Demokratická soutěž myšlenek a stran předpokládá, že voliči rozhodnou, která strana by měla vykonávat moc a podle jakých myšlenek by se měla řídit. Liberální demokracie by pak měla zaručit, že většina momentálně u moci nebude utlačovat menšinu momentálně v opozici. Je to systém, který zajišťuje, že ve volbách neúspěšní politici a jejich voliči budou mít alespoň nějaký hlas a nebudou muset držet ústa, jak jim někteří lidovládci radí. Zároveň jim dává naději, že se třeba po příštím hlasování k moci vrátí, pokud se řešení prosazovaná jejich politickými soupeři voličům nebudou zamlouvat. Někteří politici v jistých amerických státech se však po neúspěšných listopadových volbách rozhodli, že moc vítězů co nejvíce omezí a ochrana menšiny před většinou nabyde až absurdních rozměrů.
Americká demokracie stojí a padá s dělbou moci mezi exekutivu, legislativu a soudnictví, která je systému vtělena jak na federální, tak na státní úrovni. Která část státní moci o čem rozhoduje určují ústavy a sami otcové zakladatelé při schvalování té federální otevřeně říkali, že uspořádání, v němž si jednotlivé složky žárlivě střeží své pravomoci má využít přirozené lidské mocichtivosti jedněch k omezení mocichtivosti těch druhých. Krása tohoto systému je, že ke svému fungování nevyžaduje vznešené a výjimečné osobnosti, ba právě naopak předpokládá ty nejnižší lidské pohnutky.
Každá změna tohoto systému je během na dlouhou trať. Většina sporů o moc nakonec končí u Nejvyššího soudu, který pak definuje rozsah pravomocí. Teď se ale republikáni v němkterých státech rozhodli, že nově nastupujícím demokratickým guvrnérům přitáhnou otěže. Nejkřiklavějším příkladem je Wisconsin, kde konzervativci drželi většinu v obou komorách státního zákonodárného sboru i úřad guvernéra dlouhých osm let. Když nyní Scott Walker souboj o křeslo představitele exekutivy státu prohrál s demokratickým kandidátem Tony Everesem, rozhodli se republikáni ještě před jeho nástupm některé doposud výlučně guvernérské pravomoci podmínit souhlasem legislativního tělesa.
Všechny dopady rozsáhlého balíčku zákonů, který státním senátem prošel na uzavřeném jednání v půl páté ráno ve středu 5. prosince o jediný hlas, zatím ani nebylo možné určit. Už teď je ale jasné, že nový guvernér bude potřebovat souhlas zákonodráců při jakýchkoliv změnách v programech spolufinancovaných státní a federální vládou, což zahrnuje drtivou většinu sociálních programů včetně systémů zdravotního pojištění Medicaid a Obamacare. Také nebude moci stáhnout žalobu právě na Obamovu zdravotní reformu, ke které se Wisconsin připojil, což by jeden z jeho hlavních slibů v kamapni.
Opět by potřeboval souhlas státního parlamentu, jenž ale zůstane i po lednu 2019 pod kontrolou republikánů. Podobná omezení pravomocí čekají i další čtyři nejvyšší volené úředníky státní exekutivy, zástupce guvernéra, ministra vnitra, ministra financí a ministra spravedlnosti. Všechny tyto úřady od ledna nově obsadí vítězní kandidáti z řad Demokratů.
Není vyloučené, že se spor dostane až k Nejvyššímu soudu státu Wisconsin, protože mnozí namítají, že odporuje jeho ústavě. Nejde jen o nářky politických soupeřů. Jak už bylo řečeno, senát balíček schválil o jediný hlas a to přesto, že v něm mají republikány zastupuje o tři senátory víc než demokraty. Zmíněné normy také nejsou návratem k něčemu, co už by v minulosti bylo praktikováno, ale naopak budí silné podezření z účelovosti.
Třešničkou na dortu pak je fakt, že státní sněmovnu sice opět ovládli Republikáni, ale celkově získali o dvě stě tisíc hlasů méně než Demokraté, což je ve výsledku přes osm procentních bodů rozdíl. Volební okrsky jsou ale pro ně tak příhodné, že získali celých třiašedesát křesel v devětadevadesátičleném sboru. Čísla mluví jasnou řečí. Republikáni vyhráli průměrně s výsledkem asi třiašedesát procent a jen v osmi obvodech neměli demokratického protikandidáta. Demokraté vyhrávali s průměrným ziskem devadesáti procent a v celých třiceti jedna obvodech ze šestatřiceti, ve kterých zvítězili, Republikáni kandidáta ani nepostavili. Není těžké uhádnout, která ze stran tuto volební mapu nakreslila. Je otázka, jestli si otcové zakladatelé tu ochranu zájmů menšiny představovali zrovna takhle.
