Zemanův „vrbětický“ projev a rozhovor s Terezií Tománkovou na CNN Prima News patrně vejdou do dějin. Když pro nic jiného, pak jako téměř učebnicový příklad vypouštění konspirační mlhy a světový rekord v počtu urážek novinářky na čas.
Miloš Zeman naštěstí není Fidel Castro, takže neřeční dlouhé hodiny. Jeho desetiminutový projev a následný půlhodinový rozhovor byl však i tak mnohem delší, než běžný člověk dokáže snést. Kdo by chtěl skutečnou sílu a moc prezidenta republiky posuzovat podle jeho fyzických kapacit, svižnosti projevu nebo schopnosti dodržet elementární zásady slušného chování, bude hodně zmaten. V neděli jsme viděli starého, nemocného muže, který s vypětím sil tu lépe, tu hůře maskoval své neduhy a podrážděnost.
Ale nenechme se zmást. Za chatrnou schránkou je politický um, za hranou věcnosti je snaha vše a všechny znejistit a za záměrně šokujícími urážkami se skrývá jasný plán rozhodit tazatele natolik, aby nezačal oponovat, vracet údery a upozorňovat na četné nelogičnosti v nabízených tezích. Funguje to! Díky této taktice a také kvůli tomu, že prezident zásadně vystupuje jen tehdy, když má jistotu, že „nebude rušen“, jsme se vlastně nic nového nedozvěděli, a tak musíme číst mezi řádky.
Prezident, který nesnese otázky
To nejpodstatnější zaznělo hned v úvodu. Prezident náhle změnil plánovanou posloupnost vysílání a přiznal, že mu šlo o to, aby „měl možnost deset minut souvisle vyjádřit své názory“. Pokud by nám to nedošlo, tak směrem k moderátorce dodal, „kdyby to bylo podle původního plánu, tak byste mi do toho mluvila“. Prostě potřeboval nebýt rušen, aby mohl do puntíku splnit své promyšlené zadání. „Náhlé“ rozhodnutí také znamenalo, že ostatní museli improvizovat, zatímco Zeman získal možnost odvádět pozornost od nepříjemných dotazů obviňováním z nepozornosti či hlouposti jinak prý půvabné moderátorky. Ale vraťme se k oněm několika minutám, na které jsme – a už to je známka Zemanových schopností – všichni tak napjatě čekali. Menu bylo bohaté, každý si mohl najít to své.
Nejprve něco pro věrné příznivce, kteří nemají důvod zajímat se o práci tajných služeb či diplomatů, zato však disponují „zdravým selským rozumem“ a „zdravou českou skepsí“. Prezident celý týden vše studoval a nyní „nafutrován informacemi“ vystupuje jako rozvážný a moudrý muž, který nikomu jen tak nenaletí. Co na tom, že naprosto všechny informace měl nejpozději v době, kdy se Babiš s Hamáčkem s podlomenými koleny a s knedlíkem v krku dostavili na tiskovou konferenci tak mimořádnou, že přerušila i hlavní večerní zprávy? Nejistota byla zaseta a do hry se tak dostalo známé české „kdoví, jak to bylo“. Pro voliče, kteří nevěří v podstatě nikomu, vznikl úžasný prostor pro spekulace a zpochybňování.
Mí trollové mi rozumějí
Dále něco pro proruská média, která dávno pochopila, že není důvod zdržovat se s tvorbou vlastní verze a důkazů, když úplně stačí vše zamlžit. Není podstatné, co se nashromáždilo proti GRU a jak je kauza propojena s dalšími ruskými teroristickými útoky v Evropě – vyzdvihnout je naopak třeba vcelku banální fakt, že se v průběhu času pracovalo se dvěma vyšetřovacími verzemi. To je naprosto obvyklé, informace nicméně splní svůj účel a vysílá signál, že nepochybná pravda neexistuje.
Ale Zeman jde dál a cituje tajnou (!) zprávu BIS: „Mohu konstatovat, že ve zprávě BIS se uvádí, a tuto větu jsem si podtrhl, že neexistují důkazy ani svědectví, že by tito dva agenti byli ve vrbětickém areálu.“ Ví, že to asi nebude možné nikdy vyvrátit. Ví, že zůstanou pochybnosti. Co na tom, že proti pochybnostem stojí série nepřímých důkazů, které donutily k akci dokonce i Hamáčka? Mlha je vypuštěna a trollové mají k dispozici mimořádně silný citát nejvyššího českého politického představitele, který obratem využívají.
Dukovany Rusům!
Ovšem je třeba nabídnout něco i těm na opačné straně, kteří čekají na každou Zemanovu chybu, aby jej mohli označit za vlastizrádce. Proto rychle přispěchá i s možností, že vše mohlo být i tak, jak se podle všeho zdá: „Žádná suverénní země si nemůže dovolit, aby na jejím území dva agenti cizího státu způsobili teroristický atentát.“ Dokonce si dovolí i pohrozit Rosatomu: „Pokud se dozvíme, že toto podezření je oprávněné… je zapotřebí, aby Ruská federace za tento případný teroristický čin zaplatila například neúčastí Rosatomu v tendru na Dukovanech.“ Zeman v následné debatě také podstatně zmírnil své dosavadní nadšení pro vakcínu Sputnik. Příliš si nezadal, zmírnil svůj prokremelský zápal, ale jen tak, jak nezbytně musel.
A naši zpravodajci? Jsou to tedy čučkaři, nebo hrdinové? Jako odpověď patrně stačí pár citací: „Uplynulo šest let a nic se nedělo… BIS nikdy nezmiňovala kauzu Vrbětice… neexistují důkazy ani svědectví.“ A protože si pan prezident o českém národě nedělá žádné iluze, tak během rozhovoru přidal i otevřené přiznání: „Já ty zpravodajské důstojníky nemám rád, dělají více škody jak užitku… Vzpomeňte si na CIA a Irák… tisíce životů… zbytečná válka… A právě tato CIA vyznamenala Koudelku. No dá se někomu takovému věřit?“
Potud nic nového, samé staré zemanovské repliky. V závěru však kromě patetického zvolání –„Doufám, že pravda bude odhalena“ – přišel také pozoruhodný, mafiánsky formulovaný vzkaz Babišovi a Hamáčkovi: „Pokud naopak toto podezření bude vyvráceno, pak z toho vyplývá, že šlo o zpravodajskou hru, která může mít vážné důsledky pro náš vnitřní politický život.“ Lze jen doufat, že oba pánové také umějí číst mezi řádky. Nejspíš už dávno pochopili, že nemůžou uhrát remízu nebo přestat hrát. Sice nám tvrdili, že prezident Zeman jejich kroky naprosto podporuje, ale tak to zjevně není. Zeman si nic nedělá z výroků ministrů a neochvějně tvrdí, že „o Rosatomu bude rozhodovat až budoucí vláda po volbách“. A o to tu jde především. Pro Zemana totiž zdaleka nic nekončí, vyšetřování pokračuje a pravda zůstává někde venku.
