Veřejná debata o snížení růstu platů státních zaměstnanců čile pokračuje. Zatímco příznivci nové vlády souhlasně přikyvují, někteří zaměstnanci státu se rozčilují, že je vláda Petra Fialy okrádá. Okrádá o něco, co ještě nedostali. Babiš se Schillerovou se zatím dobře baví a usmívají. Celé navyšování platů státních zaměstnanců od Nového roku byla totiž od nich slušná podpásovka pro novou vládu.
Za to, co se děje, nemůže Petr Fiala a jeho vláda, ale Babiš a jeho populismus. Babiš sliboval něco, co nemohl splnit, co by ještě více rozvrátilo státní pokladnu. Řádný hospodář musel vědět, že slíbené navýšení platů je ekonomická šílenost. Schillerová si jako řádný hospodář nikdy nepočínala, někdo z jejího okolí jí ale mohl lehce naznačit, že je to špatná cesta. Cesta necesta, kampaň zvítězila.
Podobných vypečeností bude muset nová vláda řešit dlouhou řadu. Od toho nejzákladnějšího, od státního rozpočtu podle Schillerové, který by zadlužil Českou republiku o další stovky miliard.
To, co nyní sledujeme, není nic jiného, než seškrtávání ekonomických nesmyslů z dílny Schillerové a Babiše a jejich nákupu voličů. Pro Babiše jde o dokonalou předehru. Až vyrazí v karavanu na svoji prezidentskou kampaň, bude všude ječet, jak on chtěl přidávat a nová vláda škrtá. Že by se s jeho hospodařením země brzy ekonomicky zhroutila, to už nejspíše neprozradí.
Kdo z podnikatelů čeká ze dne na den skokové zvýšení příjmu jen tak, aniž by cokoliv udělali? Nikdo. Mzdy v soukromém sektoru nerostou zdaleka tak rychle jako platy ve státních službách. Babiš rozevřel nůžky trvalým uplácením státních zaměstnanců. Naháněl sám sobě voliče – a stejně se nepovedlo.
Aktuální téma růstu a nerůstu platů státních zaměstnanců není o tom, že by si vyšší příjem nezasloužili, ale o tom, že jim Babiš slíbil něco, proti čemu současná vláda protestovala. Slíbil něco, co sám nemusí plnit a nemusí nést následky takových slibů. Snížení růstu je jediné, co mohla nová vláda udělat, pokud chce Českou republiku udržet v chodu po tom, co tu napáchali Babiš a Schillerová.