Dlouhá léta volala opozice po tom, aby politici, kteří jsou ve střetu zájmů, nebo mají za sebou nestandardní podnikatelské kroky, nejprve očistili své jméno a potom teprve pokračovali ve službě občanům. Bylo proto zajímavé sledovat, jak se zachovají dnes zástupci koalic, čekajících na přebrání vlády, když se jeden z nich také „proviní“. Jakkoliv se místy mohlo zdát, že uvidíme stejný přístup jako u Andreje Babiše, není tomu tak.
Věslav Michalik se měl stát ministrem průmyslu a obchodu. Starosta Dolních Břežan byl představován i jako odborník na energetiku. S tím ovšem byly spojeny i některé nejasnosti, které objevil jako první Deník N. Šlo nejen o to, že kandidát na člena vlády v minulosti vybudoval a poté prodal dvě elektrárny, nad nimiž má stále dohled, i když zanedbatelný. Hovořilo se také o půjčce, kterou Michalikovým firmám zprostředkovala kyperská firma, tedy společnost z takzvaného daňového ráje.
Informace, která na první pohled připomínala Babišův střet zájmů a nakupování nemovitostí ve Francii přes offshorové firmy, vzbudila velký zájem. Jednalo se totiž o první vážnější zkoušku stálosti tvrzení politiků, kteří tolik volali po „změně“. První momenty vypadaly rozpačitě, Michalik argumentoval podobně jako v minulosti premiér v demisi a šéf STAN Vít Rakušan mluvil o tom, že si se svým stranickým kolegou promluví.
Po letech, kdy takové rozmluvy končily zametením kauzy pod koberec, popřípadě hysterickým projevem předsedy vlády, v němž obvinil opozici i mafii, se čekalo něco podobného. Nebylo divu, místo rázné reakce na „první dobrou“ přicházela pouze slova o vysvětleních, kterých se veřejnost dočká.
Andrej Babiš i Miloš Zeman už se těšili, jak ve čtvrtek adept na ministra průmyslu a obchodu bude mlžit a trvat na svém jmenování. Dosluhující premiér si už určitě nechal připravit projev o tom, že debata o střetu zájmů byla akce namířená proti němu a najednou nikomu nevadí, prezident měl zase bič na Petra Fialu, kterým mohl budoucího ministerského předsedu pořádně vytrestat. Nic takového se ovšem nestane.
Těžko říct, zda ta myšlenka vznikla v hlavě Věslava Michalika, přišel s ní Vít Rakušan, nebo zasáhl lídr koalice SPOLU a budoucí premiér Petr Fiala. Zkrátka přišla a na místo ministra průmyslu se musí hledat náhrada. Michalik totiž oznámil, že se nebude o post ve vládě ucházet, protože nechce připomínat Babiše.
Chtělo by se říct – pozdě, ale přeci. Důležitý je však především fakt, že si nová vláda uvědomila, že pokud slibovala „změnu“, určitě nesmí veřejnosti dát jedinou záminku, aby ji přirovnávala k té Babišově. Poprvé Fialův budoucí kabinet uspěl, zda bude stejně dobře pokračovat, je otázkou následujících měsíců.