Doba postmoderní přinesla lidstvu rozšířený omyl, že může vedle sebe existovat mnoho různých pravd. Každý prý máme svoji pravdu. Vladimir Putin i Ukrajina, Donald Trump i levicoví liberálové, Babiš i Kalousek, Parlamentní listy i FORUM 24.

Tak to ale není.

Skutečná a holá pravda o každé věci na světě je totiž jen jedna. Pravda není relativní a není schizofrenní. Nemůžeme se dozvědět pravdu o všem a dokonce o většině věcí tohoto světa – včetně těch nejhlubších věcí lidského života – se pravdu nikdy nedozvíme. To nám ale umožňuje v něco věřit a nehotovost našeho poznání nás dělá svobodnějšími v rozhodování.

Je zajímavé, jak ruská propaganda převzala původně francouzskou intelektuální hru určenou pro akademické tlachání o postmoderním pojetí pravdy a učinila z ní praktický nástroj pro rozvracení našeho světa. Sputnik, Aeronet či Parlamentní listy semelou páté přes deváté a tváří se nesmírně svobodně, když každému nabízejí, aby si vybral svoji „pravdu“. Tím velice efektivně šíří lži a skutečnou pravdu zatemňují a znásilňují. Tvrzení, že Krym je odpradávna ruský a že o jeho připojení k Rusku proběhlo legální referendum, je totální lež. Nic víc. I kdyby se ve Sputniku postavili na hlavu a kdyby všechny jejich trollí farmy šířily po celém světě opak. Putin ukradl Ukrajině její území a tím překročil hranici, za níž končí možnost tolerovat jeho chování.

Vlády, které jsou postaveny na lžích jako na opěrném pilíři své moci, mohou být z technického hlediska legální, ale jejich morální legitimita se vytrácí úměrně ke stupni jejich prolhanosti. Jestli komunisté v Číně budují v přímořských oblastech kapitalismus a město Šanghaj jim vzkvétá k moderní dokonalosti, tak to nic nemění na tom, že v této zemi je lež základním nástrojem vlády jedné strany. Bez více stran není strana stranou, ale jen aparátem diktatury.

Pluralita je základním znakem civilizovaného prostředí. Není to ale pluralita pravd, nýbrž pluralita názorů, jak spravovat veřejné věci. Je to pluralita stran, jež vedou soutěž a tím vedou společnost kupředu. Stát bez plurality stran je vždy postavený na lži. Proto jsou totalitní a autoritářské režimy tak nebezpečné. Kdo leze do zadku čínským komunistům, ten má základní problém s pravdou. Stačí, když dělá, že pravda o čínském režimu není anebo tvrdí, že není důležitá. Už toto je pozvolné otevírání dveří lži. Když si takový kamarád čínské vlády, jakým je náš prezident Zeman, pověsí na Hradě vlajku s nápisem „Pravda vítězí“, tak je to znásilnění pravdy, která v jeho vystupování rozhodně nevítězí.

Vláda Andreje Babiše stojí na celé baterii zákeřných lží a tyto lži prostupují veřejný prostor tak, že jej už zcela kontaminovaly. Žádný seriozní novinář nemůže zakrývat podstatu věci, že premiér je v kolosálním konfliktu zájmů. Neustále opakovaná lež, že Babiš už nemá firmu Agrofert, protože ji vložil do svěřenských fondů, vůbec nic nemění na tom, že je on tou skutečnou ovládající osobou, která jediná má právo kupříkladu vyměnit šéfredaktora Mladé fronty DNES. On jen k tomu nemá důvod, protože ten šéfredaktor je naprosto stejný lhář jako jeho vydavatel a premiér. A ve svých lžích jedou spolu. Každý soudný člověk v této zemi to ví. Jen tu panuje taková norma, že se o té věci nemá veřejně říkat plná pravda. Podle některých novinářů nepůsobí totiž plná pravda náležitě seriozně. Přitom zakrývání vedoucí úlohy Andreje Babiše v Agrofertu a v jeho médiích je zcela neseriozní vůči veřejnosti, která se takovým zakrýváním skutečnosti mate.

Matení veřejnosti ve prospěch držitele politické moci je základním znakem autoritářského režimu nebo režimu, v němž postupně ubývá demokracie. Na takovém matení veřejnosti stojí moc Vladimíra Putina v Rusku a část veřejnosti si ještě v těch lžích téměř vědomě lebedí. A Česko se s Babišem ubírá do ruského systému řízení společnosti, z níž je postupně vytlačována pluralita politických názorů a je nahrazována falešnou pluralitou pravd. Dvě lži a jedna pravda nejsou tři pravdy.

Pravda, ještě tu máme svobodné volby. Ale jen někdo tu má pod kontrolou komunikační kanály a jen někdo má svá média a dost peněz na efektivní masovou komunikaci. A pak mu jakoby náhodou přejí všechny průzkumy. Takhle férová politická soutěž opravdu nevypadá.

Když Andrej Babiš nechal napsat Marka Prchala na Facebook, že „dřel“ na státním rozpočtu pro příští rok tak, až „našel“ 8,6 miliardy pro maminky a tatínky s dětmi, tak zcela cynicky lhal lidem a dělal z nich hlupáky. Každý soudný člověk ví, že Babiš chce zase vyhrát nastávající volby a že nedřel z lásky k rodinám s dětmi. Dělal to jen a jen z lásky ke své moci a ke své funkci. Přitom cynicky zatížil deficitní státní rozpočet v době hrozícího ochabování ekonomiky výdajem, z něhož se evidentně stane výdaj každoroční a opakovaný. Tuto nezodpovědnou věc udělal jen kvůli volbám a kvůli své osobní moci a ty peníze nenašel, nýbrž je vzal z našeho eráru.

Vrcholem arogance, zneužívání moci a téměř kriminálního chování je dotace 100 milionů korun z kapes českých daňových poplatníků pro Babišovu soukromou firmu Penam. Jestliže Evropská unie zastavila investiční dotace pro firmy Agrofertu, tak nemá český stát v žádném případě dál hradit dotace Babišovým firmám ze svého rozpočtu. Předstírání, že Penam není Babiše, a předstírání, že Babiš není v konfliktu zájmů, umožňuje tuto gigantickou krádež. Přitom obelhávání a ohlupování lidí prostřednictvím brutálního politického marketingu vede k tomu, že okradení voliči budou ještě svého zloděje nadšeně volit.

S demokracií to nemá nic společného. Prolhaná moc může zneužít demokratické postupy ke svému hanebnému účelu, tedy k multiplikaci lží, které pak kontaminují část národa a učiní značnou část společnosti toxickou, neboli v podstatě otrockou. Tím není dán průchod vůli lidu. Tím je jen část lidí zneužita, aby mohl Babiš vnutit svoji vůli celé společnosti. A kritériem, podle kterého spolehlivě poznáme, kdo znásilňuje demokracii, je prolhanost.

Pravda o Bohu nebo pravda o vesmíru je skrytá. Pravda o mnoha skutcích Andreje Babiše a o činnosti jeho vlády je ale zjevná, jasná a lze ji nazřít použitím kritického rozumu. Nedostatek rozumu voličů nečiní pravdu nedostatečnou a nijak ji nemění. Pravda nesouvisí s tím, kolik lidí je schopno ji poznat. Ale společnost, která ve vysoké míře věří lžím, je nemocná a směřuje k potlačení vlastních práv. Protože práva souvisí s pravdou a bezpráví se lží. Proto je skutečná svoboda ve společnosti možná jen tehdy, když celková míra lží nepřeváží nad povědomím o pravdivém stavu věcí.

Lež má krátké nohy, říká lidové rčení. Ale po těch krátkých nohách může jít i dost dlouho. I kdyby Babiš padl, společnost zůstane kontaminovaná podobně, jako je dodnes ještě stále kontaminovaná lží komunismu. Je to jako radiace z Černobylu, jehož havárie prý podle sovětských médií zabila jen dva techniky. Přitom zničila město, otrávila vodu, vzduch i půdu a oběti se odhadují na nejméně 4000 lidí. Sovětská pravda je totiž lež. Sovětizovaná společnost, jakou byla a bohužel ještě je i ta naše, má vyšší sklon věřit lžím. Postkomunistické země jsou eldorádem lhářů a populistů. Zvyšující se míře lží ve veřejném prostoru však čelí po nástupu sociálních sítí doslova celý svobodný svět. Ten nesvobodný svět už lžím nečelí.

Vládu postavenou na lži nemůže tolerovat žádný poctivý člověk, který má pozitivní, byť zcela realistický vztah ke svému národu. Všechny zákonné a férové postupy, kterými je možné stavět prolhanosti a neférovosti překážky, jsou správné. A proto je nutné jít dnes na demonstraci proti lži. Už proto, že pravda je jen jedna. A také proto, že pravda je jen jednou ze sil a potřebuje, aby se za ni někdo postavil.

Revue Forum Banner
Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora