Oleksandr Macijevskyj FOTO: Služba bezpeki Ukrajiny, se souhlasem
FOTO: Služba bezpeki Ukrajiny, se souhlasem
Sláva Ukrajině! To byla poslední slova zajatého vojáka ukrajinské armády Oleksandra Macijevského před tím, než ho vojáci ruské armády zastřelili. Video, které vraždu zachycuje, uniklo na internet a stalo se symbolem národního odporu. V Gruzii mu teď odhalili sochu.
Válečný zločin se odehrál v zimě, patrně 30. prosince 2022 na okraji města Soledar v Doněcké oblasti. Právě tam se měl Macijevský a jeho čtyři spolubojovníci pustit do boje s přesilou ruských vojáků.
Podle agentury Ukrinform s nimi velení okolo poledne ztratilo vizuální kontakt a komunikace se přerušila. Posily dorazit nemohly kvůli neustálému minometnému ostřelování a palbě z ručních zbraní. Podrobnosti o samotném střetu nejsou známy, vzhledem k tomu, že nezůstali žádní svědci, neboť všichni obránci zahynuli, anebo se pohřešují.
To, co následovalo poté, ale viděl celý svět na videu, které z Macijevského udělalo ukrajinského národního hrdinu. Video zachycuje neozbrojeného zajatého muže, který kouří uprostřed lesa, a mělo patrně vyvolat dojem beznadějnosti ukrajinského odporu. Těsně před smrtí se ale voják podíval do kamery a zcela civilně pronesl heslo „Sláva Ukrajině“. Pak ho jeho vrazi ihned zastřelili.
Když se video jeho vraždy dostalo na sociální sítě, začalo se ihned masivně šířit, jenže vzbudilo reakce přesně opačné, než předpokládali ti, kdo ho zveřejnili. Důstojnost posledních chvil ukrajinského vojáka se stala symbolem nezlomného odporu Ukrajinců proti ruské přesile.
Ohledně identity zavražděného muže panovaly zprvu pochybnosti. Pak se však ozvala Oleksandrova matka, která Macijevského poznala, a podařilo se také v rámci výměny těl mezi Rusy a Ukrajinci, aby mohl mít důstojný pohřeb. Prezident Zelenskyj mu následně udělil titul Hrdina Ukrajiny.
Ukázalo se, že Macijevský se narodil v roce 1980 v Moldávii, kde pracovala jeho matka, a po návratu do vlasti žil běžným civilním životem. Pomáhat ozbrojeným silám začal bezprostředně po začátku plnohodnotné ruské války proti své zemi a později se stal členem 163. pluku 119. samostatné brigády ukrajinské domobrany v Černihivské oblasti.
Své matce dlouho neřekl, že se účastní bojových operací. Teprve 29. prosince jí zavolal a ona po jeho slovech „mami, já se nikdy nevzdám“, pochopila, že je její syn v první linii. Telefon pak několik dní nikdo nezvedal, až 7. ledna začal být znovu dostupný a jiní ukrajinští bojovníci ji informovali, že Oleksandr padl. Když uviděla video, ona i Oleksandrův syn zcela jasně poznali, o koho se jedná.
Mezitím na záběry reagoval celý svět. Poslední chvíle vojáka, jeho nepatetická důstojnost a odhodlání tváří v tvář smrti oslovilo zejména umělce, kteří ztvárnili poslední moment života Macijevského v řadě grafik, obrazů, nástěnných muralů a soch. Tu zatím poslední lze nalézt v hlavním městě Gruzie Tbilisi.
