GLOSA / Slovenský premiér Robert Fico (SMER-SD) se před volbami nechal slyšet, že už nechce dodat „ani náboj na Ukrajinu“. Tváří v tvář realitě však kapituloval. To, co Rusko označilo za bezvýznamný příspěvek pro ukrajinskou artilerii, by pro začátek mohlo obnášet pár desítek samohybných houfnic Zuzana a také tolik žádané střelivo pro dělostřelectvo. A pomůže i český zbrojařský gigant.
Ficův předvolební tahák o konci vojenských dodávek na Ukrajinu zasáhl svět ve chvíli, kdy se na všech stranách skloňovala slábnoucí vojenská podpora spojenců válkou stižené Ukrajině. Rezonoval zejména v souvislosti s výroky polských představitelů o tom, že jejich země se nyní musí soustředit na přezbrojení a nemůže již Ukrajinu nadále tak silně vojensky podporovat, jako činila v minulosti. Pacifistické či defétistické výzvy nynějšího slovenského premiéra našly nyní v povolební realitě svou soft verzi v podobě rčení „ani náboj zadarmo“.
Asi tak by se daly v kostce označit zprávy z počátku tohoto týdne, v nichž slovenský premiér připouští, že „když nějaká firma chce vyrábět zbraně a někde je dodávat, tomu samozřejmě nikdo nebude bránit“. Potvrdil tím v podstatě již dřívější oznámení předsedy Slovenské národní rady Petra Pellegriniho (HLAS). Pro slovenský zbrojařský průmysl, a především pro ukrajinské dělostřelectvo jde nepochybně o dobré zprávy. I když Rusové tvrdí, že slovenské dodávky na frontě nikdo nepocítí, Ukrajina určitě ano.
Slovensko již dodalo ukrajinským obráncům osm samohybných houfnic Zuzana 2 a dodávka dalších 16 pro ni státní společnost Konstrukta připravuje na objednávku Německa, Norska a Dánska. Ani u 24 těchto mašin rozsévajících zkázu v ruských liniích ale zřejmě nezůstane, protože, jak již dříve upozornil web CZ Defence, Ukrajina má zájem ještě nejméně o dalších 11 samohybných děl stejné značky. Navzdory siláckým prohlášením Ruska je zcela určitě lepší 35 samohybných houfnic mít než je nemít. I proto, že, jak poznamenal šéf ukrajinských ozbrojených sil Zalužnyj, 80 % všech vojenských střetů v jeho zemi tvoří údery artilerie.
Slovenský premiér se navíc v rámci svého pacifismu nechal slyšet, že by mu vůbec nevadilo dodávat na Ukrajinu odminovací stroje. „Jedna z takových věcí, která by Ukrajině mohla pomoci, je odminování. To považuji za pomoc humanitární. Je tam obrovské množství zaminovaných prostor a nevybuchnuté munice,“ doplnil Fico ve svém pondělním vyjádření.
Nejde však jen o Zuzany a odminování. Na Slovensku působí také zbrojní impérium Michala Strnada, vlastní polovinu tamní společnosti ZVS Holding a patří mu také společnost VOP Nováky. Obě se profilují na poli výroby a modernizace na Ukrajině tolik potřebné dělostřelecké munice. A vzhledem k tomu, že Strnadovo CSG má s Ukrajinou uzavřeny několikaleté smlouvy, není velkých pochyb o tom, kam minimálně část vyrobeného zboží poputuje. Zapomenout nelze ani na servisní služby, které Ukrajině poskytují provozy na Slovensku a v Čechách, kde se opravují (či budou opravovat) poškozené tanky a obrněnce.
Jednoduše řečeno, příspěvek Slovenska a České republiky k válce na Ukrajině nebude možná tak neviditelný, jak by si Rusové přáli. Doba darů již dávno minula. V situaci, kdy armádní sklady spojenců zejí prázdnotou, je pro Ukrajinu a její spojence klíčové zajistit si u zbrojních firem výrobní i servisní kapacity, které budou sytit nekončící potřebu držet Rusy na Ukrajině zkrátka. Z posledního vyjádření slovenských politických špiček je zřejmé, že Slovensko nezůstane stranou a ukrajinská armáda bude moci nadále humanitárně oddělovat ruské vrahy od zbytku civilizovaného světa.