Jeho strana je ještě více proruská a ještě více protievropská, než jsou tradiční služebníci Kremlu z KSČM. Tomio Okamura je přitom mezi našimi zastánci ruské oficiální verze výkladu světa jistě ten nejbizarnější a do budoucna nejnebezpečnější.

Jeho program je přitom jednoduchý doslova jako facka. A vzniká podle prostinké metody. Co řekne Vladimir Putin, to je prostě pravda. Putinovy názory je přitom třeba vykládat jako projev toho nejryzejšího českého vlastenectví. Že je to absurdní? Jistě, ale celkem to funguje.

Putin by uvítal náš odchod z Evropské unie, a tak Okamura hlásá, že musíme z EU vystoupit. Putin považuje naše členství v NATO za projev naší podřízenosti Američanům, Okamura tudíž šíří, že nás USA chtějí ovládat.

Vladimir Putin má moc rád, když národy Evropy děkují Rusku za údajné osvobození v polovině minulého století. Tomio Okamura tedy kráčí v čele těch, kdo Rusům okázale děkují. A že výsledkem toho osvobození rozhodně nebyla naše svoboda, to Okamurovi nevadí.

Protože Putin nesnáší západní styl parlamentní demokracie, dělbu moci a její ústavní omezení, tak Okamura usiluje o zrušení senátu, brojí proti Ústavnímu soudu, touží po zmenšení počtu poslanců a prosazuje vládnutí pomocí referend. Působí to demokraticky, a je to přitom ve skutečnosti děsivé ohrožení svobodné společnosti. Zvlášť v rukou politických cyniků.

Podle Putina Evropská unie zatahuje do Evropy imigranty, a tak Okamura hořce a vztekle vyčítá Unii přivádění imigrantů. Jinak Vladimiru Putinovi také vadí homosexuálové, takže Tomio Okamura vyhlásí, že by se zabil, kdyby si ho nějací homosexuálové adoptovali za syna. Jako by mu to vážně hrozilo.

Kromě toho také celý Putinův svět prý ohrožují neziskovky, takže je jasné, že „vlastenecký“ svět Tomia Okamury také ohrožují neziskovky. Neziskovky prý zejména ohrožují národní identitu. Vedle Putina a Zemana v tom slyšíme o Viktora Orbána. Jsou to přitom otřesné hlouposti na vymývání mozků.

Takhle by se dalo pokračovat. Ve svém programu má ovšem Okamura i něco, co je jistě Putinovi jedno, ale hodí se to do kompletního hodnotového spektra buranismu a šíření nenávisti. SPD prosazuje boj proti „nepřizpůsobivým“, což si i každý primitiv správně přeloží jako klacek na Romy. A pak také chce Tomio Okamura zestátnit exekutory. Protože stát by s nimi zacvičil, zvlášť kdyby ho řídil po putinovsku Tomio Okamura.

Je ovšem zcela chybné, když někdo považuje Okamuru za hlupáka a podceňuje jeho schopnosti.

SPD provádí prakticky nepřetržitou kampaň, obsazuje stovky těch největších a nejviditelnějších billboardů a z hlediska komunikační techniky strčí do kapsy většinu ostatních stran. Jedině další vůdcovská strana miliardáře Andreje Babiše měla dosud stejně masivní marketing.

Je celkem jasné, že když někdo hlásá názory, jež jsou přes kopírák shodné s oficiálními názory autoritářské a stále více fašistické východní mocnosti, tak to nedělá zadarmo. Putinovo Rusko jen již slavné štědrou podporou antievropských a antiliberálních stran po celé Evropě a také podporou všech akcí, které rozkládají Západ. Vládci Kremlu si postupně vytvořili v mnoha zemích své páté kolony z místních kolaborantů a šíří cíleně celou Evropou hnědou vlnu takzvané identitní politiky. Naivita části západní inteligence a levicové nadšení pro předělávání světa a různé dobové módy jim přitom často nahrávají a vytvářejí jim výhodné záminky pro „obranu tradiční kultury“ a „národní identity“.

Tomio Okamura jistě našel jako podnikatel svůj zlatý důl. Je ale také symbolem pozoruhodného paradoxu. Buranství zde šíří ukázkový snob. Jeho zájmy se totiž nekryjí s koníčky plebejce, jakými se třeba holedbá prezident Zeman. Jako úspěšný šiřitel těch nejprimitivnějších postojů si může Okamura dopřát ještě více vybraného luxusu a těch nejrafinovanějších pochoutek intelektuální potravy v oblasti estetiky. Okamura je sběratel a milovník vysokého umění. Při svých úspěšných projevech k té nejprostší a nejméně informované části obyvatelstva si jen tak jakoby náhodou nechává za sebou viset abstraktní obrazy. Člověk přemýšlí, zda je to obraz Boštíka nebo jinde Istlera.

Okamurův palác na pražském Břevnově od světově uznávaného architekta Christiana Kereze nese znaky pozoruhodného ultramoderního díla. I tak ale jeho investor bezděčně napodobuje svého učitele Vladimira Putina, jehož paláce jsou proslavené množstvím ložnic a koupelen. Ruský prezident jen dává přednost orientální estetice, zatímco Okamura miluje spíše moderní západní intelektuální styl. 

Okamurův hrad vytvořený z dvaceti tubusů má podle webu Život v Česku 8 ložnic, 6 pracoven, 6 hal, 5 toalet, 3 koupelny, 3 kuchyně, 3 jídelny a 6 obývacích pokojů. V garáži bude místo pro pět vozů a ze střešních teras bude krásný výhled na Prahu. Protože Tomio Okamura umí žít a objevil pohádkový byznys. Odhadované náklady ve výši dvaceti milionů jsou spíše podhodnocené.

Je chybné a v podstatě nebezpečné zaměňovat velkého politického darebáka za pouhého pitomu. Je to ďábelsky dobře promyšlené. A oduševnělá díla citlivých malířů na jeho stěnách nevypovídají nic o ušlechtilých pohnutkách majitele. Vždyť v jednom paláci má Vladimir Putin i kapli. Není vůbec náhoda, že Tomio Okamura na svém facebooku obdivuje také kardinála Duku.

V době, kdy upadá moc miliardáře Babiše, který v minulosti tolikrát s Okamurou až nebezpečně souzněl, je třeba se maximálně soustředit na nové hrozby pro českou demokracii a svobodnou společnost. Musíme se dobře dívat a musíme v předstihu varovat.