatel Vít Bárta s již zmíněnou bezpečnostní agenturou ABL. Jenže později se ukázalo, že strana měla disponovat tajně 200 miliony korun od některých pražských „kmotrů“.
Financování Přísahy stále zahaluje závoj nejasností. Jedním z největších sponzorů hnutí se stal Jaroslav Kubiska, hlavní svědek policie v kauze lobbisty Ivo Rittiga. Kubiska pracoval jako účetní v jedné z Rittigových firem. Jak v únoru 2021 upozornil server Česká justice, Šlachtovi by Kubiska svým darem „poslal téměř třetinu svého zisku“.
„Něco je od institucí a něco je od soukromých osob, jako jsou rodinní příslušníci či kamarádi. Nejsou to žádné miliony,“ uvedl k financování hnutí jeho šéf v rozhovoru pro web Novinky.cz. Kdo přesně půjčky poskytl a v jaké výši, ale Šlachta upřesnit odmítl.
To všechno jsou jisté podobnosti s „Véčky“. Jeden rozdíl tu ale zatím je. Věci veřejné sázely ve svém marketingu také na polooděné političky. Jistě si vybavíte krásné ženy Kateřinu Klasnovou, Karolínu Peake, Lenku Andrýsovou a Kristýnu Kočí. Vábily voliče nejen na program, ale i na svou krásu a vnady, zatímco stratég Bárta počítal doma ve svém bytě na Kosárkově nábřeží preferenční hlasy, které mu to do voleb přinese.
To v Přísaze zatím nevidíme. Ale kdoví… „Podle mého názoru ‚blondýnky‘ na scénu ještě přijdou. Třeba uvažovaná lídryně Přísahy v Libereckém kraji Jaroslava Pauchová vypadá dobře a na sněmu hnutí v Ostravě se o ní v kuloárech mluvilo jako o ženě, která by mohla být vedle Šlachty další tváří hnutí,“ řekl Jaroslav Kmenta z časopisu Reportér.
Sečteno a podtrženo
Vít Bárta založil svou politiku na antikorupčním tažení. Bojoval s „dinosaury“ stabilních stran a útočil na vybrané kmotry z ODS.
Robert Šlachta dělá to samé. Hlásá znechucení nad korupcí ve státě, válčí se starými „dinosaury“ a využívá každou příležitost připomenout řádění pražských kmotrů ODS, nebo nově poukazuje na „řádění“ kolem zakázek na zdravotnické potřeby v době covidu.
Vít Bárta postavil svou moc na informacích, které měl z doby, kdy šéfoval své bezpečnostní agentuře ABL. V ní zaměstnával řadu bývalých policejních expertů. Ti pak špehovali Bártovy politické a podnikatelské konkurenty a dodávali mu kompromitující materiály.
Robert Šlachta neměl bezpečnostní agenturu, ale byl rovnou šéfem státní policejní jednotky ÚOOZ.
Bárta věděl, že potřebuje vliv v médiích. Proto založil vlastní stranický plátek s názvem Pražan Věci veřejné. A navázal důvěrné vztahy s některými novináři jednotlivých redakcí. Přes ně pak korigoval vznikající kauzy nebo řídil svou stranickou sebeprezentaci.
Robert Šlachta to dělá po svém. Využívá přízně některých novinářů, kteří s ním jsou zadobře z doby, kdy ještě působil u policie.
Spolustraníci nazývali svého šéfa Víta Bártu „superguru“. Byl pro ně „nadčlověkem“, tedy mužem, který ovládá vše.
V případě Šlachty by se hodil spíše výraz „superpolda“. Jeho spolustraníci ho milují za to, že v roce 2013 „neváhal“ zatknout tehdejší šéfku sekretariátu premiéra Petra Nečase.
Jenže i Šlachta má své limity a superpoldou jistě nebyl. „S jistou dávkou nadsázky nutno dodat, že Robert Šlachta váhal zatknout Andreje Babiše. A to je jeho největší selhání, které ukazuje, že patří spíše do stáje oligarchy Babiše než kamkoli jinam,“ řekl novinář Jaroslav Kmenta.