Slovenský historik Jerguš Sivoš z Ústavu paměti národa často hovoří o Andreji Babišovi a jeho spolupráci se Státní bezpečností. Není o ní podle něj pochyb, naopak je docela dobře možné, že se časem objeví i další dokumenty. Co jeho tvrzení dokazuje a jak se spor bude vyvíjet dál, popisuje Sivoš v rozhovoru pro deník FORUM 24.

Co pro Ústav paměti národa znamená poslední výrok slovenského soudu o Andreji Babišovi?

Krajský soud v Bratislavě rozhodl ve smyslu nálezu Ústavního soudu Slovenské republiky z října 2017. Ten ve svém rozhodnutí potvrdil, že Ústav paměti národa nemá pasivní věcnou legitimaci, tedy že nenese odpovědnost za obsah svazků StB, protože není právním nástupcem StB a zveřejnění dokumentů mu přikazuje zákon. Ústav takto u soudů argumentoval už léta. Pro nás to znamená, že se budeme moci více soustředit na práci, kterou nám ukládá zákon o paměti národa.

Vy sám jste několikrát uvedl, že Babiš byl agentem StB vědomě. Jak si má člověk takovou spolupráci konkrétně představit?

Vědomá spolupráce charakterizuje vztah spolupracovníka s příslušníky StB. Znamená, že spolupracovník StB si byl vědom komunikace s příslušníkem StB, přijímal od něj úkoly, plnil je, referoval mu výsledky své aktivity a ve většině případů přijímal odměnu, ať už finanční, nebo materiální. Měl i základní výbavu konspirace – krycí jméno, telefonní číslo a heslo na kontakt s příslušníkem StB.

Do jakých dokumentů jste měl možnost nahlédnout?

Během téměř patnácti let práce na ÚPN jsem měl možnost nahlédnout do všech typů dokumentů Státní bezpečnosti, a to od konce 40. let až do pádu komunistického režimu v roce 1989. Nejde jen o svazky tajných spolupracovníků a příslušníků StB, ale také o materiály z operativní činnosti, sledování, odposlechu, vyšetřování a různé analytické zprávy. Co je však podstatné, studiem interních předpisů a uvedených spisů jsme s kolegy získali přehled o postupech práce jednotlivých útvarů StB a naučili jsme se spisy a záznamy „číst“.

Někteří historici zmiňují, že archivy z 80. let nejsou ještě dostatečně probádané, a tak je pravděpodobné, že se objeví i další dokumenty ukazující Babišovu spolupráci s StB. Je to pravda?

Archivní dokumenty z 80. let nejsou ještě zcela probádané. Značná část archiválií je ještě i v současnosti nezpracovaná, archiváři stále zpracovávají různé dokumenty a přírůstky a jen postupně je zpřístupňují badatelům. Je tedy možné, že v budoucnu se k určité kauze nebo k určité osobě najdou dosud nezveřejněné dokumenty.

Viděl jste desetitisíce stran různých dokumentů. Jaký je v důkazech o Babišově spolupráci s StB ten nejdůležitější?

Soudy považují za nejdůležitější důkaz vlastnoruční podpis závazku na tajnou spolupráci. Podle směrnic pro práci se spolupracovníky čs. kontrarozvědky však vlastnoruční podpis tajné spolupráce nebyl nezbytný, z tohoto důvodu se z pohledu historického výzkumu jako nejdůležitější jeví zprávy poskytnuté tajným spolupracovníkem, záznamy o odměnách, které obdržel, záznamy o schůzkách v konspiračních a propůjčených bytech. Tyto záznamy zůstávají zachovány v jiných svazcích i v případě zničení svazku tajného spolupracovníka, takže jeho spolupráce je na základě nich možné zrekonstruovat. Tajnou spolupráci pana Babiše s StB dokazuje 13 spisů a dokumentů, které spolu souvisí a vzájemně se doplňují z časového i z obsahového hlediska.

Sledujete způsob, jakým se Babiš a jeho spojenci snaží hájit? Útočí jak na ÚPN, tak i na konkrétních historiky. Co tomu říkáte?

Diskreditace druhé strany sporu patří mezi tradiční strategie právníků nejen v kauzách tajné spolupráce s StB. Je třeba s tím počítat. Naší nejlepší možnou odpovědí je důsledný výzkum a předložení vědecky podložených argumentů před soudem. V případě pana Babiše se tak stalo a zachované dokumenty jeho tajnou spolupráci potvrzují.

Babiš tvrdí, že se bude soudit dál. Koho by mohl žalovat? Jak by taková věc vůbec mohla probíhat?

Soudní spor s naším ústavem ještě neskončil, pan Babiš podal dovolání k Nejvyššímu soudu Slovenské republiky. V současnosti nemá smysl spekulovat, jak se pan Babiš zachová, možná více napoví argumentace v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Existovali nějací „vymyšlený agenti“, bylo vůbec možné, aby spisy byly padělány?

Získání a řízení tajného spolupracovníka nebylo v rukou pouze jednoho příslušníka StB. Celý proces od návrhu, přes získání, řízení, průběžné vyhodnocování a ukončení tajné spolupráce byl pod vícestupňovou kontrolou prováděnou náčelníkem oddělení, náčelníkem odboru či dokonce náčelníkem správy StB. Tato opatření prakticky vylučovala možnost, že by byl ze subjektivního rozhodnutí řadového příslušníka StB občan veden jako fiktivní tajný spolupracovník/agent.

Znamená výsledek sporu s Babišem něco pro další podobné spory?
Pokud Nejvyšší soud Slovenské republiky potvrdí, že není možné žalovat Ústav paměti národa, předpokládáme, že další probíhající soudní spory budou zastaveny a případné žaloby budou směrovány na jinou právnickou osobu.

Jak se díváte na to, že lidem dnes zjevně nevadí, že byl vysoce postavený politik agentem Státní bezpečnosti?

Myslím, že mnoho lidí tajnou spolupráci s StB vnímá v dobovém kontextu, jako chybu provedenou v minulosti, bez přesahu do současnosti, a ve volbách hledí spíše na sociální a ekonomický program daného politika. Pravděpodobně nedokážou pochopit rizika pro demokratický politický systém, ačkoli tajná spolupráce s StB je (alespoň na Slovensku) je bezpečnostním rizikem a tajný spolupracovník nemůže dostat bezpečnostní prověrku a seznamovat se s utajovanými skutečnostmi.

Právě v této době je nutné bránit nezávislou žurnalistiku. Předplaťte si Revue FORUM ZDE. Děkujeme!