Ničeho nelituji a konal bych stejně. To řekl jeden z hlavních aktérů vpádu Policie České republiky plk. Robert Šlachta, bývalý ředitel specializovaného útvaru ÚOOZ. A to i přesto, že výsledek jeho nepřiměřeného zákroku vůči ředitelce Úřadu vlády, vůči politikům, členům rozvědky  a letitého trestního stíhání skončil u soudu naprostým fiaskem, který snad ani není zapotřebí opakovat.

Robert Šlachta požívající hodnost plukovníka by za svou kariéru v jiných demokratických zemích nikdy takovou hodnost nezískal. Jednak by se k ní zatím praxí nevypracoval a jednak výsledky práce jednotky pod jeho velením tomuto zařazení neodpovídají. Jediné, co by Robert Šlachta asi již neudělal, byly tiskové konference k zásahu (říkají tomu realizace). Ale právě tyto konference z něj udělaly u veřejnosti neohroženého hrdinu naší doby, který neváhá zasáhnout i do nejvyšších pater společnosti a politiky.

Robert Šlachta však nebyl jediným hrdinou této manifestace síly. Byli to především mladí státní zástupci dosazeni do vedení státního zastupitelství poměrně krátce před rokem 2013:

Pavel Zeman – nejvyšší státní zástupce, bez něhož by Vrchní státní zastupitelství v Olomouci nemohlo vykonávat dozor a řídit ÚOOZ, protože mu to musel nejvyšší státní zástupce přikázat. Trestní oznámení dalšího právního střelce, nyní ctihodného senátora Mgr. Lásky totiž bylo již jednou odloženo na Praze 1 a nepříslušné moravské státní zastupitelství by bez Pavla Zemana sotva mohlo ve věci konat, když věc původně řešilo jiné státní zastupitelství.

JUDr. Ištván a jeho spolek státních zástupců z VSZ v Olomouci, kteří vykládají právo dost často tak nějak “po moravsky“, policii posvětili všechny jejich úkony trestního řízení, pofidérní a účelovou právní kvalifikaci, která se i ve světle posledního politického vývoje jeví jako právní paskvil.

Zahrnuli do právní kvalifikace trestný čin sabotáže, který tak rádi používali komunisté vůči disidentům, spočívající v tom, že některé skupiny osob ve státě napojené na politiky se snaží do státních funkcí dosadit spřízněné osoby, které by ochromily činnost státu. Přitom tento následek trestného činu nijak neodůvodnili. Tvrdit, že to bylo z toho důvodu, aby ochromili činnost státu je tvrzení, které musí být jako znak trestného činu podložen důkazy.

Takové posouzení by se dalo uplatnit po všech volbách, kdy si vítězná strana dosazuje své lidi do státních postů. Jak se nyní vypořádají s řáděním Babišových vlád, které ač bez důvěry parlamentu vyhazují lidi z úřadu a obsazují je svými spřízněnými osobami?

JUDr. Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně v Praze, sice nebyla hlavní aktérkou této „realizace“, nicméně postupy kolegy Ištvána nikdy veřejně neodmítla a v následujících postojích, zejména při hysterii kolem policejní reformy v roce 2016, se jednoznačně postavila na stranu Pavla Zemana a Ištvána. Navíc svými blízkými kontakty upevnila pozici Roberta Šlachty v Policii ČR.

Nelze však ani zapomenout na významnou roli soudců ostravského okresního či krajského soudu, kteří na základě vykonstruovaných příběhů povolovali zásahy do základních lidských práv a svobod. Bez nich by nešlo podezřelé odposlouchávat, nasazovat jim štěnice do soukromí, provádět domovní prohlídky. Tito soudci v rozporu se svými zákonnými povinnostmi neodmítli nepodložené návrhy, nezkoumali právní kvalifikaci, nezkoumali důvody pro takové zásahy a dokonce ani neodmítli konat, protože nebyli místně a věcně příslušní.

Každý ze jmenovaných se podílel na tom, že celý zásah se může jevit i jako nezákonný. K takovému závěru však může dospět až nový nejvyšší státní zástupce, pokud si s tímto případem dá zpětně práci.

Jediným hmatatelným výsledkem zcela nezvyklého zátahu v Úřadu vlády ČR a trestního řízení je nástup strany Andreje Babiše ve volbách 2013 a ostatně i vítězství v následujícím volebním období v roce 2017.

Andreji Babišovi stačila k opakovanému volebnímu úspěchu stejná rétorika, jakou používá Robert Šlachta v úředních záznamech, přičemž o jejich spojení dnes již nikdo nepochybuje.

Když byla v roce 2016 provedena policejní reforma spočívající ve spojení republikových útvarů včetně ÚOOZ pod jediné vedení, obávali se, že skončila privatizace trestního řízení. O spojení ÚOOZ, Nejvyššího státního zastupitelství a obou vrchních státních zastupitelství s Babišem svědčí i ta skutečnost, že se o všechny policisty, kteří se podíleli na vpádu do vlády, postarali státními funkcemi.

Možná přijde čas, kdy vyjde najevo, jak to vlastně bylo a kdo byl ve skutečnosti  „velícím“ důstojníkem. Robert Šlachta jím však určitě nebyl.

Autorka je právničkou a expertkou na trestní právo