Ještě před čtvrt rokem nikdo jméno bývalého šéfa ostravské expozitury ÚOOZ Jiřího Komárka neznal. Dnes patří mezi mediální celebrity, protože rozpoutal bezprecedentní kampaň proti svému bývalému nadřízenému, policejnímu prezidentovi Tomáši Tuhému. I když se ukazuje, že všechno může být jinak, Komárek na své pravdě trvá.

[ctete]77177[/ctete]

Brutální únik informací jako zabavené zlato

Jiří Komárek, jeden z nejbližších spolupracovníků Roberta Šlachty, se stal ústřední postavou dramatu, které málem položilo vládu a vedení policie. Poprvé na sebe veřejně upozornil 20. června ve vysílání České televize, kde mu prostor poskytl Šlachtův mediální agent Jiří Hynek.

„Mám povědomí o tom, že pan policejní prezident je osobou podezřelou z brutálního úniku informací v rámci objasňování hospodářské trestné činnosti ve stamilionových částkách,“ uvedl tehdy v Událostech ČT. Poté následoval Roberta Šlachtu a ohlásil odchod od policie.

Dnes kauza „brutálního úniku informací“ ze všeho nejvíce připomíná kauzu „zabaveného zlata“ po razii na úřadu vlády, která rovněž stála zcela na vodě.

V té době kulminovala snaha oponentů v čele se špičkami ÚOOZ a hnutím ANO zvrátit rozhodnutí o začlenění protimafiánského a protikorupčního útvaru do jedné centrály. Stoupenci v tomto kroku spatřovali zastavení neúnosné situace, kdy se úzká skupina propojených policistů a státních zástupců chovala jako stát ve státě, a v řadě případů si uzurpovala kompetence, které jí běžně nenáleží.

Společenství policistů a olomouckých žalobců kolem Šlachty a Ištvana, přes tisk vlastněný Andrejem Babišem, který celou akci politicky zaštítil, rozpoutalo tříměsíční kampaň o údajném spřežení mafie proti nekompromisnímu poctivci Šlachtovi. V čele tohoto spiknutí podle nich stál policejní prezident, sám přitom podezřelý ze závažné kriminální činnosti.

Komárek byl určen k útoku na Tuhého zjevně z toho důvodu, že se pohyboval ve stejném regionu, jako současný policejní prezident, dříve ředitel Krajské policie Moravskoslezského kraje. Zřejmě dostal za úkol nalézt a veřejně prezentovat cokoli, co by mohlo Tuhého znevěrohodnit. Jen obtížně si lze ale představit, že to byla jen jeho osobní iniciativa. Před parlamentní vyšetřovací komisí však vystupoval jako klíčový svědek, který měl rozkrýt mafiánskou chobotnici kolem Tuhého a Chovance. To se však zjevně nepodařilo.

Neprůkazná tvrzení

Zlom přineslo usnesení parlamentní komise z poloviny září, která konstatovala, že „nebyly předloženy přímé důkazy potvrzující mediální obvinění bývalého detektiva ostravské expozitury ÚOOZ Jiřího Komárka vůči konkrétním osobám a institucím“. Podle ní nejsou na základě dalších předložených důkazů jeho tvrzení zveřejněná v médiích průkazná.

Na tomto usnesení je pozoruhodné hlavně to, že pro něj hlasovali jednomyslně všichni členové komise, tedy v poměru 7:0. S tímto závěrem, odsuzujícím Komárka do role nevěrohodného mluvky, se ztotožnili i zásadní odpůrci policejní reorganizace, poslanci Bohuslav Chalupa (ANO) a Zdeněk Ondráček (KSČM).

Současně vyšlo najevo, že se mediální legenda s mobilem, patřícímu údajně do okruhu blízkých policejního prezidenta, pravděpodobně vůbec neodehrála. Varující SMS podnikateli Tesaříkovi ze SIM karty spojované s mobilem neodešla, jak dlouhodobě rozviřovala média, ale byla přijata.

Zájem vyšetřovací komise, Nejvyššího státního zastupitelství a Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) se nyní zaměří především na pochybnosti, že kdosi manipuloval se spisy a přes spřízněný tisk zveřejňoval nepravdivé informace. Se zvláštním zaměřením na olomoucké žalobce, od kterých už dali ruce pryč i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a Lenka Bradáčová.

Spis u Komárka

Když se začala karta obracet, vystoupil Jiří Komárek s mohutnou sebeobranou. Mimořádně velký prostor dostal v dvoustránkovém rozhovoru pro Lidové noviny (30. 9. 2016), což jen potvrzuje až příliš nápadný soulad Šlachtových a Ištvanových lidí se zájmy Andreje Babiše. Rozhovor s viditelně návodnými otázkami byl po všech stránkách pozoruhodný. I tím, jaké dotazy položeny nebyly.

Například jak je možné, že se usnesení GIBS k odložení případu „mobil“, mimochodem později zveřejněné Janečkovým nadačním fondem, dostalo právě ke Komárkovi, který s touto kauzou neměl nic společného. Okamžitě se nabízí propojení na Ištvanovy olomoucké žalobce, kteří případ rok a půl dozorovali.

Komárek, na kterého už bylo podáno trestní oznámení pro pomluvu, v Lidových novinách dál rozvíjel svoje nedoložené spekulace, přičemž si vyřizoval účty se všemi, kdo se těmto jakobínům s jedinou přípustnou pravdou stavějí do cesty.

„Co se týká mého prohlášení k panu Tuhému v červnu v České televizi, za pronesenými slovy si stojím,“ odvětil Komárek na dotaz, zda by svoji tehdejší větu zopakoval. Bagatelizoval závěry komise a vinu za případnou chybu ve spisu hodil na příslušného pracovníka GIBS.

„I kdyby k takovému omylu opravdu došlo, můj názor na pana Tuhého je stále stejný. Ať byla předmětná SMS odeslána či přijata telefonem pana Tesaříka, k úniku informací o plánované realizaci nepochybně došlo,“ prohlásil Komárek s tím, že jeho útok na policejního prezidenta to nijak neoslabuje. Nelze než žasnout nad touto železnou logikou, když jakýkoli důkaz o propojení šéfa policie s údajnými úniky informací dosud nepředložil, a naopak ještě sám připouští mystifikaci.

Problém s SMS

Ještě podivnější je Komárkovo vysvětlení na dotaz, jak vůbec mohlo dojít k špatnému vyhodnocení, kdo komu zasílal SMS. Podle Komárka data analyzuje k tomu oprávněný znalec. „Ten pak zajištěná data předá příslušnému policejnímu orgánu. Vyšetřovatel potom rozhodne, jestli si data vyhodnotí a zanalyzuje sám, nebo požádá o pomoc dalšího znalce. Mám takovou zkušenost, že zajištěná data si vyhodnocuje ten policejní orgán, který vede prověřování.“

Nechce se ani věřit, že je dnes takový problém zjistit, jestli je SMS v mobilu přijata nebo odeslána, a že přitom mohl někdo pochybit. Už tak narušená důvěra v policejní sbor by klesla na samé dno. Proto je spíš pravděpodobnější podezření, že někdo s těmito daty manipuloval a upravoval je k určitému účelu.

Snahu vyšetřovat podezření o účelově vykonstruované dehonestaci policejního prezidenta Komárek přirovnal k „praktikám padesátých let minulého století“.

Bývalé kolegy z ÚOOZ, kteří podepisovali otevřené dopisy proti reorganizaci, aby poté přešli do Národní centrály proti organizovanému zločinu, označil za kariéristy. „Jedná o policisty, kteří pro svůj kariérní postup neváhají změnit názory o 180 stupňů. Popřeli to, co tvrdili ještě před dvěma měsíci a legitimizovali to, co podle nich původně nebylo správné,“ prohlásil Komárek. Skutečností je, že mediální bublina hromadného odchodu stovek policistů z ÚOOZ se nenaplnila. Odešlo jich šest, zatímco po odchodu Šlachtova předchůdce Kubiceho jich podalo výpověď více než sto.

Komárek se svým vystoupením, vymezujícím se proti stoupencům policejní reorganizace z řad politiků a bývalým policejním prezidentům Tomáškovi a Kolářovi, vyšetřovací komisi i proti bývalým kolegům z ÚOOZ, navíc v deníku vlastněném Agrofertem, zařadil po bok množiny lidí, hájících v konečném důsledku zájmy Andreje Babiše. Svoji úlohu v této zřejmě poněkud diletantsky rozehrané partii musí dohrát do konce a hlavní roli v ní si vybral dobrovolně.

[ctete]77531[/ctete]