Zdá se, že Slovensko se probouzí. Je smutné, že prozření musela předcházet tragická smrt Jána Kuciaka a jeho snubenky Martiny. V Bratislavě protestovaly desítky tisíc lidí, mnoho jich přišlo i do dalších měst. A velká spousta z nich po pietní vzpomínce šla připomenout současné slovenské vládě, že mafie civilizované zemi vládnout nemůže.

Kdy budeme Slováky následovat i my? Zdánlivě neprolomitelná, dusivá atmosféra, která v posledním týdnu nechala Babišovu extremisticko-komunistickou koalici prosadit tolik alarmujících věcí, až se zdá, že převrat je téměř dokonán. A co se děje? Nic.

Kariéra premiéra Roberta Fica zjevně pomalu končí. A do dějin se nezapíše právě nejlépe, protože to byl i on, kdo se podílel na dehonestaci novinářského řemesla a na prorůstání klientelismu a korupce do vládních struktur.

Česká společnost je letargická a lhostejná ke všemu, co se tady děje. Není to jedna volba bolševické mlátičky Ondráčka, ale podívejme se na uplynulý týden: Babišův nátlak na GIBS, zvolení kremelského konspirátora Žantovského do Rady ČTK, snaha změnit daňový řád tak, aby finanční správa mohla bez problému sledovat pohyby na vašem účtu, odsouhlasení zdanění náhrad církvím za ukradený majetek po roku 1948. A to jsme teprve na začátku a nezmiňujeme se o Hradu, jehož čínské spolurpacovníky tak nějak zatýkají.

A my? Nic.

Situace je vážná, ale taková slova už dnes znějí jako klišé. Ještě pořád je tu velká spousta lidí schopných argumentovat uprchlíky či Kalouskem. Není jasné, jak hluboko budeme muset klesnout, ale doufejme, že probuzení tohohle lhostejného národa nebude muset předcházet smrt.

Slováci nám šli příkladem již několikrát. Dokázali si zvolit civilizovaného prezidenta a obdivuhodně se postavili oligarchizaci médií, když vytvořili skvělý Denník N, který je dnes dokonce v zisku. Takové kroky jednoznačně stojí za pozornost.

Vezměme si ze Slovenska poučení a nečekejme na to, co si naše nová, z řetězů utržená vláda bez důvěry ještě dovolí.