Andrej Babiš a Róbert Šlachta FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Hnutí Přísaha, v jehož čele stojí někdejší ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta, tento týden představilo svůj program pro volby do poslanecké sněmovny. Šlachta na jeho začátku píše, že vše, co se v něm uvádí, má jediný cíl: Udělat z Česka místo, kde je náš domov, na který můžeme být hrdí. Bývalý policista zdůrazňuje, že důvod, proč založili Přísahu, je, že chtějí spravedlivé Česko, a to ve všech oblastech od justice, školství, zdravotnictví až po infrastrukturu. Celé to hodně připomíná Babišovu knihu O čem sním, když náhodou spím, kterou rozdával před posledními volbami. Přesto je dobré vědět, na co se Šlachta chystá voliče utáhnout.
Na první pohled zaujme, jak moc se Přísaha ve svém programu věnuje covidu. Hned jeho úvodní kapitola s názvem Stát nesmí znovu zklamat a podtitulem Jak nastartovat Česko po covidu potvrzuje všechny teorie o tom, že hlavním záměrem Šlachtova hnutí je zachytit zklamané a odpadlé voliče hnutí ANO a opět mu je vrátit v podobně budoucího koaličního partnera.
Zbytek programu Roberta Šlachty je pak už z velké části předvídatelný, kdy Přísaha cílí právě na tuhle část Babišových bývalých voličů. V mixu, který pro ně bývalý policista nachystal, je tak nějak všechno, co by se dalo očekávat. Kromě klasických protikorupčních přísad zde najdeme celou řadu lehce podbízivých a problematických témat, na která část veřejnosti už tradičně slyší, a není proto těžké si ji tímto způsobem získat.
V programu Přísahy se tak objevuje například kapitola s názvem Hrdý domov a náš národní zájem. Kromě důrazu na potravinovou soběstačnost („Česká soběstačnost v jednotlivých komoditách je dnes nízká, přitom jsou české potraviny kvalitní a zdravé.“) se v ní vyskytuje třeba také zmínka o tom, že „Evropská unie často neslouží lidem a problémy řeší pozdě nebo vůbec“.
Neplyne z toho sice, že by Šlachtovo hnutí chtělo unijní struktury opouštět, ale chce sebevědomě „usilovat o vylepšení, posílení práv a narovnání práv mezi starými a mladými členskými zeměmi“. Na jiném místě v této části programu Přísahy se pak rovněž upozorňuje, že „stát málo dbá na podporu české historie a vlastenectví“.
Hrdý domov a rodinné firmy
Výše uvedené zmínky o „hrdém domově“ či „domově, na který můžeme být hrdí“, jsou jak vystřižené z Babišovy předvolební PR knihy O čem sním, když náhodou spím. Stačí nalistovat příslušné pasáže. Ten, kdo šéfovi hnutí ANO tuhle publikaci psal, je učiněný odborník na hrdost. Můžeme ji zde najít v mnoha různých souvislostech: „Náš národ má obrovský lidský potenciál, je nesmírně šikovný a má spoustu důvodů a lidí, proč by na sebe měl být hrdý. I jindy, než když Jaromír Jágr právě dává další gól.“
Sport je samozřejmě jedna z nich: „Bude nový Zátopek, Jágr, Čáslavská, Železný, Krpálek, Synek, Kvitová nebo Koukalová. Sportovci, kteří silně ovlivnili duše mnoha malých kluků a holek. A zvedli sebevědomí a hrdost celému národu.“ Hrdý ale může být i ten, kdo platí daně: „Sním o tom, že budou pyšní na to, že platí daně. Možná si člověk představí, že tenhle kus silnice, tenhle důchod, tohle místo ve školce jsou tady díky němu. Bude na to hrdý.“
A zdrojem hrdosti může být i kultura: „Kultura nám taky dává pocit hrdosti. Jasně, každý jsme hrdý, když získáme olympijskou medaili. Když vyhrajeme mistrovství světa. Když vyleze Čech na nejvyšší přírodní stěnu ve Spojených státech. Jenže to není každý den. Ale pocit hrdosti potřebujeme každý den.“ Nelze zapomenout ani na rodinné firmy: „A tak jestli chceme mít prosperující ekonomiku, ale i nějakou národní hrdost, s rodinnými firmami budeme zacházet jako s rodinným stříbrem.“
Předvolební PR kecy
U Roberta Šlachty najdeme více bodů, u kterých je cítit, že se jimi chce zavděčit určitému segmentu voličů. Například když si stěžuje na to, že úředníci a politici nenesou odpovědnost za svá rozhodnutí, a slibuje prosadit zákon o hmotné odpovědnosti politiků a úředníků za jejich chybná rozhodnutí.
Dalším takovým případem je, když chce Přísaha zavést povinnost on-line přenášeného veřejného slyšení na půdě poslanecké sněmovny před poslanci pro všechny nevládní organizace, které se budou ucházet o státní podporu své činnosti a jejich projektů. A pak tady nesmí chybět ještě dva body, které kdyby Robert Šlachta vynechal, jeho cílovka by mu to nikdy neodpustila: slibuje vrátit prestiž řemeslu a varuje před rizikem masové migrace a odmítá migrační kvóty.
Proto nepřekvapí ani to, jak se Přísaha staví k přijetí evropské měny, kdy nechce podpořit zahájení procesu přijetí eura a hodlá „hájit českou korunu a měnovou suverenitu České republiky“. Zdůvodňuje to mimo jiné i takto: „Česká koruna je součást naší identity, státním symbolem, který je potřeba zachovat.“ Chtělo by se jen dodat, že je také zdrojem hrdosti. Není žádné překvapení, že ani Andrej Babiš ve své předvolební knize euro přijímat nechtěl.
Poměrně předvídatelné je i to, jaký postoj Šlachta zaujímá k daním a státním výdajům. Chce snížit DPH na potraviny z 15 % na 10 %. Daň z příjmu fyzických osob pak hodlá ponechat na současné úrovni. O něco zajímavější je, že je i proti zvyšování daně z příjmu právnických osob. Ušetřit chce na vládních výdajích, kdy plánuje provést jejich inventuru a sledovat jejich efektivitu, a samozřejmě v tomto ohledu hodně sází na boj s korupcí, která podle něj vládní výdaje prodražuje.
Další věc, kterou Šlachta svým potenciálním voličům slibuje, protože jde o jakousi konstantu, kterou by mu neprominuli, přestože je nereálná a dlouhodobě neudržitelná, je, že „říká NE zvyšování věku odchodu do důchodu“. Jinak se ovšem hlásí k nutnosti provést penzijní reformu, otázka je, jak si ji vlastně představuje.
Na programu každé politické strany či hnutí je nakonec tím nejdůležitějším jeho věrohodnost. Když si zpětně čteme Babišovu knížku, je ještě více po několika letech do očí bijící, že jde o pouhé PR kecy, které se naprosto míjí s tím, co šéf hnutí ANO ve skutečnosti představuje a co je zač (viz vyzdvihování rodinných firem). To, že je Robert Šlachta a jeho Přísaha stejný případ, lze tušit i z toho, jak podobný rukopis nese jeho program.
